Recenze: Transformers: Zánik - nová sestava, staré problémy

Přesto jsou tu jisté změny. I když snímek navazuje na události předchozích dílů (konkrétně trojku, neboť se svět vzpamatovává z bitvy v Chicagu), má úplně nové hrdiny. Tentokrát se příběh soustředí na mechanika a amatérského vynálezce Cadea (Mark Wahlberg), který se náhodou dostane k Optimu Primeovi, opraví ho a tím nechtěně spustí hon na svou rodinu.

Autoboty totiž začal lovit agent C.I.A. Harold Attinger (Kelsey Grammer) podle hesla "mimozemšťané nemají na Zemi co dělat" a má k tomu opravdu paradoxního pomocníka - jiného robota a  lovce Transformerů Lockdowna.

A tím změny nekončí. Okolo Lockdowna tvůrci rozvíjejí naprosto novou podzápletku o zrodu/účelu Transformerů, za což si scenárista Ehren Kruger nepochybně zaslouží nějaké ty plusové body. Bohužel je Kruger současně scenáristou předchozích dvou dílů (jedničky ne) a je to často znát.

Zánik má (jakkoli se tvůrci snaží mluvit o novém začátku) s předchozími díly mnoho společného. Za prvé je tu příliš dlouhá expozice, tentokrát sice opodstatněná, neboť se představují nové postavy, ale díky jejich nezajímavosti k uzoufání nudná. Mark Wahlberg, ač se snaží sebevíc, zkrátka není materiál pro roli starostlivého otce, dvakrát tolik, pokud mu castingové oddělení nadělí dceru, která jakoby vypadla ze stránek Maximu:

Nezávisle na správném věkovém rozdílu, ti dva rozhodně nepůsobí jako otec s dcerou a ani ostatní postavy neoslní. Cadeův parťák Lukas (T.J. Miller) očividně měl být vtipný sidekick, jde ale o podobně zbytečnou a nesympatickou postavu, jako v Pomstě poražených Leo (většina z vás nepochybně ani neví, koho mám na mysli). Ani Jack Reynor to coby přítel dcery nezachraňuje a bohužel jsou i lidští záporáci ze slabšího ranku. Nejlépe z filmu vychází Stanley Tucci, který potvrzuje, že čím lepšího herce Michael Bay k ruce má, o to lépe postavy v jeho filmech dopadnou.

Čímž se pomalu dostávám k muži, o němž to celé je. K populárnímu (či nepopulárnímu, záleží na vaší filmové víře) filmovému megalomanovi, který většinu své kariéry vystavil na jednoduché rovnici "větší je lepší".

Pokud již počtvrté točíte to samé, je samozřejmě obtížné přijít s něčím vyloženě novým. To ale není přímo problém Transformers. Jejich problémem je, že Bay již v druhém díle rezignoval na nové nápady a víceméně jen varioval natočené. Takže (například) místo tří výbuchů v prvním filmu udělal ve dvojce čtyři, ve trojce pět a ve čtyřce rovnou deset. A ten skok je tentokrát skutečně razantní. Vybuchuje prakticky všechno, Bay se nedrží jen na zemi, ale významnou část filmu nás zavede do impozantní obrovité mimozemské lodě (což je bezpochyby nejzábavnější část filmu) a vždy, když už to vypadá, že nemůže zajít dál, spustí další pestrobarevný ohňostroj.

Háček je v rytmizaci scén. Bay vše chrlí bez ladu a skladu či snahy o nějaké logické uspořádaní. Akční scény jsou sice přehledné, ale totálně jim chybí tempo. Kdo se rád kochá hezkými obrázky, ten si bude chrochtat blahem. Podobný příběh by ale měl napumpovat do svých diváků dávku adrenalinu. A to se Bayovi nedaří. Nutno dodat, že mu nepomáhá scénář, který nutí postavy, aby vždy zvolily tu nejnebezpečnější variantu a do toho se těžkopádně sbližovaly a strojově pronášely hlášky.

Zamrzí to o to více, že Bay minimálně jednou scénou (přechod přes kotvící lana) ukazuje, že napětí vytvořit umí. Ano, ten moment není o nic chytřejší, než vše ostatní, ale rozhodně je působivý a nabízí něco, co jsme v téhle sérii ještě neviděli. Pochvalu si zaslouží i redukce Transformerů. V minulých dílech bylo obtížné se orientovat, což tentokrát tvůrci vyřešili osekáním na pět autobotů, de facto jednoho deceptikona a lovce Lockdowna (plus jako bonus tři dinoboti, ale ti se ve filmu příliš neohřejí). Snazší identifikaci autobotů napomohl i výraznější dabing (John Goodman, Ken Watanabe).

Špičkové jsou bez debat veškeré efekty a dokonce i 3D patří k tomu nejlepšímu, na co jsme zatím mohli do kin vyrazit. IMAX se tu vyplatí.

Navzdory technické preciznosti a pár zajímavým momentům je nicméně výsledek velmi podobný předchozím dvěma dílům. Je příliš dlouhý (se 165 minuty je čtyřka rovnou nejdelší!), má scénář jak psaný pětiletým děckem a lidské postavy jsou tentokrát už úplně zbytečné. Teenagerovská romance přeci jen sloužila bojujícím robotům o něco lépe, než vztah otce a dcery.

V zásadě tedy pořád platí, že komu se nezištně líbila původní trilogie, ten bude nadšený i ze Zániku. Vizuálně jsou to skutečné orgie a jen těžko nás letos v kinech čeká opulentnější "non-brain" zábava. Jen pozor, aby vám během filmu nesepnul mozek. To by pak následovalo těžké vystřízlivění.

Hodnocení: 40%