Recenze: Tchyně a uzený (TV film)

Hynek (Martin Trnavský) se chce ženit. A není se co divit, bylo mu pětatřicet, je svéprávný, zajištěný a zamilovaný. Vyvolenou má být Sylvie (Sandra Nováková), kterou zásnubní prsten dojme takřka k slzám. Zdá se, že všechno je, jak má být. Háček je v tom, že Hynek je jedináček, který vyrůstal jen s matkou (Libuše Švormová) a ta se nehodlá o svůj poklad s nikým dělit. Proto přechází do protiútoku - intrikuje, škodí, lže, ubližuje, otravuje, vyrušuje, zamlčuje... Nekonečných sedmdesát minut filmového času. Zas a znovu. Monotónně. Pořád. Prostě furt.

V posledních deseti minutách se ale kolečko žánru pootočí. Z filmu, který tak trochu koketoval s komedií a tak trochu s psychologickým dramatem, se vyklube moralita a je konec. Inu, proč ne. Jen nechápu, proč se to celé nevešlo do čtyřiceti minut.

Zakopaný pes (Garyk promine) je ve scénáři. Scenáristka Eva Papoušková (seriál Pojišťovna štěstí, film Svatba na bitevním poli) nudí stereotypním dějem, otravuje utrápenými postavami a provokuje titulní hrdinkou dotlačenou na samou hranici karikatury.

Režisérka Lenka Wimmerové (čerstvá držitelky výroční televizní ceny Elsa za Nespavost) pluje banálním textem jak ledoborec Krasin a snaží se dělat, co se dá. Drobná klišé se snaží rozbíjet příjemně civilní atmosférou obyčejných dnů, ty nejvíc zbytnělé kry klišé ale nedokáže rozbít ani ona. Škoda, že se tentokrát nepotkala se silnější látkou. Talent rozhodně má.