Recenze: Nadějná mladá žena je jedním z filmových vrcholů hnutí #MeToo

Nadějná mladá žena je dostupná k placenému zhlédnutí od 15. ledna na službách Amazon Prime, iTunes/AppleTv, GooglePlay, Vudu a FandangoNow, přičemž jde o celovečerní prvotinou herečky a režisérky Emerald Fennell. Ta se tak řadí k nebývale vysokému počtu ženských filmařek, jež v průběhu minulého roku poslaly své projekty do distribuce. Za rekordní ženskou stopou stojí kromě narůstajícího tlaku na genderovou vyváženost také hnutí #MeToo, které našlo spouštěcí a argumentační bod především v osobě a odhalených činech bývalého producenta Harveyho Weinsteina. Mnoho mužských diváků žehrá nad tím, že většina filmů od ženských režisérek jen útočně deklamuje woman-power a jim osobně nemá co říci - takoví diváci by měli v tomto případě poněkud zbystřit, neboť příběh o třicetileté a zhrzené Cassie (Carey Mulligan), jejíž primární životní náplní je pomsta za osud své nebohé kamarádky, nabízí nejednoznačnou hrdinku a univerzálně silné motivy, jimž snadno porozumí i mužské publikum.

Jde o snímek s jednoduchým námětem, jehož síla a přitažlivost tkví především v nelineárním dávkování klíčových informací - zpočátku sledujeme poněkud zvláštní počínání hlavní hrdinky, která se chová jako nedůstojná verze femme fatale, čímž vyvstávají otazníky a tajemno ohledně jejích motivací a minulosti. Zatímco ve filmech-noir z padesátých let byly femme fatale krásně oblečené, elegantní a čarovně manipulativní dámy, Cassie útočí na nejnižší mužské pudy tím, že předstírá absolutní kocovinu a drogový rauš. A není to elegantní dáma z vyšší společnosti, nýbrž ve svých třiceti letech stále bydlí u rodičů a pracuje v podřadné kavárně, kde neváhá zákazníkům plivnout do šálku. K okamžitým sympatiím má zkrátka hodně daleko, ale celý konflikt ve svých minulých i přítomných rozměrech je tak dobře rozvržený, že si k ní nakonec cestu najdeme.

Jak je zvykem ve velké většině hollywoodských filmových příběhů, i zde se postupně prolíná osobní a pracovní linie. Jen v tomto případě se 'pracovní' linií označuje postupné vykonávání pomsty na těch, kteří jakkoli přispěli ke zneuctění zesnulé kamarádky Niny - respektive na těch, kteří se zasloužili o to, že hromadné znásilnění tehdy šestnáctileté dívky zůstalo nepotrestáno. Tuto linii lze označit také za detektivní, neboť Cassie postupně vyhledává všechny viníky ze své černé listiny, kteří se pod jejím nátlakem otevírají a sdělují nové informace o dřívější tragické události. Linie osobní pak nejprve zahrnuje zneužívání důvěry náhodných a neškodných mužů, před nimiž si Cassie hraje na bezbrannou oběť (čímž se zároveň dál mstí celému mužskému pokolení), načež se i zde ozývá minulost v podobě dávného spolužáka Ryana, do něhož se hlavní hrdina navzdory váhání upřímně zamiluje.

Obě linie se pak slévají v neočekávaném vyvrcholení, které rozhodně dokáže překvapit a navodit pocit zvláštní černohumorné satisfakce. Osobně mě však trochu mrzí, že se postupně úplně zapomíná na psychiku a vzbuzování empatie s hrdinkou, s níž už byl divák ve třetím aktu a obzvlášť v jeho vyvrcholení motivačně srovnán a spřízněn (film je dokonce titulky přehledně rozdělen na čtyři části). Místo toho se závěrečné zvraty podřizují spíše okázalému efektu a vštěpují dojem, že Cassie by se svým smyslem pro předběžné plánování strčila do kapsy i všechny Dannyho parťáky.

To ale naštěstí neznamená, že by příběh končil hloupě a přeplácaně - temná aura psychologicky založeného revenge-příběhu je sice pryč, avšak pozornost drží snímek až do úplného závěru a jednoznačně sbírá plusové body za to, jak neočekávaně naloží s kartami, které jsou na konci třetího aktu tak nevyhnutelně rozdané.

Nadějná mladá žena je tak v součtu hezky promyšlenou hříčkou, která sice nekončí v tom stylu, v jakém sama sebe od počátku profiluje, ale osobní i 'pracovní' linie dokáže plnohodnotně a smysluplně splést dohromady a jednání nejprve pochybné protagonistky vypointuje způsobem, který ocení nejen ženské publikum. Rozhodně neokoukaný a originální koncept, který by sice mohl být ještě neotřelejší a hlavně tíživější, ale za jehož existenci můžeme být tentokráte rádi. Carey Mulligan se po delší době ukazuje v tom nejlepším světle a jsem docela zvědavý, s čím přijde Emerald Fennell příště.

Hodnocení: 75%