Poslední dopis do milence dává prostor velké nešťastné lásce od Jojo Moyes. Romance v retro stylu 60. let si s hlavními představiteli krutě zahrává.

Hlavními hrdinkami příběhu jsou dvě asi pětadvacetileté ženy – Jennifer Stirlingová žijící v Londýně v roce 1965 a novinářka The London Chronicle Ellie Haworthová žijící tamtéž, ale v roce 2020. Jejich osudy se nečekaně protnou díky dopisům. Jenny se právě vrátila po těžké autonehodě z nemocnice, při které ztratila paměť a na události z posledních šesti měsíců si nepamatuje. Vodítkem se jí nečekaně stane dopis, který najde zastrčený v knize v knihovně. Je adresovaný jí a její milenec jí v něm vyznává velkou lásku. Jenny chce vědět, na co a na koho zapomněla a proč oné osudné noci usedla do vozu a s jakým cílem. Zhruba ve stejné době najde též dopis i Ellie, je to list od jistého Bootha milované J. S., ve kterém ji prosí, aby opustila svého manžela, následovala své srdce a rozhodla se pro štěstí v jeho náručí. Ellie chce zjistit, komu dopis patří a jak tento milostný příběh skončil. Kupředu ji žene novinářská zvědavost, a tak se s pomocí archiváře Roryho z jejích novin začne probírat uchovanými písemnostmi a hledat další dopisy, díky kterým se před našima očima začne rozplétat životní příběh Jennifer a jejího milence Anthonyho "Bootha" O'Hary.

Jennifer je manželkou bohatého a úspěšného Larryho, který svůj čas věnuje obchodům, politice a cestování, což je i důvod, proč nemají žádné děti. Jenny je většinu času sama. Jedinou výjimkou, kdy ji na cesty Larry bere s sebou je každoroční dovolená na francouzské riviéře, ale i zde je mladá žena velmi osamělá. Změna nastane s příchodem zahraničního korespondenta Anthonyho, který má s jejím manželem udělat rozhovor. Zaměstnaný Larry ale nemá čas ani na něj, a tak Jenny a Anthony začnou svůj volný čas trávit spolu. Sblíží se a zakrátko mezi nimi propukne silná a vášnivá láska, kvůli které je Jenny ochotná opustit všechno, jenže v tu chvíli zasáhne osud...

Poslední dopis od milence přináším divákům dvě romance v jedné, trošku ve stylu Anglického pacienta, kdy se díky vzpomínkám nebo v tomto případě milostné korespondenci divák seznamuje s pohnutým osudem hlavních hrdinů, kterým osud příliš nepřál. Ony časté zásahy osudu, které by se daly jednoduše označit jako věčné ocitání se v nesprávný čas na nesprávném místě, navíc již známe i z jiné románové adaptace Moyes a to S láskou, Rosie z roku 2016, v níž jsou hrdinové neustále jeden od druhého oddělováni. Poslední dopis od milence je kombinací obojího. Pokud se vám tedy zmíněné snímky líbily, bude i tento přesně pro vás. A stejně nadšení budou i milovníci filmů s tou správnou retro náladou. Příběh Ellie a Roryho je jen rámem pro hlavní dění uvnitř obrazu, který přináší povedenou dobovou podívanou s krásnými kostýmy, tlumenou paletou barev a melancholickou instrumentální hudbou od Daniela Harta (připomínající snímky Love Story nebo Muž a žena), jíž doplňují k jednotlivým událostem dobře padnoucí hity z šedesátých let v podání Lee Hazlewooda, Nancy Sinatra, Arethy Franklin, The Vagabondds, Irmy Thomas a dalších. A hudební doprovod ve stejném stylu tvůrci nechali pracovat i v příběhu Ellie a Roryho. I Ellin příběh je totiž plný bolesti, zklamání a velkých očekávání, je zraněná z předešlého vztahu a její obavy ji drží zpátky stejně jako kdysi Jenny. S výjimkou solí vonícím a sluníčkem vyhřátým francouzským pobřežím, se spolu s hrdiny podíváme pouze do ulic Londýna – do domů hlavních hrdinů, do redakce, archivu, místních parků, barů a restaurací, kde se milenci scházejí. Přesto nepůsobí Poslední dopis od milence nijak levně nebo televizně, neměl by problém uspět při promítání v kině a velký podíl na tom mají nejen vybrané lokace ve Francii a Londýně, ale hlavně zmíněné kostýmy a masky.

Přechod mezi jednotlivými romancemi je pěkně plynulý, neruší a chytře navazuje. Jednotlivé dílky skládačky zapadají do sebe a skládají dva milostné příběhy, které od sebe sice dělí přes padesát let, ale stále s sebou nesou stejný strach z neznámého, a i z možné bolesti, kterou s sebou velká láska dokáže přinášet. Obě hrdinky si tak musí projít víceméně totožnou cestou za poznáním toho, že láska není nikdy snadná, ale když ji potkáte, máte se jí držet a nikdy ji nepustit, druhá šance už totiž nikdy nemusí přijít.

Dvojici Shailene Woodley (Jennifer) a Callum Turner (Anthony) patří větší část filmového času a jejich hrdinové jsou velmi sympatičtí a silní, ale ani druhý pár v podání Felicity Jones a Nabhaan Rizwan se neztratí. Jejich postavy ale vyloženě trpí ve scénách spojených s byrokracií, kterou musí Ellie projít, aby mohla do archivu ve vlastních novinách. Původně měly být asi vtipné, ale ve finále vyznívají spíše trapně a úplně mimo povahu snímku. Příběh Ellie a Roryho je prostší a kratší, ale opravdový, nikdy nepůsobí uměle. Sluší se ale dodat, že je třeba se nezaobírat tím, že většinu špatných zkušeností a tragických situací by si všichni čtyři hrdinové ušetřili, kdyby spolu pořádně mluvili, protože to je základem většiny těchto románů, filmů i seriálů. Pak by totiž nebylo pěti minutách co řešit, a to nikdo z nás nechce.

Knižní předlohu od Jojo Moyes jsem nečetla, nemohu tedy hodnotit, nakolik je příběh povedenou adaptací předlohy. Mohu ale říci, že ačkoli pro mě není snímek vyloženě zklamáním, není ani ničím co by mě nějak zvlášť oslovilo natolik, abych si ho pustila znovu. Samozřejmě na to má i vliv to, že nejsem zasažena sentimentem spojeným s předobrazem (čtenářky jistě nějaké body navíc přidají). Poslední dopis od milence dobově naladí a romantickou duši pohladí, ale nijak výrazně nevybočuje z řady romantických jednohubek.

Hodnocení: 65 %