Nový Resident Evil je ultimátní prohrou, která nepotěší jak hardcore fandy, tak ani řadového diváka

Konkrétně se nová adaptace soustředí na příběh prvních dvou videoher, kdy se G-Virus zlotřilé společnosti Umbrella rozšířil mezi obyvatele Raccoon City.

Někteří svedli souboj ve Spencerově sídle (první díl herní série), jiní na policejní stanici a v přilehlých uličkách (druhý díl) a hlavně všichni chtěli přežít. Anderson ve své sérii kořeny originálu neignoroval, první díl nicméně nakládal s tématem velmi volně a navíc vsadil na novou postavu, druhý se pak nejvíce inspiroval ve hrách, debutující režisér Alexander Witt ale zase dobrou polovinu momentů zabil svou nezkušeností. A poté už se díly utrhly ze řetězu. Resident Evil: Raccoon City chtěl být tou adaptací, která bude opravdu podle videoher. Ztělesněný fanservis. Inu, fanouškovské zapálení se novému filmu upřít sice nedá, to je jedna z mála věcí, co na něm lze chválit.

Příběhově se sice nedá mluvit o čisté adaptaci, ale dejme tomu, že základní body si mohou nadšenci herní série ještě odšrktat - Claire Redfieldová (Kaya Scodelario) přijíždí do města, aby vyšetřila podivné události společnosti Umbrella. Chris Redfield (Robbie Amell) se společně s Albertem Weskerem (Tom Hopper) a Jill Valentineovou (Hannah John-Kamen) vydává do Spencerova sídla, kam byl na průzkum vyslán jiný tým a přestal se hlásit. A policejní nováček Leon (Avan Jogia) dorazil na stanici jen aby zjistil, že se město mění v chaos a on bude muset začít rychle bojovat o holý život.

Zní to (minimálně pro toho, kdo tenhle fenomén zná) nadějně, že? Jenže ďábel je v detailech. Postavy se setkávají jiným způsobem (Claire například dorazí do města s nechvalně proslulým řidičem kamionu), Leon je za mladého troubu, který se neumí skoro ani otřít nos a na stanici přišel proto, aby hlídal na recepci, Wesker je přátelský člen týmu atd. Těch drobných nesrovnalostí je řada, nemluvě o absenci legendárních "neporazitelných záporáků" Mr. X a Nemesis, či specialit typu obří zmutovaný had. A ruší to.

Anderson šel vlastní cestou, takže u něj vše bylo o hledání easter eggů a vyšlapaných cestiček (výsledek byl až příliš vzdálený originálu na to, aby mělo smysl přímo porovnávat). Když se ale něco tváří jako věrná adaptace, každá podobná změna je o to výraznější. A když už k ní dojde, film si ji musí umět obhájit. A tady se dostáváme k bodům, které lámou Raccoon City vaz.

Snímek současně napsal i zrežíroval Johannes Roberts (47 metrů, Oni 2) a aby mohl odvyprávět příběh hned dvou her na ploše jediného filmu, musel přirozeně krátit. Jednak kvůli prostoru a druhak pro peníze. Snímek měl rozpočet pouhých 25 milionů (19 let stará Andersonova jednička stála 33), což vede k tomu, že tu sice máme známé lokace - a některé velmi věrné předloze - ale v osekané verzi. Z policejní stanice tak vidíme vchod, recepci, služebnu, zbrojnici, pár chodeb i vězení, ale vždy izolovaně a v úzkých záběrech. Hra okamžitě vtáhne do prostředí obří halou policejní stanice, kdy chápeme velikost celého prostoru. Něco takového pro Raccoon City neplatí a naprosto stejný pocit vyvolává druhá hlavní lokace filmu - Spencerovo sídlo. O tom, jak chudě dopadla laboratoř, raději ani mluvit nebudeme.

Ale to je pořád něco, s čím by se fanoušek předlohy asi dokázal smířit. Dvakrát tolik, když si Roberts dal tu práci, že do příběhu zakomponoval například otevření tajného místa za pomoci puzzlu či speciálně tvarovaný klíč. Běžným divákům tohle nic neřekne, znalé každý takový moment potěší.

Jenže na ničem z toho nakonec nezáleží. Dokonce ani na faktu, že akce je přinejlepším ucházející (chybí ji velkolepost i snaživá hra na efekt, jakou disponovaly díly původní série) a gore naopak velmi slušně zpracované. V žádném ohledu bohužel nefunguje obsazení hlavních rolí. Jedna věc je, že mnozí herci typově své herní předobrazy nepřipomínají. Ale to je spíš podružný problém a nejednou se ukázalo, že dobrý casting může změny vyvážit (třeba Constantine s fantastickým Keanu Reevesem, který má do komiksu daleko). Zvolené obsazení ale nebude fungovat ani pro diváky herní sérii nepolíbené. Herci mají relativně málo prostoru a když už jim scéna takzvaně patří, neumí si ji ukrást pro sebe. Málokdy se stane, aby se nikdo ve filmu ve své roli nenašel. Snad jen Neal McDonough jako William Birkin má některé funkční chvilky, ale to je ryze proto, že je v rolích záporáků doma.

Resident Evil: Raccoon City je bezpochyby dobrý úmysl, ale s mizerným provedením. Má své okamžiky, ale buď jsou nedotažené, nebo rovnou nechtěně směšné. Snad to jediné, kde Roberts prokazuje jistou nápaditost, je jeho práce s hudbou. Ale i tady naráží na mantinely vlastního neumětelství. Jeden moment za všechny: Leon sedí na recepci, spí, má na uších sluchátka a poslouchá hudbu. Dveře do stanice jsou dokořán, aby bylo vidět na ulici. Na kopci se objeví kamion, řítí se směrem ke stanici a vybourá se. Následuje obří výbuch. V tu chvíli se kamera vrátí na stanici, hudba ze sluchátek jde do popředí a dveřmi vstoupí do stanice řidič v plamenech a jde směrem k Leonovi, který o něm neví. A je to skoro cool. Skoro proto, že řidič se z nějakého důvodu nechová ani jako zombie, ani jako člověk, co hoří, ale jde způsobem, jako kdyby právě vešel do Starbucksu a šel si objednat kafe...

Raccoon City je ve výsledku ultimátní prohrou, která nepotěší jak hardcore fandy Resident Evilu, tak ani řadového diváka. Zlatý Anderson... bohužel.

Hodnocení: 30%