West Side Story: nejslavnější režisér všech dob natočil velkolepý remake legendárního muzikálu

Klasický příběh vypráví o nepřekonatelné rivalitě dvou pouličních gangů a lásce mladého páru v prostředí New Yorku roku 1957.

Steven Spielberg je oscarová režijní legenda, která se za svou přibližně padesátiletou filmařskou kariéru už stihla věnovat téměř všem základním filmovým žánrům. Největší popularitu mu přinesly dobrodružné snímky (série o Indiana Jonesovi) a sci-fi (Blízká setkání třetího druhu, E.T. – Mimozemšťan), popřípadě jejich svébytné syntézy (Jurský park). Na svém kontě má ale i nejrůznější thrillery či horory (Duel, Čelisti), dramata historická (Amistad), válečná (Schindlerův seznam, Zachraňte vojína Ryana), špionážní (Most špiónů) či sociální (Purpurová barva), krimi komedii (Chyť mě, když to dokážeš), biografii (Lincoln), animák (Tintinova dobrodružství) či různé podoby filmové romantiky (Navždy, Terminál).Do současnosti tak věhlasnému tvůrci scházelo ve filmografii už jen minimum žánrů, jimž se ještě nestihl věnovat. Konkrétně muzikál a western. První už má v tuto chvíli za sebou, na druhý se dle nejnovějších informací velice brzo chystá.

Vzhledem k tomu, že v novém tisíciletí se Spielberg definitivně dostal do pozice, kdy už nemusí nikomu nic dokazovat (většina jeho děl je publikem i kritiky vysoce uznávaná a komerčně úspěšná, na kontě má mnoho významných ocenění), takže se v posledních zhruba dvaceti letech věnuje především projektům, jejichž realizací se snaží dělat radost především sám sobě. Není proto příliš udivující, že se konečně rozhodl natočit svůj první muzikál.

Jistým překvapením však určitě bylo oznámení, že hodlá zfilmovat proslulý muzikál z dílny Leonarda Bernsteina a Stephena Sondheima, který již byl veleúspěšně filmově adaptován před šedesáti lety Robertem Wisem a Jeromem Robbinsem. Verze této dvojice režisérů ve své době získala deset Oscarů (včetně ocenění za nejlepší film roku) a dodnes jde o velice kvalitní podívanou. Bylo tedy na místě se domnívat, že si Spielberg tentokrát ukousl možná až příliš velké sousto. Autor mnoha významných a nezapomenutelných filmových titulů se však nedal zahanbit ani tentokrát.

Hned na začátek je třeba říci, že Spielbergova verze se od té původní liší jen nepatrně. Ale přestože se nejedná o razantní reimaginaci, rozhodně nelze tvrdit, že by šlo o zbytečnou či snad dokonce hloupou předělávku.

Spielberg se scenáristou Tonym Kushnerem, držitelem Pullitzerovy ceny, s nímž renomovaný režisér spolupracoval už na snímcích Mnichov či Lincoln, se v hlavních dějových bodech velmi striktně drží předlohy. Ta je přiznaně inspirována nejslavnější hrou Williama Shakespeara, milostnou tragédií Romeo a Julie. Italská Verona 16. století byla nahrazena předměstím New Yorku 50. let 20. století a znesvářené rody Kapuletů a Monteků nepřátelskými pouličními gangy Tryskáčů (potomci amerických starousedlíků) a Žraloků (imigranti z Portorika). Novodobým Romeem je pak bývalý člen Tryskáčů Tony (Ansel Elgort) a Julií nevinná María (Rachel Zegler), sestra vůdce Žraloků Bernarda (David Alvarez). Vcelku jednoduchý, ale důmyslně zkonstruovaný příběh pak spočívá v tom, že na ploše pouhých dvou dnů na jedné straně sledujeme eskalaci sporu mezi gangy a současně rostoucí lásku mezi dvěma lidmi pocházejícími ze znepřátelených stran. A samozřejmě to celé směřuje k velkému osudovému konci. Co se týče písní, nejslavnějšími skladbami jsou America, I Feel Pretty, Maria, Somewhere či Tonight.

Nejvýraznějšími změnami jsou nahrazení postavy Doca, majitele malého krámku a Tonyho dobrosrdečného zaměstnavatele, jeho (charakterově prakticky totožnou) ženou Valentinou. Na tom je roztomilé, že ji ztvárnila Rita Moreno, Oscarem ověnčená původní představitelka Anity (zde v podání Ariany DeBose), Bernardovy přítelkyně a Maríiny nejlepší kamarádky. A skvělý výkon Moreno podává i zde. Dále se také více zapracovalo na prohloubení Tonyho charakteru. V této verzi se dozvíme, proč se vlastně najednou začal od Tryskáčů držet dál a snaží se žít spořádaným životem.

