Recenze: Interstellar - Christopher Nolan míří do vesmíru a poprvé mine cíl

Naše Země umírá. Lidé se živí kukuřicí, které se jako jediné na prachem zaprášeném světě daří, a je dost možné, že další generace bude tou úplně poslední. Cooper (Matthew McConaughey) se proto vydává s partou vědců na misi, jíž lze bez nadsázky označit poslední nadějí lidstva. Jejím smyslem je najít planetu, na níž bychom nadále žili.

Cooper rozhodně nemá jednoduchý úkol a divák s ním musí projít červí dírou, kde se snad nachází naděje. Je to boj vzdávající hold snad všem možným sci-fi klasikám najednou. Nechybí tu prakticky nic, co bychom dějově od podobné podívané očekávali (zoufalí hrdinové, mluvící robot, fatální lidské selhání, dramatické přistání a hledání spíše marné než povzbudivé). Bohužel tu vlastně nic dalšího není a to navzdory silnému základu v podobě společnosti, která se pod tíhou situace pomalu rozkládá.

Respektive je naznačeno, že je v rozkladu, ale snímek se naší planetě věnuje pomálu. Víme, že na Zemi udeřila vlna bouří plných prachu, díky nimž musí lidé nosit často na obličejích roušky. Je nám řečeno, že vyjma kukuřice už vlastně nic jiného neroste. Ale panika nebo nepokoje žádné. Tíživost situace o tenčících se zásobách čeří filozofická debata na verandě s lahvinkou piva. Znamená to tedy, že chmel stále roste? Lidstvo netrpí ani nedostatkem benzínu či elektriky. Přesto nejsme schopni s problémem bojovat. Proč? Protože to tak scenář vyžaduje. Samé otázky a odpovědi nikde. Není to věc "vnímavějších diváků", kteří by uměli číst mezi řádky. Interstellar pouze klouže po povrchu naznačeného problému, což je něco, na co vážně nejsme u klanu Nolanových (vyjma Christophera se na snímku přirozeně podílel i bratr Jonathan jako scenárista) zvyklí. Inu, i mistr tesař...

... ostatně, i v rámci režie lze tentokrát mluvit "jen" o dobře odvedené práci. "Profesionální" je slovo, které nelze filmu upřít. Z technického hlediska jde o naprosto vypiplanou podívanou, ve výsledku ale poměrně nezajímavou. Nebýt - pravda, naprosto geniálně pojatých - asistenčních robotů, kteří jsou bezesporu nejoriginálnějším prvkem celého filmu, není tu vlastně nic, co by se vrylo do paměti. Převrácený kamion z Temného rytíře, rotující chodba hotelu z Počátku nebo běh po dřevěných kládách v Insomnii, nic z Interstellaru se zmíněným scénám neblíží. Je dvojsečné vyčítat sci-fi, která chce útočit mozkem, nedostatečný wow-efekt. Ale pokud je po odchodu z kina obtížné vybavit si byť jednu nezapomenutelnou scénu, je něco špatně.

A problém je to i proto, že právě ambice chytré sci-fi se naplnit nedaří. Nechybí velké myšlenky, ale jsou to jen prázdná gesta. Žádný motiv není pořádně rozpracován a když se už o něčem začne trochu mluvit, je to vysvětlené tak podrobně, aby to pochopilo o malé dítě. V téhle rovině selhává hlavně konec. Jindy Nolanova nejsilnější parketa, tentokrát nevyvedený dozvuk, díky němuž pachuť z již tak obyčejného výsledku hořkne ještě více v puse. Laicky řečeno - tak doslovné "finále pro idioty", které se topí v neustálém opakování téhož, aby to pochopil opravdu každý, jsme v "chytré sci-fi" neměli už hodně dlouho. A je to neuvěřitelná škoda.

Stále jsou jistoty, o které se lze během sledování opřít (vyjma zmíněné výpravy tradičně úderná hudba Hanse Zimmera, práce se zvukem či Nolanova schopnost dramaticky nastříhat dvě odlišené události). Motivace, proč doporučit návštěvu kina, se ale tentokrát hledá obtížně (a nepomáhá ani předlouhá tříhodinová stopáž). Milovníci klasiky Stanleyho Kubricka ocení několik málo pomalých záběrů na rotující loď, které jsou doplněné vážnou hudbou. Nadšenci do vesmírného programu si pravděpodobně také pár bodů přičtou. Ale tím to končí. Dokonce ani herci nemohou matný dojem zachránit, neboť po většinu času, vyjma dojemné videozprávy "po 23 letech", vlastně nemají co hrát. Pokud je oblíbenou recenzentskou berličkou, že forma naprosto převálcovala obsah, zde se to povedlo tvůrčím ambicím.

Navzdory tomu, že se recenze zaměřuje spíše na to kritické, rozhodně není Interstellar špatný film. Přináší však pouhou rutinu, slepenou z jinde použitých žánrových motivů, která jakoby nechtěla vystoupit ze stínu svých předchůdců. Obstojná sci-fi? Určitě. Událost roku? To ani omylem.

Hodnocení: 60%