Recenze: Bunraku

Do města beze střelných zbraní přijíždí cizinci Yoshi (Gackt) a bezejmenný tulák (Josh Hartnett). Jejich úmysly jsou odlišné, ale postupně zjistí, že mají oba stejný cíl. Setkají se v baru, kde je barman (Woody Harrelson) popožene ke spolupráci.  Společně se vydají na cestu, která má skončit zabitím krutovládce Nicoli (Ron Perlman).

Druhý film režiséra Guye Moshe Bunraku (debutoval obstojně hodnoceným dramatem Holly) vyniká především komiksovým stylem vyprávění. 

Prolínání kreslených obrazů a hraného příběhu  je perfektně propojené a efektivní. Snímek je naplněn dávkou stylových akčních scén a násilí, díky čemuž má divák jistotu, že se nebude nudit. Vše navíc doplňuje skvělý soundtrack od Terence Blancharda, který potěší i náročné posluchače. Scénář bohužel místy pokulhává, což výslednému hodnocení sráží několik bodů (především pak předvídatelný konec). A takový "vypravěč" ze sebe sype předlouhé fyziologické myšlenky, které jsou víc nudné, než zajímavé.

Z herců nejvíce potěší Woody Harrelson, který si roli barmana vyloženě užívá. Sympatický hezounek Josh Hartnett sice nepostrádá charisma, ale moc mu nevěřím, že dokáže jednou ranou zabít člověka. Kevin McKidd se jako elegantní "Zabiják číslo 2" osvědčil více. Měl by hrát záporné postavy častěji. Naopak velkou chybou je, že tu moc prostoru nedostalo Demi Moore ani Robu Perlmanovi. Oba jsou výborní,

Ve zkratce: Bunraku je jednorázovou vizuální jednohubkou, která na dvě hodiny spolehlivě zabaví a náladu rozhodně nezkazí. 

Hodnocení: 75%