Ostatní změny jsou skutečně spíše kosmetického rázu a dobře si jich všimnou asi jen lidé, kteří znají letitou klasiku opravdu dobře, popřípadě ji pořádně viděli teprve nedávno. Prakticky všechny úpravy jsou ale naštěstí buď bezbolestné (jiné pořadí songů, inscenační uchopení, míra velkoleposti či změna interpreta), nebo vyloženě vítané. Tím je zejména zřetelně realističtější a syrovější pojetí. Členové gangů nosí špinavé a potrhané oblečení, rvačky vypadají opravdu jako rvačky, ne téměř jako baletní čísla (jedna z mála věcí, v nichž původní WSS zastaralo) apod. Mnohem více se také akcentují etnické, kulturní a sociální rozdíly, na jejichž kritice je dojemný příběh postavený. Xenofobně motivovaná nevraživost sálá velmi silně (a naštěstí i velmi přesvědčivě) nejen z obou subkultur (plně se jí vyhýbají jen Tony a María), ale i z představitelů zákona, zejména pak z cynického poručíka Schranka (Corey Stoll). A vzhledem k dnešní době se výrazně empatičtějšího zacházení dočkala postava transmuže toužícího být členem výlučně mužského gangu Tryskáčů.

Osobně pak velice oceňuji i scénu prvního setkání Tonyho a Maríy na večerní tancovačce. Zatímco ve starém West Side Story šlo o vcelku statickou a nepříliš nápaditě ztvárněnou pasáž, která navíc pracovala s dnes už velmi archaicky působícím zamlžováním části obrazu, Spielberg daný moment pojal bez okázalé formální stylizace. Tony a María se zkrátka napříč tanečním parketem významně střetnou pohledem a jdou spolu stranou od ostatních. Celá párminutová scéna je však navzdory své jednoduchosti naprosto bezchybná. Pochopitelně hlavně po stránce emocí, protože z obou herců vzájemná silná náklonnost doslova září i bez toho, aby si řekli jediné slovo. Podobně pak funguje i srdcervoucí finále.

Na nové verzi je proto nutné ocenit i casting, tvořený převážně z neznámých mladých hereckých tváří. Je potěšující, že se aktuální představitelé svým hereckým předchůdcům v podstatě vůbec nepodobají, do svých rolí ale přesto pasují bez výjimky výborně. A neméně dobře je i hrají. Nejvíce to pak platí pro Davida Alvareze, Mikea Faista, hrajícího vůdce Tryskáčů a Tonyho přítele Riffa, Arianu DeBose a neuvěřitelně okouzlující Rachel Zegler.

Spielbergovo West Side Story je dle očekávání velkolepou podívanou, která je audiovizuálně vysoce precizní. Zatímco u WSS z roku 1961 se chvilkami nešlo úplně ubránit pocitu, že některé momenty zavánějí studiovou kulisovostí odkazující k divadelní předloze, zde díky další parádní práci fenomenálního oscarového kameramana (a jednoho z dvorních Spielbergových spolupracovníků) Janusze Kamińského a špičkové výpravě budete mít po celou stopáž dojem dokonalé evokace doby a místa. Výtečně nasnímaná jsou i veškerá velká taneční čísla, která mají oku lahodící choreografii a hýří krásnými barvami. Nepochybně tak jde o jeden z oněch letošních snímků, které si skutečně zaslouží být viděny v kině na co největším plátně a s co nejlepším zvukem.

Proč tedy nakonec „jen“ 85 %? Důvody jsou v podstatě dva. Jednak mi přece jen přijde škoda, že si Spielberg pro vstup na pole muzikálového žánru vybral předělávku obří klasiky, ne něco vlastního, do čeho by mohl naplno vtisknout nejen své výjimečné řemeslné schopnosti, ale i svůj naturel, jako to učinil např. Baz Luhrmann v unikátním Moulin Rouge. A když už se tedy rozhodl pro remake konkrétního, navíc naprosto ikonického díla, jakožto režisérův dlouholetý oddaný fanoušek jsem tak nějak čekal (či spíše doufal), že svou verzi od původní odliší ještě o dost víc.

Hodnocení: 85 %