Recenze: Za čárou se moc filosofuje a akce pokulhává
Snaha tvůrců Mikaela Håfströma (režie), Arashe Amela, Rowana Athalea a Roba Yescomba (všichni tři scénář) však vyšla na prázdno. Tolik avizovaný kyberpunk Za čárou (Behind the Wire) se jaksi nevydařil. Po zhlédnutí filmu jsem ho vlastně okamžitě zapomněla. Proč? Totální selhání příběhu. V polovině filmu jsem se ve všem tom filosofování o vyšším dobru, morálce a lidských emocích ztratila. Americké klišé, kdy jen oni jsou schopni udržet na světě mír a že každý z nás se může poučit, si mohli klidně odpustit. Největším hrdinou snímku se tak stal ten, kterého byste na začátku filmu kopli za aroganci a bezohlednost, což se ke konci filmu vlastně ani moc nezměnilo. A to ani nemluvím o tom, že i on sám nejspíš během průchodu válečnou zónou získal nějaké ty superschopnosti, protože tak rychlý úprk od výbuchu jaderného sila, kdy sprintuje skoro od plamenů, aby se rázem ocitl několik kilometrů od výbuchu v autě, už jsem dlouho neviděla. Za to by se nemusel stydět ani Flash.
Pojďme ale od začátku. V blízké budoucnosti se vede válka o Ukrajinu. Jediný, kdo se na místě snaží udržet mír, jsou jednotky americké armády, které do bojů povolaly i bojové roboty jménem Gumpové. Nad oblastí hlídkují bezpilotní drony a poskytují potřebnou palebnou sílu ze vzduchu. Jedním z pilotů je i Harp (Damson Idris). Tento mladý poručík jednoho dne neuposlechl rozkaz a jeho vinou zahynuli během ozbrojeného střetu dva mariňáci. Obhajuje se tím, že dalších 38 jich svým činem zachránil. Má sice pravdu, ale to nemění nic na tom, že jednal na vlastní pěst. Za trest je převelen do válečné zóny pod velení kapitána Lea (Anthony Mackie). Brzy se ukáže, že Leo je android v přísném utajení a společně s Harpem chce zabránit jadernému útoku...
O hereckých výkonech tu ani hovořit nebudu, jelikož se vlastně žádné nekonaly. Anthony Mackie držel po celý film jen jeden výraz, který už známe z Avengers a Captain America a jeho kolegové na tom nejsou lépe. Smutné je, že o hlavním padouchovi příběhu Victoru Kovalovi většinu filmu jen slyšíme, ale když na něj konečně dojde, stráví na plátně asi pět minut a to, že ho skvěle zahrál Pilou Asbaek (i během té chvíle stihl být dostatečně slizký), nemůže změnit fakt, že tam vlastně vůbec být nemusel. A dost podobě je na tom i jediná ženská postava filmu – kapitánův kontakt Sofiya (Emily Beecham). I ona je v podstatně pro samotný děj zbytečná. Její postavu chápu a rozumím i tomu, proč stojí pouze na své vlastní straně, ale mám pocit, i že i bez ní by to nakonec dopadlo stejně. Snímek nám ji totiž nijak nepředstavuje a ani nesděluje, zda má s kapitánem Leem nějakou společnou historii, jak dlouho se znají, co za vztah je pojí, zda přátelský nebo spojenecký. Nevíme, jak moc byla její postava klíčová s ohledem na to, co se stane, nebo zda se jen ke všemu náhodou připletla.
Jediné, co na filmu docela funguje, je vzhled androida Lea a bojové scény. Těch by rozhodně mohlo být víc. Když se na tě dostane, začne mít film šťávu. Kulky sviští vzduchem a na řadu se nedostávají jen schopnosti amerických vojáků, které už jsme viděli v tolika filmech, ale zmínění roboti. A právě jejich využití, výbava, přednastavené chování a zbraně jsou zajímavé. Své gumpy totiž nemá jen americká armáda, mají je i Rusové a jejich verze jsou opět jiné, s jiným vzhledem i konfigurací. V bojových scénách tak snímek získává na surovosti a napětí, což ale nedokáže udržet po celou dobu jeho 114 minut.
Zarážející je ale každopádně ohromný rozdíl mezi Gumpy a androidem. Gumpové jsou vedle něj neschopní, neohrabaní, těžkopádní a pomalí, a přitom metr od nich stojí tak vyspělá umělá inteligence. Tvůrce snad ani nenapadlo, že by mohl divák stroje porovnávat. Kapitán Leo je nejvyšší formou bojové techniky, jeho vývoj a pravá totožnost jsou přísně tajné, přesto by tu ale měl být nějaký mezičlánek, nebo i víc druhů bojových strojů. Gumpové i jejich ruské protějšky vypadají jako nějaké rychle spíchnuté prototypy, které mají i problémy uposlechnout rozkaz. Dalo by se tedy pochopit, že když android Leo vidí, že velení je neschopné, lidé jsou nepoučitelní a Gumpové ničemu nepomáhají, rozhodne se vzít spravedlnost do vlastních rukou. Problémem ale je, že jeho snaha vyjma bojových scén nudí. Moralizovat o měnící se podobě války jde i jinak, navíc vzpoura strojů proti lidem už tu byla a Arniemu mu to v ní slušelo o dost víc.