Recenze: Westernstory

V této zemi jsou bezpochyby statisíce lidí, kteří jsou přesvědčeni o tom, že by byli skvělí ředitelé televize, a přesto žádné televizi nešéfují. Stejně tak je v této zemi bezpočet předních odborníků na fotbal a hokej, kteří by z fleku dokázali trénovat reprezentaci, a přesto se s takovou nabídkou za celý život nepotkají. Film je na tom v daném směru výrazně hůř. Bohužel. Stačí prostě ukecat někoho, aby vám svěřil pár milionů, a už je z vás filmový režisér. Vlastimil Peška, který je pod Westernstory podepsán jako autor námětu, scénáře, režisér a autor hudby, je přesně ten případ. Sám si napsal a sám si natočil film a sám by se na něj měl za trest dívat. Pořád a dokola, až by - snad - prozřel a pochopil.

Zápletka není důležitá, protože je spíš záminkou než čímkoliv jiným, ale budiž... Sukničkář Presley (Petr Vondráček), představitel Vinnetoua v boskovickém Western parku, si zlomí obě ruce. Sezóna klepe na dveře, proto je jako náhradník z Prahy narychlo povolán upjatý seriálový herec Marcel Toufar (Mario Kubec). Než se přestane bát koně a najde cestu k místním rázovitým figurkám, budou se krást kozy, nadšenými tanečky každý den oslavovat příjezdy poštovní doručovatelky a pět nesmyslné písně o čemkoliv. Jen pro ilustraci: "Já to tady balím." "To by byla škoda." "Znáte indiánskou píseň přivolávání koní?" "Neznám." "Hakela zilejo i kupi ceja..." "Tak já tady ještě zůstanu."

Ale pozor! Westernstory v sobě nemá tu krystalickou idiocii, která by diváka dokázala povznést nad všechen ten marast a neumětelství a která by mu dovolila si tu bídu užít aspoň zvráceným způsobem. Tohle je, bohužel, přesně ten případ, který vás nekonečně dlouhých devadesát minut jenom nudí a otravuje. Jako vás svého času otravovaly komedie typu Ještě větší blbec, než jsme doufali, Nebát se a nakrást, Playgirls či Divoké pivo. Ano, hodně se tu křičí, padá, utíká, souloží (většinou v oblečení) a někdo s někým pere, ale všechno je to dlouho dopředu avizované, neuvěřitelně natahované a celé estrádně přifouknuté. Navíc - a to je vůbec nejhorší - je vlastně úplně jedno, kdo a proč křičí, respektive kdo a s kým se pere, protože to na logice vyprávění, ani výsledku nic nemění. Jsou sice momenty, kdy herci dokáží k divákům procedit jakousi kapičku naděje, ta je však rozšafným režisérem dělajícím tu pravou šmíráckou legrandu vzápětí znovu zadupána do země.

Samo prostředí asi není úplně marné a zajímavé by určitě byly i osudy lidí, kteří na moravském východě provozují Divoký Západ, ať už v komediální nadsázce či ostřejším, tragikomickém pojetí, jen by se to celé muselo uchopit někým jiným a úplně jinak.

Hodnocení: 15 %