Recenze: Nechápu, jak to dokáže

Filmový příběh o hlavní hrdince, která je zároveň vypravěčkou, takže její hlas provází celý děj s prostřihy na její známé, kolegy a přátele, dokreslují… No ano, kde to jen bylo. Jistě, v Sexu ve městě (1998)! Nejprve v deseti sériích seriálu a následně ve dvou celovečerních filmech.  Představitelkou hlavní hrdinky – notoricky známé sloupkařky Carrie Bradshaw – je zde Sarah Jessica Parker, jejíž osoba byla v průběhu let velmi zastíněna osobou Carrie. Nyní ale éra Sexu ve městě skončila a tak je na čase změnit také povědomí o vlastní osobě.

Proto se SJP objevuje v novém snímku, který jí má ukázat takovou, jaká teď nejspíš je – tedy matka na plný úvazek a úspěšná žena v jednom. Jak to jen říct no… PR je to sice pěkné, ale to je tak všechno. Přitom potenciál je tak slibný.

Stačí se jen podívat na herecké obsazení. Pierce Brosnan? Mňam! Tentokrát ovšem boduje jen tím, že nezpívá (Pamatujete? Slavná pěvecká estráda v Mamma Mia!), to jediné ho uchraňuje od posměšků. A co teprve Greg Kinnear, ten homosexuální umělec s malým psem ze skvělého snímku Lepší už to nebude? Paradoxně působí mnohem zženštileji a bezpohlavně jako manžel SJP, doopravdy, „Nechápu, jak to dokáže“.

Sama SJP už nenosí tak vysoké podpatky jako dřív (asi aby se jí pohodlněji chodilo), oblečení má taky celé šedé a ve vlasech má vši. Kdyby transformace proběhla i na poli hereckého projevu (a kdyby došlo k vynechání na začátku zmiňovaného vypravěčského tónu), asi by bylo vše v pořádku. Takhle si jen celou dobu říkáte: „Proboha Carrie, kdo ti ublížil? To sis udělala dobrovolně?“

Jenže ono je to úplně celé takové šedé a nijaké. Hlavní motiv filmu – žena miluje své děti, miluje svou práci, miluje svého manžela, tak trochu miluje svého nového šéfa; a všechny kolem se snaží přesvědčit, že mít své děti a milovat je, je to nejlepší, co může jakoukoli ženu potkat? Lehká propaganda na hollywoodský způsob. Jedinou potenciálně zábavnou postavu, totiž dokonale cynickou a čistě na kariéru zaměřenou Momo Hahnová (v podání neuvěřitelně charismatické Olivie Munn), taky nakonec zlomí, takže je po legraci.

Že by to snad mohla zachránit zápletka? Ehm. Pracující matka, již tak dost zaneprázdněná na to, aby mohla vídat své děti, dostane nabídku na povýšení, přičemž totéž se stane jejímu manželovi. Času je tedy ještě míň, stresu mnohem víc, a když to zajde tak daleko, že musí maminka odjet z rodinné oslavy Díkůvzdání... Hádejte, jak to dopadne. Jenže kdo by se nedojal nad scénou, ve které utrápená maminka málem pláče, že promeškala historicky první návštěvu kadeřníka svého syna?

Zmiňovat, že vtipné nebo aspoň jen lehce vtipnější scény se zde divák opravdu nedočká (a to jde prosím pěkně o komedii), už je snad zbytečné. Co na to celé říct. Snad jen… „Děkuji, já totiž miluji své děti.“ Věřte mi, tohle není film dobrý ani k žehlení.

Hodnocení: 15 %