Lidstvu musíte sáhnout na něco, co miluje. David Attenborough a jeho další filmová výzva k záchraně planety představuje vědecký pohled na věc

Jeho výpověď zaujala miliony diváků po celém světě a David Attenborough ví, že toto je cesta, jak situaci změnit. Na globální oteplování upozorňují vědci již několik desítek let, pořádají přednášky a jednají s politiky, ovšem nikdo je neposlouchá a nebere vážně, a to je nejen frustrující, ale i znepokojující. David Attenborough se jim rozhodl pomoci a propůjčit jim svůj hlas, dokud může. Za svou celoživotní práci je uznávaným a slavným po celém světě, lepšího muže by ani oslovit nemohli. Attenborough navíc viděl celý svět a poznal přírodu v podobě, v jaké byla před sedmdesáti lety, a i on sám ví, že v současné chvíli je příroda jen zlomkem toho, jak vypadala tehdy, a to už ji člověk značně ničil i tenkrát. Teď je ale lidstvo na pokraji své vlastní zkázy.

Prolomit hranice: Naše planeta je věda zcela jasně a přehledně sděluje výsledky vědeckých výzkumů za několik posledních let. Dokument tedy není tím, na co jsou diváci od týmu kolem David Attenborougha zvyklí, barevné a úžasné záběry přírody tu nečekejte. Rozhodující jsou tu výpovědi vědců z celého světa, kteří zcela jasně a přehledně hovoří o problémech, kterým budeme v budoucnosti čelit, jestli nezačneme řešit životní prostředí. Jednotlivé rozhovory s odborníky prokládají záběry ze zasažených oblastí. Zhruba hodinový dokument je rozdělen do devíti částí, které se věnují konkrétním problémům životního prostředí - tedy jakýmsi devíti pilířům, na nichž stojí stabilita naší planety. Jakmile se některý z nich zhroutí a my překročíme kritickou hranici příslušné zóny, nebude již cesty zpět. To vše je náležitě graficky ukázáno, včetně toho, jak jsou jednotlivé sekce závislé na sobě navzájem. Naší planetě hrozí kolaps a je třeba začít jednat zodpovědně a uvědomit si, že pokud zničíme přírodu, zničíme i sami sebe.

Zemi ničí naše bezohledné nakládání s vodou, nadměrné používání hnojiv, spalování fosilních paliv, oteplování planety a s ním spojené tání ledovců, kácení deštných pralesů a okyselování oceánů. Kdysi jsme si dokázali poradit s ozonovou vrstvou, kterou se nám podařilo zachránit. Vědci tehdy začali bít na poplach a celý svět je poslechl. Nyní je těch problémů více a je třeba, abychom se k nim postavili stejně. Ostatně, sama planeta volá o pomoc, viz velké výkyvy počasí, bělení korálových útesů a nyní i pandemie COVID-19, která s proměnou klimatu též souvisí. Je to jasné varování, že lidstvo je na pokraji dalšího masového vymírání.

Prolomit hranice je vážným svědectvím, které třímá v ruce pádné důkazy, jež lze jen těžko vyvrátit, zároveň z něj ale jasně vyplývá, že jsou to opět peníze a ekonomika, které vládnou, a ti, kdo jimi disponují, s tím nehodlají nic dělat. Jedinou nadějí je tak nejen to, že se lidstvo semkne a problémy začne řešit Bezpečností rada OSN, ale že lidé začnou sami u sebe. Pokud totiž budeme my sami ochotní změnit svůj životní styl, je tu cesta ven. Už jednou jsme to dokázali.

Tehdy ovšem problémy s ozonovou dírou poslouchal celý svět, nyní je lidstvo hluché a slepé. A to je něco, s čím vědci bojují nejvíce. Proto jsou tolik vděční za pomoc těch, kteří jsou vidět a slyšet, ať už je to David Attenborough nebo Greta Thunberg. Prolomit hranice je depresivní podívanou, která ale dává lidstvu jasnou naději. Vědci totiž nejen ví, co naši planetu ničí, ale ví i jak to zastavit a vrátit planetu do stavu, v jakém byla před několika desítkami let. A rozhodně to neznamená, že bychom se museli nějak výrazně vzdávat svého způsobu života, pouze bychom ho měli upravit a být zodpovědnější. Soustředit se na obnovitelnost našich zdrojů, recyklaci a lepší nakládání s odpadem a zemědělstvím.

Dokumenty jako Prolomit hranice by měly být součástí výuky na všech školách. Stejně jako Seaspiracy: Pravá tvář udržitelného rybolovu. Je třeba si totiž uvědomit, co vše děláme špatně a že náprava je ve skutečnosti úplně jednoduchá, ale hlavně, že změna může začít u každého z nás.

Jediným problémem dokumentu je ale právě jeho délka, Prolomit hranice nedokáže celých 74 minut svého času udržet dynamiku a po zhruba půlhodině ztrácí na tempu. Vy víte, že věci, které se dozvídáte, jsou alarmující a pro naše přežití klíčové, přesto se ale začínáte nudit. Všechny použité grafiky jsou stejné, neustálé probleskující elektrické výboje (které mají nejspíše znázorňovat nervovou soustavu země) začnou velmi rychle rušit a záběry na plačící vědce vyznívají prvoplánově a pateticky.

Zkrátka tomu chybí větší dramatičnost, napětí a alarmující efekty. Měl by více šokovat, více se snažit lidi burcovat. Z tohoto pohledu mi paradoxně přijde, že Attenborough toho dosáhl mnohem lépe ve své osobní výpovědi Život na naší planetě, který ve mně rezonoval ještě dlouho po zhlédnutí. Pokud totiž po lidstvu někdo něco chce, musí mu začít vyhrožovat a být drastický, u ozonové vrstvy to byla rakovina a hrozba toho, že nebudeme moci na sluníčko, na naše milované pláže a letní dovolené k moři.

Lidstvu musíte sáhnout na něco, co miluje a jasně mu ukázat, o co může přijít. V tomto případě je to naše přežití. Vědci musí lidem jasně vysvětlit, že pokud se příroda kolem nás nestane naší prioritou, nepřežije nikdo, ani my a hlavně naše děti, a to v dokumentu chybí. Musíme být vystrašení, pak jsme schopní jednat.

Hodnocení: 70 %