Recenze: Země zapomnění v sobě mísí pusobivé drama a nudný dokument

Koprodukční film má velice působivou první polovinu, ve které sledujeme, co se děje v prvních hodinách po černobylské katastrofě, když nikdo neví nic o tom, že ke katastrofě došlo. Divák to ale samozřejmě ví, takže mu docházejí tragické souvislosti různých drobností, které se dějí. Manžel hlavní hrdinky pochopitelně záhy zmizí v nemocnici a stane se jaderným reaktorem. Profesor s dozimetrem odhalí pravdu a snaží se zachránit nejbližší. První polovina filmu končí evakuací celého města.

Následuje druhá polovina, která se odehrává o deset let později, kdy o něco prošedivělejší Kurylenková dělá průvodkyni zahraničních turistů v oblasti Černobylu.

Samozřejmě má pořád traumata z minulosti. Samozřejmě pro ni není snadné rozhodnout se, zda se nechá znovu sbalit. Samozřejmě jí vypadávají vlasy...

Druhá polovina filmu má totálně jinou atmosféru, než první. Je meditativní, pomalá, a objektivně se v ní nestane víc, než pár izolovaných scének, jako "běženci z Tádžikistánu obsadili dům, ve kterém jsme si před deseti lety plánovali budoucnost s manželem", nebo "ten mladík, co tu před 10 lety žil jako chlapec, chce vidět svou rozpadlou školu". Skoro to připomíná dokument. Obsahuje to mnoho záběrů, natáčených opravdu v Černobylu, a mnoho scé, které zřejmě věrně zachycují, jak bizarně tam dnes plyne život.

Ale po emocionálně vypjaté, napínavé a syrově působivé první polovině, na mě druhá polovina působila téměř uspávacím dojmem a opravdu netuším, co jí vlastně chtěli tvůrci říct a jaké pocity ve mně měla vzbudit.

Hodnocení: 60%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete  ZDE

P.S: Olga naznačí jakýsi full frontal, ale v jejích jiných filmech ho najdete více a je lépe nasvícený.