Recenze: Komiksovka Jupiter's Legacy má potenciál. Jak velký, to už se bohužel nikdy díky Netflixu nedovíme

Dobrý začátek je základ. V případě filmu rozhodují o vztahu diváka a sledovaného díla první minuty. U seriálové tvorby jsme o něco velkorysejší a obvykle dáme tvůrcům čas celého pilotu. Chápeme, že budují větší celek a tudíž jim nějakou tu extra časomíru ochotně dopřejeme. Novinka Jupiter's Legacy bohužel ve své expozici a uvedení do nového světa plně selhává.

Oficiální synopse Netflixu uvádí k seriálu následující: "První generace superhrdinů se skoro sto let starala o to, aby byl svět v bezpečí. To samé se teď očekává od jejich dětí." Což - dejme tomu - lehce odpovídá i zápletce úvodní epizody. A je to, bez přehánění, hrozná nuda. Generická akce, nezajímavě načrtnuté postavy bez výrazného konfliktu (tlačí se jen na strunu "jsi mladý a nezodpovědný") a k tomu linka z třicátých let ukazující "staré" superhrdiny v době, kdy byli ještě obyčejní lidé a řešila se krize na burze.

Upřímně jsem měl chuť sledování po pilotu vzdát, ale posledních 10 vteřin konečně přišlo s něčím, co vyvolalo otázky, na které jsem chtěl znát odpovědi. A od druhého dílu se show začala pořádně profilovat. V prvé řadě není Jupiter's Legacy o konfliktu dvou generací, ale o evoluci násilí. Staří hrdinové mají totiž "supermanovský" kodex, kdy nesmí nikoho z padouchů zabít. O jeho osudu mají rozhodnout soudy. Ctnostná myšlenka, ale záporáci na nějaké nezabíjení nehrají, takže je pro hrdiny stále složitější hrát podle pravidel a neumřít. S nastupujícími díly také ustupuje omladina do pozadí, což celku jednoznačně prospívá, neboť jde většinou o nezajímavé herce.

Vyloženě skvělá, s postupujícím vývojem, je linka z třicátých let minulého století. Nenabízí skoro žádnou akci, ale očividně byla drahá, takže vše správně dobově vypadá. Sheldon Sampson (Josh Duhamel) se v ní po sebevraždě svého otce vydává na dobrodružnou cestu za hledáním pravdy (respektive po stopě symbolů, které se mu objevují v mysli) a celé to putování má sympatických nádech stařičkých dobrodružných filmů, jejichž poetiku připomněl v roce 2005 Peter Jackson svým vysněným King Kongem.

Jak se postupně odkrývají karty, vyvstane několik věcí. V prvé řadě nesází Jupiter's Legacy na velkolepé digitální efekty ani strhující akci. Obojí sice přítomné je, ale ve velmi skromné míře. Důležitá je spíše pečlivě ošetřená výprava (kulisy, kostýmy). Pak je tu míra brutality, jež je chvílemi nad rámec běžných mainstreamových komiksových kousků. Znovu nejde o něco, co by mělo být hlavní atrakcí. Zdejší krvavé scény nechtějí být cool, ale mají podtrhnout ústřední konflikt o starých pořádcích v nové, dravější a syrovější době. No a i v rámci dějových zvratů mají tvůrci nějaká ta sympatická esa schovaná v rukávu, která lákají na věci budoucí. Škoda, že lákají zbytečně.

Na další sérii totiž nedojde. Není úplně jasné, co přesně se stalo, ale vývoj Jupiter's Legacy byl podle všeho produkčním peklem, v němž nabobtnal rozpočet do nezdravých výšin a i když nebyl ohlas diváků nejmenší, na případně pokračování to zkrátka nestačilo. Show se tak s diváky loučí po jediné sezóně navzdory faktu, že poslední díl končí velkým cliffhangerem.

Netflix se sice snaží negativní odezvu regulovat oznámením spin-offu, v něm se ale těžko budou dohrávat zde nastavené linky. A jakkoli mě první díl Jupiter's Legacy skoro odradil od dalšího sledovaní, myslím, že je zaříznutí škoda. Podobný "jiný" komiks, který nesází na akci a hlášky, ale chce nabídnout atmosféru a vyprávění starých dobrodružných paperbacků, tu totiž (aniž bych si to před uvedením Jupiter's Legacy uvědomoval) dost chyběl.

Hodnocení: 70 %