Hra, která propojila svět. Film o vzniku tetrisu je strhující, byť přibarvený politický příběh

Na papíře to přitom vypadá jako upovídaná obchodní formalita. Tetris vymyslel roku 1984 moskevský programátor Alexej Pažitnov (Nikita Efremov) jen pro zábavu, práva držela nově založená společnost Elorg, zodpovědná za dohled nad zahraniční distribucí sovětského softwaru. Pažitnov zaslal kopii kolegovi v Maďarsku a v tamním technologickém institutu upoutala pozornost Roberta Steina (Toby Jones), vlastníka firmy Andromeda Software, jenž získal od Elorg práva na americkou a britskou distribuci pouze na osobní počítače.

Filmové převyprávění, které je od 31. března dostupné na Apple TV+, ale začíná u amerického programátora z firmy BulletProof Henka Rogerse (Taron Egerton). Ten se rozhodl konkurovat obrovské distribuční společnosti Mirrosoft a v Tokiu domluvil práva pro počítače a herní konzole Nintendo. Netušil přitom, že sovětskou vládou kontrolovaný Elorg posvětil jen Steinův obchod. Následné šíření tetrisu, pro které už Nintendo vyvinulo později kultovní kapesní konzoli Game Boy, bylo protismluvní a nelegální. Rogers přispěchal vyjednávat do Moskvy a minimálně ve filmu vzniká poutavé zrcadlo nastavené studené válce. Návyková videohra v něm představuje symbol možné obchodní spolupráce a potlačení rozdílů mezi lidmi, kteří si chtějí svobodně „skládat kostky“ na libovolné straně barikády.

Režisér Jon S. Baird (Stan a Ollie) a scenárista Noah Pink (Génius) se během dvou hodin noří do složitých legislativních procesů, které se však snaží podat zábavně v úrovni vyprávění i stylu. Příběh jde rovnou k věci a okouzlený Rogers, jenž po pěti minutách hraní vidí padající útvary i ve spánku (postihl jej tzv. tetris efekt, který se ho stejně jako tisíců dalších lidí drží i ve skutečnosti), létá po světě s pochopitelným úmyslem včas podchytit klíčící sovětský fenomén. Uznání chce přiznat i Pažitnovovi, s nímž se v Moskvě spřátelí, a jako sympatický protagonista usiluje o zpopularizování videohry a uzavření spravedlivé smlouvy. Obchod potřebuje dotáhnout i kvůli početné rodině, jelikož riskoval celý svůj majetek.

V cestě mu stojí kapitalistické i komunistické nástrahy. Na jedné straně mu konkuruje Mirrosoft, jeho vlivný majitel s vizáží italského mafiána Robert Maxwell (Roger Allam) s arogantním synem Kevinem (Anthony Boyle). Na druhé mu dýchá na záda sovětská vláda, kterou tvůrci vykreslují jako nejpodlejší špionážní organizaci pod sluncem. Temná Moskva má atmosféru jako rozdělený Berlín ve Spielbergově Mostu špionů, takže snadněji uchopíme politickou alegorii a užíváme si obchodní partii videoherního geeka s KGB a jejím slizkým úředníkem (Igor Grabuzov).

Postavy včetně samotného Michaila Gorbačova (Matthew Marsh) často zmiňují, že svět stojí před velkými změnami. „Komunismus neměl nikdy potlačovat svobodu. Bohužel, do cesty se mu postavila lidská hamižnost,“ říká sovětský vůdce Maxwellovi, jenž jej varuje před vpádem kapitalismu v podobě tetrisu do země. Maxwell přitom zosobňuje to nejhorší z volného trhu a právě hamižnost, která spojuje většinu zainteresovaných postav. Kapitalisté se snaží dosáhnout co nejvýhodnější dohody a rovněž Sověti, kteří mají na každém rohu špehy a zastrašují se i vzájemně, hodlají využít skomírajícího komunismu k vlastnímu obohacení.

Výjimkami jsou Rogers a především Pažitnov. Ti ztělesňují přátelskou spolupráci pramenící ze zápalu pro věc, která si brzy podmaní svět a pomůže jej propojit více než diplomatické proslovy. Jejich rostoucí přátelství je klíčové, i když poněkud utopené v okolním špionážním teroru jako od Toma Clancyho. Namísto autentického životopisu tvůrci podávají žánrovou zábavu s únikovým vyvrcholením jako v Affleckově Argu, kde karikaturní postavy často jednají podle hollywoodského manuálu. 

Emoce kvůli tomu příliš nefungují a Rogersova rodinná linie působí jako to nejtradičnější klišé typu „zaneprázdněný otec nestíhá dceřin školní koncert“. Do filmu, který řeší tání ledovců mezi východní a západní tržní ideologií prostřednictvím oddechové videohry, ale takové uvolnění a přijetí okázalé formy pasuje. Příběh doprovází osmibitové sekvence, které ho rozdělují do jednotlivých levelů a občas i nahrazují či doplňují živou akci. V součinnosti s energickým dobovým soundtrackem a hity od Pet Shop Boys či Bonnie Tyler vzniká vzrušující podívaná, kde fandíme upřímnému protagonistovi a nenávidíme byznysmeny a komunisty, již to s tetrisem nemyslí tak dobře.

Snímek rychle uteče a nevyžaduje moc přemýšlení, jelikož své myšlenky servíruje srozumitelně a otevřeně. Nečekejte hodinu nudného dějepisu, dostanete výživný pohled do právního zákulisí hry, jíž se prodalo na 500 milionů kopií a jejíž příběh zpracovává dnes obzvlášť ožehavá témata ruského exportu a mezinárodního obchodu. A to ve formálním provedení, které hezky osciluje mezi videoherními odkazy a hollywoodskými představami o retro osmdesátkách na východě i západě.