Zpátky do divočiny vsází na roztomilost zvířátek, víc ale bohužel nenabízí

Vítejte v australském safari parku v Sydney, ve kterém na návštěvníky čeká přehlídka těch nejroztomilejších zvířat světa. Každého návštěvníka uchvátí pohled na líně se kolíbajícího vombata či skákající klokany, ale hlavně na Hezounka, nejsladší koalu na světě a největší hvězdu parku. Součástí zoo, kam ale příliš návštěvníků nechodí, je i nebezpečný pavilón, kde ošetřovatel Chaz Hunt představuje zvířecí zabijáky – krokodýlici Jackie, samičku taipana (jednoho z nejjedovatějších hadů planety) Maddie, škorpiona Nigela, samičku molocha Zoe a sklípkana Franka. Zachází s nimi jako s bestiemi, což se zvířatům nelíbí. Jedinou oporou je jim nejzkušenější Jackie, která už si v parku zvykla a naučila se danou situaci zvládnout a neztrácet humor. Takže když je to právě Jackie, které se stane nespravedlnost a je z parku odvezena, rozhodne se Maddie, že už to nebude dál snášet. Chce se svými kamarády utéct do divočiny mezi své, aby se na ně už nikdo nikdy nedíval jako na zabijáky. Jejich plán ale dostane jednu velkou trhlinu hned na začátku – do cesty se jim připlete Hezounek, který odmítá spolupracovat, a Chaz, který se vydá po jejich stopách...

Animace Zpátky do divočiny není tak propracovaná a detailní jako u slavných animačních studií Walt Disney, Pixar nebo DreamWorks, ale ani tak se spolupracující studia Reel FX Animation Studios, Weed Road Pictures a Netflix Animation nemají zač stydět. Had Maddie se krásně leskne a její šupiny mění barvu, sklípkan i koala jsou pěkně chlupatí, i když jejich srst nevypadá tak reálně jako třeba u Sulleyho z Příšerek s. r. o. Je poznat, že snímek Zpátky do divočiny je menšího rozsahu (podobně jako film Až na Měsíc), ale stále jde o slušnou podívanou, která bude dětské publikum bavit. Obsahuje totiž ty nejzásadnější ingredience – roztomilá zvířátka a akční příběh. Děj není nijak originální, v podstatě jde o jakousi parafrázi snímku Madagaskar, jenom v jiném zvířecím složení a bez fungujícího vtipu, na druhou stranu je ale třeba říci, že o to se tvůrci ani nesnažili. Zpátky do divočiny je vážnější podívanou. Hlavní hrdinové nepředvádí žádné potrhlosti a nejsou hypochondři jako žirafák Melman, musí se ale vypořádat s tím, že jsou pro všechny neatraktivními zrůdami, ve kterých vidí pouze hrozbu. Což ostatně dokazuje scéna z města, kam ústřední pětice během svého útěku zamíří. Davem lidí, jenž je obklopí, zní hlasité: „Zabijte je!“ Hlavními padouchy příběhu jsou tedy jednoznačně lidé.

Myšlenka naučit děti respektu k přírodě bez ohledu na vzhled jednotlivých živočišných druhů je určitě správná, ale u Zpátky do divočiny nefunguje. Snímek se pohybuje někde na pomezí dramatu s frustrovanými zvířaty v hlavních rolích a dobrodružné podívané, které ale chybí to správné napětí a dynamika. Za zmínku snad stojí jen útěk městskou kanalizací – opět je tu sice vidět (hlavně na vodě), že animace není na té nejšpičkovější úrovni, ale akční scéna je to pěkná. Celá pasáž je udělaná tak, že ve výsledku vypadá jako natočená kamerou, která se v proudu vody pohybuje spolu se zvířaty, takže publikum má pocit, že jede na pořádně divokém tobogánu.

Kladně každopádně hodnotím výběr složení hlavních postav – sklípkanec jedovaný, taipan, moloch ostnitý a škorpion nejsou v animovaných snímcích pro děti nijak častými hrdiny. Koala Hezounek už je samozřejmě z jiného soudku a stojí za to zmínit, že vypadá, jako by z oka vypadla jiné filmové koale – panu Moonovi ze Zpívej. Atraktivní prostředí Austrálie má své kouzlo a dočkáme se díky němu i dalších jedinečných obyvatel tohoto kontinentu v animované podobě, objevují se tady klokani, tasmánští čerti, krokodýli mořští nebo žraloci. I ošetřovatel Chaz má svou roli jako místní patriot, velmi rád si totiž hraje na Krokodýla Dundeeho – je to stejný upovídaný drsňák se slušivým kloboukem, ale skutek utek.

Zpátky do divočiny asi nebude patřit mezi snímky, které byste si zapamatovali a chtěli pustit podruhé. Na jedno deštivé odpoledne ale svou roli splní. Bohužel mu chybí náboj a nějaký nápad, kterým by vynikl, nebo alespoň vtipnější hlášky či okamžiky, které by snímku dodaly šmrnc a vymanily ho z obyčejného tónu. Z netradičního složení zvířátek by se určitě dalo vytěžit víc.

Hodnocení: 60 %