Proč žít s nějakým plánem, vázat se a trpět? Ve filmu Paříž, 13. obvod se třicátníci vyhýbají odpovědnosti

Audiard je miláčkem festivalových porot a artových diváků. Na kontě má ceněné snímky Prorok (2009), Na dřeň (2012) nebo Dheepan (2015), v nichž se věnoval lidem v mimořádně tíživé životní situaci. Jeho otcem byl Michel Audiard, zkušený scenárista, který se podílel na řadě kriminálek s Jean-Paul Belmondem v hlavní roli.

V novince Paříž, 13. obvod Audiard trochu polevuje a zaměřuje se na generaci třicátníků-individualistů žijící v sídlištním komplexu Les Olympiades, které bylo vybudováno na přelomu 6. a 7. dekády minulého století a v současnosti si jej oblíbila především asijská komunita.

V hlavních rolích „Paříže“ vystupuje přidrzlá Émilie (Lucie Zhang), zaměstnankyně call centra, která obývá byt po nemocné babičce, shání spolubydlící(ho) a je tak trochu (víc) závislá na sexu. Jejím novým nájemníkem je Camille (Makita Samba), který se vykašlal na profesuru, vypomáhá kamarádovi s realitami a hrozně rád by byl partnerem Nory (Noémie Merlant). Ta tráví noci videohovory s cam girl Amber (Jehnny Beth), s níž si jí spolužáci na právech před časem spletli a dost výrazně jí tim zkomplikovali život (celé se to trošku podobá zápletce z tuzemských Chyb, ale autor ji nestaví do popředí a hlavní příběhové linky filmu).

Paříž, 13. obvod těží z civilní atmosféry autentického prostředí, estetiky černobílé kamery doprovázené dynamickým střihem a elektronickou hudbou Erwana Castexe a mimořádnými hereckými výkony veskrze neznámých představitelů. Ačkoliv se děj odehrává na oprýskaném zcizujícím sídlišti, nechybí jednotlivým postavám pověstný francouzský šarm, glanc, úsečné dialogy a smysl pro sarkastický humor. Hodně často se ve snímku souloží, nahota je ale zobrazena esteticky vkusně, kameraman se vyhýbá explicitním detailům a i stydlivější divák neuhýbá pohledem. Režisér dávkuje paletu emocí od počáteční banality k humoru, od nejistého oťukávání k vášni. Dostaví se i zlost či beznaděj. Téměř nikdy ale pocit viny.

"13. obvod" je v pojetí Audiarda zkrátka veristicky pojatým dílem o současných třicátnících, kteří se odmítají vázat, jsou uvězněni ve svých hlavách, představách a paradigmatech. Dokáží být sobečtí, nezodpovědní i neempatičtí. Lační po vášni, náhlých vzplanutích a pozitivních emocích. Dlabou na odpovědnost a závazky, nudu zahánějí náhodným sexem a budoucnost by ze svých životů snad nejraději vymazali.

Co je na tom všem ale nejlepší? Že to 69letý Audiard natočil bez sebemenší odsuzující kritiky a mravokárství, což by mu mohli závidět o generaci mladší lidé. Z černobílého dramatu je nejvíc cítit tíseň současné vykořeněné generace Asiatů, Černochů i Francouzů, která vyrůstá na jednom pařížském předměstí a řeší stejné životní trable nehledě na rozdílnou barvu pleti či rodinné tradice. Cestu, jak z toho ven, autor nenabízí. Možná je však ve výsledku až příliš optimistický a v rámci francouzského artového snímku předkládá vyznění až hollywoodovského ražení. Jako kdyby si to snad protagonisté filmu zasloužili...

Hodnocení: 75 %

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE.