Recenze: V epické Válce zítřka zažehnává Chris Pratt mimozemskou invazi i nudné nedělní odpoledne

Když se Tom Cruise před sedmi lety ocitl Na hraně zítřka, v podstatě přes noc posunul příběhy o bojích s mimozemskou invazí do první filmové ligy. Nápaditý scénář na bázi nekonečné časové spirály publikum strhl a mohutně navnadil na pokračování, které navzdory opakovaným slibům dodnes nedorazilo. Po Cruiseovi tak převzal otěže populární Chris Pratt, známý ze Strážců galaxie či Jurského světa, a namísto Na hraně zítřka 2 si mohou diváci na Amazon Prime pustit Válku zítřka - nový sci-fi blockbuster od režiséra Chrise McKaye (skvělý LEGO® Batman film) vysílá svého protagonistu do třicet let vzdálené budoucnosti, kdy lidstvo vymírá pod útoky krvelačných mimozemských predátorů. Bojové mise v budoucnosti ovšem k porážce nekontrolovatelně se množícího nepřítele nevedou, tudíž musí hrstka vyvolených hrdinů najít způsob, jak osudové invazi zabránit ještě předtím, než vůbec započala.

Zmiňovaný žánrový konkurent s Tomem Cruisem je ovšem pouze jedním z několika inspiračních zdrojů, jichž si zkušenější divák při sledování Války zítřka povšimne. McKay a scenárista Zach Dean si v průběhu vesele půjčují motivy také z Terminátora, odvozeného rovněž od cestování časem mezi současností a budoucí děsivou válkou, z Hvězdné pěchoty, v níž se to jen hemžilo zabijáckými a zdánlivě neporazitelnými stvořeními, nebo z Věci Johna Carpentera, zavádějící diváka do mrazivých neosídlených pustin. A ačkoli může takové bezbřehé vykrádání zavánět chaotickým gulášem, tvůrcům se navzdory častým logickým mezerám podařilo opakovaně vybruslit s relativně sympatickými dějovými piruetami.

Válka zítřka totiž ani tak nevykrádá, jako spíše systematicky rozvíjí a vyplňuje

zažité estetické vzorce, přítomné třeba ve výše vypsaných předobrazech. Problémem je v tomto směru snad jen to, že divák musí víceméně přežít úvodních dvacet minut, které opravdu neoplývají vizuální krásou ani nápaditostí - po úvodním krátkém prologu, směřovaném do budoucí bitevní výhně, následuje nepříliš zajímavá rodinná vata, během níž se nám představuje protagonista. Dan Forester (Pratt) působí jako celkem nenápadný středoškolský učitel a divák může očekávat zrod nepravděpodobného hrdiny, nuceného bojovat proti vlastní vůli v budoucí válce. Poté, co je živě vysílané finále mistrovství světa ve fotbale přerušeno vpádem budoucích vojáků, varujících celou současnou populaci před hrozivými zítřky a prosícími o pomoc, se společnost propadá do chaosu a lidé jsou ve velkém skutečně posílání do budoucnosti, aby pomohli tamní chřadnoucí civilizaci. Jedním z vyvolených je pochopitelně také Forester, jenž má ovšem za sebou armádní službu v Iráku, tudíž zdaleka není tím civilním zelenáčem, jakým se zpočátku jeví.

To souvisí s tím, že snímek očekávané schéma zrodu hrdiny, s jakým pracovalo třeba Na hraně zítřka, poměrně rychle opouští. A po prvním přesunu do roku 2051 a po prvním střetu s mimozemšťany se začíná vydávat cestičkami, které nejsou úplně čitelné a předvídatelné. Rozhodující pro řadu diváků jistě bude, že na pořadu dne jsou od tohoto dějového zlomu (přibližně ve třicáté minutě) zcela výhradně akce a dynamický pohyb napříč lokacemi a časovými liniemi. A přestože je protagonista okamžitým hrdinou s vůdčími sklony, ani jeho vývoj naštěstí nestagnuje - jen je více propojen se 'současností' a souvisí právě s těmi rodinnými vazbami, které se zpočátku zdají rutinní a nudné. Forester se snaží zachránit svět hlavně pro svou rodinu, jejíž pozůstatky nachází také v nepřívětivé budoucnosti - setkává se totiž se svou již dospělou dcerou a vyslechne si tragické události z vlastní minulosti, jimž chce za každou cenu zabránit, respektive je zvrátit. Tím se celkem chytře posiluje propojení obou časových linií a pozice protagonisty - ten nalézá možné řešení v budoucnosti, ale záchranná brzda se nachází, jak to v životě bývá, jedině v současnosti.

