Recenze: Borgman - film, jaký tu dost dlouho nebyl

Holandský Borgman je film, jaký tu dost dlouho nebyl. Je to divný film, který má ledacos společného s čistokrevným artem (v pejorativním významu toho slova, jak ho používám já), ale je zajímavý tím, že se stále drží nedaleko od hranice reality a smysluplného příběhu.

To znamená, že kdyby se na konec přidaly vhodné tři minuty filmu, byl by z něj velmi dobrý nadpřirozený horor nebo černohumorová sci-fi.

Ale ty tři minuty tam nejsou a film končí přesně ve chvíli, kdy by se měly konečně otevřít hroby / přiletět mateřská loď a všechno se vysvětlit.

Tvůrci zcela záměrně natočili film tak, aby bylo možno ho interpretovat různými způsoby (např. Borgman je Ježíš, Satan nebo Borg). U některých kratších scén není a nemůže být jasné, jestli to byl sen, flashback, nebo flash forward. Na rozdíl od většiny artfilmů, kterými pohrdám, je ale většina Borgmana ukotvena v reálném čase a prostoru, s reálnými (byť velmi bizarními) postavami.

Celý film je natočen velmi pečlivě, až chirurgicky (a nejen proto, že to v něm bezdomovci dobře umí se skalpely), s výbornými hereckými výkony a občas geniálně suchými dialogy. Svou precizností a oscilování na hranici mezi realitou a halucinací se dost podobá filmům Michaela Hanekeho (především Funny Games s rámcově podobným námětem), ale obsahuje podstatně více černého humoru, což je rozhodně plus.

Takže, ano. Pokud art, tak nějak takhle.

Hodnocení: 70%