Recenze: Pěna dní aneb Když herci asistují obživlým předmětům

Zahraniční ekvivalent k "našemu" Janu Švankmajerovi se pustil do natáčení svého prvního díla ve francouzském znění. Milenecký pár stižený hořkým osudem ztvárnili herci Audrey Tautou a Romain Duris. Zdálo by se, že Audrey „Amélie“ Tautou strhne veškerou pozornost snímku na sebe, ale naštěstí tomu tak není. Ve srovnání s předlohou tak Gondry nad Bazem Luhrmannem a jeho adaptací Velkého Gatsbyho (2013) pomyslně vede.

Pravda, Pěna dní není oproti - v dobrém slova smyslu - opulentní výpravě Velkého Gatsbyho takovým lákadlem pro masy. Navíc od diváka očekává jakés takés obeznámení s knihou francouzského génia a hektika Borise Viana. Ten se v surreálném díle vypořádává se svým "sokem" Jeanem-Paulem Sartrem, nadšenými komunisty nebo s odcizeností všemožných institucí.

Hrdinové-milenci Colin (R. Duris) a Chloé (A. Tautou) žijí ve světě, který zprvu budí dojem jakéhosi rozjuchaného soukromého vesmíru. Myšlenky se zhmotňují, smysly pracují naplno a vším prostupuje pocit neopakovatelného okamžiku. Okamžiku žitého naplno, spontánně, bez zábran. Režisér Gondry se vyžívá v netradičních rekvizitách, do filmu například sestrojil piáno pracující jako bar, co namíchá nezaměnitelný nápoj. Triky to jsou na dnešní dobu neotřelé, originální, důvtipné. A jeden by řekl, že jich je příliš. Tolik, že zastiňují hvězdné herce.

Nemálo recenzentů Pěně dní vytklo povrchnost zabalenou do přehnané stylizovanosti. Snímek údajně selhává v pasážích, kdy Chloé vážně onemocní, Colin přijde o práci. Scéna potemní, ale divák se s hrdiny nedokáže ztotožnit, soucítit s nimi, tvrdí mnozí. Nečetl jsem předlohu, nemyslím si, že bych byl bůhví jak citlivý či vnímavý, ale nepřijde mi, že by režisér v "druhé" části filmu selhal. Naopak.

Aniž bych prozradil cokoli z děje, jde o neskutečně skličující momenty a scenérie, v nichž hrají stále hlavní role Colin, Chloé a jejich vesmír, nenapravitelně narušený smrtící chorobou. Zoufalost, která by mohla dost dobře vypovídat i jako němá černá groteska, to je pocit, jaký jsem si z nejnovějšího díla Michela Gondryho odnesl. Filmová řeč, aniž by kdokoli pronesl jediné slovo, to je adaptace Pěny dní.

Hodnocení: 80%