Tím samozřejmě nehodlám tvrdit, že by šlo o dílo hloubavé a filozofické. Naopak, celé schéma cestování mezi jedinými dvěma časovými body vyznívá odflákle a je vysvětleno způsobem, po němž musíme ještě více obdivovat komplexnost a rafinovanost loňského Tenetu. Je ovšem sympatické, jak tvůrci zvládli do veskrze akčního a přímočaře vedeného příběhu napasovat rodinný přesah, který v součtu jen povinně nevyplňuje nutnou 'osobní' linii, nýbrž zásadně tvaruje také klíčovou 'pracovní' linii, spočívající v záchraně celého světa. A vůbec, ačkoli se takřka polovina stopáže nese ve znamení akce, snímek značně šetří krvavými detaily a je vystavěn tak, aby si ho o nudném nedělním odpoledni užila v podstatě celá rodina (jste-li jako rodič ochotný dětem od dvanácti let ukazovat celkem nevybíravé masakrování digitálních mimozemských stvoření).

Vůbec nejvíce mne ale potěšil závěrečný akt, který odbočuje ke komornějšímu dobrodružství s méně aktéry a při finální konfrontaci opět posiluje a podtrhává rodinné vazby, tentokráte už díky postavě Foresterova otce v podání charizmatického J.K. Simmonse. Zásluhou tohoto schématu, pohybujícího se od velkých a davových akčních scén až k boji jeden na jednoho, se skutečně nabízí interpretace, že Válka zítřka není nic jiného nežli boj o přežití a prosperitu vlastní rodiny - a to je pro film, který řada diváků nazve 'béčkovou digitální blbostí', překvapivé a vítané vysvědčení.

Vysvědčení, které ale v součtu stále kazí několik dílčích faktorů. Samotná akce je sice četná a rozmanitá, ale žádné zapamatování hodné momenty nepřinese - snad kromě zmiňovaného finále, které se obleče do zimního kabátu 'survival' dobrodružství. A problém vidím také ve vedlejších postavách, které se s výjimkou drsného Simmonse a krásné Yvonne Strahovski v úloze dospělé dcery příliš nepředvedou, popřípadě mají k dispozici nezajímavé dialogy plné nucených a nevtipných hlášek. A takové pokusy o humor bych ostatně vyškrtl úplně - Válka zítřka totiž překvapivě zdatně funguje jako vážný film na dané téma, pokud se dokážeme přenést přes nastavená fyzikální pravidla a akceptujeme to hrdé zrcadlení žánrových předobrazů.

Na hraně zítřka přineslo bez debat originálnější, lépe vypadající a kvalitněji napsaný zážitek, ale Válka zítřka si svůj status drahého hollywoodského blockbusteru, který se zhlédl v již klasických hollywoodských blockbusterech, bez větších problémů uhájí. Nepřesvědčivé momenty z ranku béčkových sci-fi a nepovedené pokusy o humor vyváží příjemný spád a neočekávané vedení příběhu, který staví rodinu a její roli nad tupý spektákl o cestování časem. Snímek stál přeci jen 200 milionů dolarů a na jeho různorodé výpravě je to většinou vidět - akčních scén se dočkáme v hroutících se metropolích, ve vrtulnících nad zpustošenou krajinou i v odlehlých zamrzlých pustinách, přičemž s výjimkou opakovaně užívaných zpomalovaček zvládá McKay jejich inscenaci s vynalézavostí a hravostí. Titulní monstra vypadají velmi přesvědčivě a Chris Pratt sice úplně nepřesvědčuje jako charakterní herec, ale jako sympatický táta s dobrým srdcem to opět uhraje bez problémů - a podobně je na tom vlastně celý film.

Hodnocení: 70%