Addamsovu rodinu 2 drží nad vodou jen postava jedinečné Wednesday

Wednesday Addamsová postupně dospívá, dozrála do puberty a prochází si existenciální krizí. Jako většina puberťáků si v určitých chvílích připadá, že do své rodiny nezapadá, a tak se od ní odtahuje, vyhýbá se společným aktivitám a večeřím. Její svérázný otec Goméz se ale rozhodne pro velmi svérázné řešení rodinné krize a vezme všechny na třítýdenní dovolenou napříč USA po nejvýznamnějších památkách od Salemu až po Údolí smrti. Babička pohlídá dům a zbytek rodiny včetně strýčka Festera, Věci, Kočičky a sluhy Lurche vyrazí na dobrodružnou výpravu za poněkud netradiční zábavou. Vinou Festera ale jejich původní plány vezmou za své a rodina místo původních cílů skončí u Niagarských vodopádů, na Miami, v Alamu, San Antoniu nebo v Grand Canyonu. Gomézovy plány sice nevyšly, ale to by nebyl až takový problém. Wednesdey totiž svou rodinu podezírá, že není „její“. Navíc se objeví záhadný muž, který tvrdí, že je jeho dcera, vyměněná v porodnici za jiné dítě. Wednesday je mu velmi podobná a na základě svých šetření se mu rozhodne uvěřit. Jak se s tímto faktem Addamsovi vypořádají?

Addamsova rodina 2 se pokusila o oživení legendární rodiny, kterou milují miliony lidí po celém světě. Pomocí nové počítačové animace se ji tvůrci pokusili představit nové, mladší generaci a navázat na úspěch původních hraných snímků z 90. let. Jenže selhali. První snímek si nevedl úplně špatně a i příběh byl poměrně zábavný, ten druhý je ale jeden velký omyl. Tvůrci snímku v čele s režiséry Gregem Tiernanem, Conradem Vernonem a Kevinem Pavlovicem a scenáristy Danem Hernandezem, Benjim Samitem a Michaelem Paxtonem se totiž rozhodli Addamsovi zkřížit s Bláznivou dovolenou. Jaksi ale zapomněli, že ač jsou Griswoldovi „jiní“, stále se s ohledem na Addamsovi drží v jisté míře normálnosti. Někoho tak svébytného, jako jsou Addamsovi, zkrátka nemůžete poslat do exteriérů sluncem prozářeného amerického západu, jelikož tím jejich kouzlo jaksi uvadá. A že divákům k zábavě rozhodně nebude stačit sjíždět Niagarské vodopády v sudech nebo vyhodit celý Grand Canyon do vzduchu.

Nejhorší na tom všem je, že příběh by jistý potenciál měl. Například okamžik, kdy Wednesday tráví svůj čas na pláži v Miami pod deštníkem a nechává nad sebou pršet svůj vlastní soukromý mrak, aby následně z písku postavila úchvatnou gilotinu, je originální, ale problémem zůstává, že pouze postava Wednesdey je jedinou, která se po celou dobu filmu drží Addamsovic feelingu. A to i v okamžicích, kdy ji oblečou do růžových šatiček a nasadí jí blonďatou paruku! Jenže právě kromě několika takových okamžiků se ve snímku vlastně nic neděje. A může za to i fakt, že zbytek rodiny je tvrdě nevyužitý a dělá celou dobu jen křoví, navíc dost nepovedeně. K čemu je zmínit ve snímku Gomézovu legendární mazurku, když na ni vlastně vůbec nedojde, nebo udělat z Věci pouhého řidiče obytňáku, ve kterém rodina cestuje?

Takže plán představit Addamsovi novému publiku selhává na plné čáře, příliš totiž sází na nostalgii a znalosti původního publika, což přiživuje legendárním Addamsovic hudebním tématem s luskáním prstů od Vica Mizzyho. Jenže dětskému publiku tyto prvky nic neřeknou, stejně jako přílišné odkazy na tradiční filmové scény z amerických filmů, například průlet stíhaček nad kaňonem za zvuků nadupané hudby jako z Top Gunu, hromadný texaský taneček v saloonu nebo setkání s motorkářským gangem na rozlehlých pláních route 66. Takže pokud se někdo u snímku usmíval (ne smál, usmíval!), byli to právě dospělí. Děti se během filmu pohodlně věnovaly své konverzaci a nijak zvlášť neřešily, co se děje na plátně. Těch devadesát minut tak bylo poměrně dlouhých a nepříliš záživných. Pochvalu si totiž snímek zaslouží pouze za animaci hlavních postav, které se drží vzhledu z původní komiksové předlohy, postava kouzelné Wednesday a pak výprava – exteriéry jednotlivých turistických destinací se skutečně povedly. Vypadají reálně a divák je většinou bez problémů pozná i bez nápisu.

Zůstává ale velká pachuť, že se ze snímku dalo vytěžit mnohem víc. A finální souboj dvou příšer, které stanou proti sobě, byl sice super a přinesl do děje trošku oživení a akčnějšího náboje, ale zachránit už to nemohl, stejně jako blesky poletující laboratoří jak z Frankensteina.

Hodnocení: 55 %