Seriál Hawkeye od Marvelu je vánoční oddechovkou pro celou rodinu

Televizní série, které dějově doplňují filmový vesmír Marvel Cinematic Universe, jsou letos v kurzu. Vše načala úspěšná WandaVision, na kterou Marvel v rychlém sledu navázal seriály Falcon & Winter Soldier, Loki, What If...? a právě Hawkeye, jenž se divákům představuje na Disney+ už od konce listopadu. Superhrdina a dlouholetý člen Avengers Clint Barton (alias Hawkeye) s tváří Jeremyho Rennera v něm musí zažehnávat nebezpečí, které hrozí jemu i talentované mladé lučištnici Kate Bishop (Hailee Steinfeld). Roste v ní podezření, že movitý přítel (Tony Dalton) její matky (Vera Farmiga) šéfuje newyorskému podsvětí a usiluje o smrt tajemného vykonavatele spravedlnosti Ronina, jehož kostým Kate odcizila na ilegální aukci. Ve hře je kromě nové hrdinské dvojice také místní tepláková mafie, pomstychtivá němá bojovnice Maya Lopez (Alaqua Cox) a další postavy, které zajišťují propojení s jinými filmy a seriály Marvelu. A byť nedostaneme nic převratného ani příliš inteligentního, Hawkeye se díky fungující chemii mezi herci a vánoční atmosféře sleduje velice příjemně.

Jako tradičně u marvelovských televizních projektů nám tvůrci neservírují jednu úžasnou akční atrakci za druhou. Hawkeye spíš rychle zaujme tím, jak se drží dějově i vizuálně při zemi, a to hlavně v porovnání takřka se všemi dosavadními filmy od MCU. Následek Thanosova lusknutí je zde ve flashbacku shrnutý během několika vteřin, během nichž se Yelena Belova (Florence Pugh) rozplyne a záhy znovu objeví před zrcadlem. A právě tento moment přitom skýtá asi nejnápadnější projev jakékoli mimozemské síly, kterou jinak seriál ignoruje, a místo toho se soustředí na lidské protagonisty.

Akční scény pochopitelně nechybí, ale celkem důmyslně slouží postupnému prohlubování vztahu mezi Clintem, jenž by nejvíce ze všeho chtěl být o Vánocích s rodinou, a Kate, která naopak odhaluje rodinná tajemství a touží konat hrdinské skutky po vzoru svého idolu – Clinta. Toho poprvé zahlédla roku 2012 v již památné bitvě o New York (jíž končila první týmovka Avengers téhož roku) a jeho dovednosti jí učarovaly. Ti dva se konečně setkávají v závěru první epizody, když Kate napadne tepláková ruská mafie, a od té doby společným sokům čelí pravidelně. Jejich vynucenou spolupráci utuží především začátek třetí epizody, kdy Clint s Kate unikají ze zajetí a publikum dostává dlouhou a vynalézavou akční sekvenci, vrcholící skvěle natočenou honičkou v autech, která by se neztratila ani v těch nejdražších filmových projektech dneška.

Příběh ale v prvé řadě spoléhá na tradičně formovanou detektivní linii ve

stylu buddy komedie. Clint je stárnoucí a lehce skeptický hrdina, jenž se chce konečně věnovat rodině a který musí nést následky násilných činů, jež vykonával v masce Ronina během pětiletého zmizení své rodiny po Thanosově lusknutí. Jeremy Renner opět oživuje stoprocentně sympatickou postavu, které nechybí smysl pro humor a v jejíž tváři zároveň můžeme najít stopy prázdnoty, jež tam zanechala relativně čerstvá ztráta kamarádky Natashy Romanoff (Scarlett Johansson). Herec projevuje i své komediální nadání a všechny scény, v nichž Hawkeye čelí nepatřičným situacím (ve stylu jeho zajetí a přivázání lepicí páskou k pouťovému houpacímu koni), zvládá s všeříkajícím ironickým výrazem.

Hailee Steinfeld naopak překypuje mladistvým entuziasmem a opatrnějšího mentora musí opakovaně přesvědčovat, že nebezpečí, které je neustále obklopuje, dokáže ustát. Talentovaná herečka, kterou si pamatujeme už z remaku bratří Coenů Opravdová kuráž, spojuje pubertální rozjařenost s buldočí vůlí naprosto přirozeně. Vedle svého idolu se chová žoviálně, ovšem ve správnou chvíli dokáže stejně jako Renner vykouzlit ve tváři hlubší emoce. Bez takto kvalitních herců, jež navíc doplňují i další slavná jména jako Farmiga a Florence Pugh, by tento odlehčený formát nemohl nikdy fungovat.

