Recenze: Osadné (dokument)

Malá východoslovenská vesnička Osadné je přesně tím místem, na které zcela bez výhrad platí, že tu lišky dávají dobrou noc. Z města vyrazíte nabitým autobusem, ale do Osadného přijíždíte sám, navíc se strachem, jestli cestou nevystoupil i šofér.

Hybateli místního dění jsou komunistický starosta Ladislav Mikuláško, který dlí ve svojí funkci už 36 let, což je dost možná na zápis do Guinessovy knihy rekordů, a mladý pravoslavný kněz Peter Soroka, který za posledních pět let pochoval padesát lidí a pokřtil jen dvě děti. Není pochyb o tom, že vesnice, v níž žijí převážně Rusíni, vymírá. Jak přitáhnout mladé a turisty?

Starosta sní o Domu smutku, takovém malém mauzoleu, kde by se vystavovali nebožtíci před pohřbem, kněz míří duchovně ještě výš a přál by si v Osadném založit ženský klášter. Ještě že je tu třetí do hry, rusínský aktivista, výborný karikaturista a mistr vtipu a sebeironie Fedor Vico. Právě on zařídí, že na otevření místního turistického chodníku dorazí i europoslanec Milan Gaľa, který nad panáčkem borovičky své hostitele na oplátku pozve do samého epicentra evropského dění, tedy Bruselu...

Starosta Mikuláško a pravoslavný kněz Soroka obzvlášť jsou jak dvě figurky vystřižené z raného Formanova filmu. Jejich počínání, nejupřímnější a nejgrotesknější ve chvíli, kdy si povídají se svými manželkami-fanynkami-přikyvovatelkami, je směšné i smutné zároveň. Obzvlášť jsou-li vystaveni konfrontaci se světem velké politiky. Koho zajímají problémy a touhy lidí z konce světa? A kdo si mohl myslet, že tu něco zmůžou? Potřesou si ruku s několika potentáty, vyslechnou něco frází a než se jim podaří zformulovat to, kvůli čemu vlastně vážili tak dlouhou cestu, klotový rukáv jim už mizí za dveřmí s tím, že má nabitý program.

Jenže ještě smutněji dopadají právě ti eurovelvyslanci, europoslanci a euroasistenti euroasistentů. Zatímco Mikuláško se Sorokou jsou autentičtí a skuteční lidé, byť možná naivní a ztracení ve velkém světě, pořád je milion důvodů, proč jim fandit a proč se nad nimi dojímat, kdežto europolitici jakoby byli jen lhostejnými karikaturami sebe sama, jejich svět neznáme, nerozumíme mu a co víc - ani nechceme rozumět.

Osadné ovšem funguje nejen v této rovině. Zatímco porovnání malé a velké politiky baví (i když občas smích pořádně tuhne nad tím, kdo všechno nás reprezentuje), život skutečných lidí na malé vsi dokáže pořádně sevřít hrdlo a dojmout. Ať už je to stařenka, která potřebuje ve svém čekání na smrt slyšet, že je s Bohem za dobře, nebo rozdávání reklamních europropisek a čokoládových eurodukátů rozvernými spíkry z města užasle němé hrstce místních. Právě tady se totiž setkává minulost s budoucností. Navzdory donkichotské snaze starosty a místního popa jsme tu totiž ze všeho nejvíc svědky umírajícího času. Buď tu bude fast food a mladí nebo sem za pár let budou jezdit na víkend už jenom lufťáci za tak velkým tichem, že v něm nedokáží ani usnout.

Více na naleznete na kartě filmu.