Kriminálka Slídil: Psychopat z Los Angeles si utahuje z médií

Jde o režijní debut Dana Gilroye, zkušeného scenáristy. Tudíž mě poněkud překvapilo, že jeho režie je atmosférická a není jí skoro co vytknout, zatímco scénář by si zasloužil ještě řádně dopilovat!

Celý film je především o nahlédnutí do složitého Louova nitra - a tady film dost selhává od samého začátku.

Lou je totiž podle filmu naprostý génius, stratég a mistr přetvářky, takže mu bez problémů procházejí stále složitější a složitější akce, které při filmování provádí - a vyvrcholí to až tím, že aktivně inscenuje co nejbrutálnější zločiny, aby je mohl natočit.

Pokud je takovýmto úžasným géniem, pak je dost nepochopitelné, že je na začátku filmu nezaměstnaný, bez peněz a nedokáže sehnat jakoukoliv práci.

Dlužno podotknout, že tento problém není patrný hned od začátku. Zpočátku jsem si velmi dobře užíval atmosféru nočního Los Angeles, která je za podkresu hudby Jamese Newtona Howarda skutečně působivá a připomíná nějaký "best of" noční sestřih z "Grand Theft Auto V". :)

Lou je od začátku zjevný psychopat, zjevný génius a současně téměř žebrák, takže jsem pořád čekal, jak se tato nesrovnalost vysvětlí. Někdy od poloviny filmu bylo jasné, že se nevysvětlí nijak a že je to jen jeden z několika problémů, které film má v samotném základě.

Zpočátku totiž film působí ultradepresivním dojmem (psychopat, dopravní nehody, téměř pořád noc), skoro jako Cronenbergův Crash (1996), Maniak (2012) nebo něco od Finchera.

Od poloviny filmu ale tato atmosféra začne mizet a film se stává spíše černou komedií a satirou na média, kterou vůbec nezajímají logické lapsy v ději (vypadá to, že v L.A. prostě nikde nejsou žádné pouliční bezpečnostní kamery a policie je zcela debilní). A především se film stává velmi předvídatelným, v ostrém kontrastu se svým plíživě tajemným úvodem. Když se v něm pak objeví i akční automobilová honička, působí to, jako kdybychom se najednou dívali na úplně jiný film. Oba ty filmy by teoreticky mohly být velmi dobré, ale takto slepené dohromady jejich dvě poloviny nefungují.

Gyllenhaal film koprodukoval, takže si dává na svém hereckém výkonu záležet a velmi se snaží. Ale jeho postava není dostatečně dobře napsaná na to, abychom si k ní našli nějaký hlubší vztah (jakýkoliv). Každou chvíli se chová jinak, nevěříme mu jeho motivaci ("všechno to dělam jen kvůli kariéře a slávě") a hlavně něvěříme, že by mohl být tak úžasně geniální a přitom vypouštět z úst tak brutální necitlivé věty, které z něj musí dělat zrůdu v očích všech kolem (včetně těch, na kterých je závislá jeho kariéra). Je to jako kdyby nás tvůrci podceňovali a obávali se, že z filmu nepochopíme, jak hlavní hrdina uvažuje - takže ty úvahy musí někomu pořád říkat nahlas (což je při vší jeho genialitě značně nestrategické).

Hodnocení: 60%