Ze vztahu titulní dvojky pramení několik vtipných dialogů, a byť vyústí zcela očekávaně, spojení obyčejné mladé dívky s legendárním Avengerem nabízí dost příležitostí k nenucenému humoru. Zábavné je opět hlavně zasazení superhrdiny do každodenního realistického světa, v němž každý člověk ví, že Barton je zasloužilým ochráncem planety. Hawkeye například v úvodu navštíví společně s dětmi divadelní muzikál na motivy zmíněné newyorské bitvy a pátrání po ztraceném kostýmu jej zavede na sraz cosplayerů, kde musí předstírat heroický středověký souboj i umírání. Nadhled, který vnitřní svět Avengerů přibližuje realitě pulzující vánoční metropole, je klíčovým pozitivem, díky němuž trochu zanikají i veškeré slabiny v ději a jeho uvěřitelnosti.

Ono potlačování fantastických motivů ve prospěch realističtějšího boje dobra se zlem totiž vede k často dětinské a triviální zápletce. První dva díly ještě spoléhají na budování napětí, co se bude dít dále, ovšem moc překvapivých zvratů nakonec nedostaneme a přítomnost některých záporných či tragických postav zůstává pouze účelová a poddimenzovaná. Tepláková mafie, která je s baseballovými pálkami či ruským přízvukem naprosto neschopná a k smíchu, se zodpovídá Maye Lopez, jež chce najít a vyřídit Ronina, který připravil o život jejího ochránce a vychovatele (Zahn McClarnon). Clint v masce druhého a temnějšího alterega samozřejmě konal činy, jichž později lituje, ale jakákoli nejednoznačnost a potenciální zápornost jeho charakteru jsou přesto vyloučené. Tragicky vykreslené Maye tedy nemůžeme upřímně fandit, nýbrž si přejeme, aby dostala lekci i poučení, že o ryzím charakteru Hawkeyeho (a tedy i Ronina) nejde pochybovat.

Tvůrci přitom mnoho věcí podřizují tomu, aby Clinta po celou dobu stíhala jeho minulost. To se zhmotňuje v postavě Yeleny Belové, která je sestrou zesnulé Natashy a vydává se ji pomstít, ačkoli netuší, že odešla zcela dobrovolně a bez Bartonova zavinění. Ač mám Florence Pugh moc rád, její přítomnost je v tomto případě našroubovaná tendenčně a od začátku je jasné, jak její domnělé nepřátelství s Hawkeyem skončí. Opravdový přínos Yeleny ostatně spočívá v tom, že navzdory nepřátelským úmyslům tajně pomáhá Kate a podává jí informace, které odhalují padouchy z nejvyšších řad – a to včetně toho úplně nejsvrchovanějšího. Jeho totožnost prozrazovat nebudu, ale krátký výstup tohoto pověstného zloducha ze všeho nejvíc podporuje propojenost s jiným seriálem, místo aby ji tvůrci vytěžili v rámci této série.

Navzdory tomu, že jednoduchý příběh moc nebičuje tvůrce k překvapivým zvratům, že záporáci jsou neškodní a ve finále se bije humorný nadhled s četným „body-countem“ (tedy počtem padlých pěšáků převážně z řad anonymní „teplákové“ hrozby), nabízí seriálový Hawkeye dost lákavých a příjemných podnětů. Povedlo se hlavně spojení obou kladných hrdinů, z nichž je to překvapivě Kate, kdo tahá za delší konec a je publiku více na očích. Její příběh urputně odhodlané dívky, která v jediný den během bitvy o New York ztratila otce i získala celoživotní vzor, neztrácí poutavost. A potěší také odhalování Clintovy stále nejasné minulosti (hlavně v průběhu jeho absence v Infinity War a před událostmi Endgame), která jej nyní přiměje s neodbytnou mladou hrdinkou spolupracovat.

A vůbec, kdo není obeznámen s dosavadní seriálovou tvorbou MCU a bude si zoufat, že Hawkeye nabízí spíše rodinnou pohodovku než osudový akční spektákl, ten by měl raději rychle oprášit konkurenčního Punishera. Jeremy Renner vždy představoval ten zřejmě nejlidštější a z pohledu fyzických možností i nejobyčejnější střípek ze superhrdinské mozaiky Marvelu a tento přibližně pětihodinový seriál to jen potvrzuje. Vánoční duch plný notoricky známých melodií a výmluvného deadlinu, který motivuje hrdinu vše vyřídit před rozbalováním dárků s dětmi, ostatně rodinné zacílení rovněž obhajuje. Televizní události s propracovanými zápletkami a hlubokou psychologií ale hledejte úplně jinde, zde jde v prvé řadě o zábavu z milovaného fiktivního světa, který už v usedlejším podání možná neuvidíte.