Recenze: Locked Down - film z domácí karantény ukazuje, jak lze využít koronavirová opatření k velké diamantové krádeži

Koronavirus už je tu s námi celý rok a za tu dobu stihlo vzniknout už několik nezávislých snímků, které svůj příběh podřizují aktuální situaci ve znamení roušek a hlavně domácího vězení (za všechny jmenujme alespoň povedený horor Host). Locked Down je ale první produkcí s opravdu prvoligovým tvůrčím zázemím, která zavírá své protagonisty do karantény, čímž se jejich svět a problémy snaží přiblížit obyčejným lidem po celé planetě. V hlavních rolích vystupují Anne Hathaway (Oscar za Bídníky) a Chiwetel Ejiofor (nominace za 12 let v řetězech), režie se ujal Doug Liman, jenž má příští rok natáčet s Tomem Cruisem ve vesmíru (a možná si proto chtěl rychle užít komorní produkci), a scénář napsal dobře známý Steven Knight (Východní přísliby, Noční jízda). A společně ukuchtili nesmírně protivný film, který jen zneužívá těžké situace a nenabízí žádné individuální kvality ani silné myšlenky.

Linda (Hathaway) a Paxton (Ejiofor) představují kdysi vášnivý manželský pár, jehož jiskra se už dávno vytratila, a během společné karantény v Londýně spolu už jen nuceně přežívají a čekají na možnost, až se budou moci konečně rozejít. Ona je úspěšná výkonná ředitelka velké obchodní firmy, on je ztroskotaný řidič zásilkové služby a vyléčený feťák, jenž svou existenci rád nahlas proklíná. Ale osud tomu chtěl a oba jsou profesně zapojeni do převozu diamantu v hodnotě tří milionů liber, přičemž díky restriktivním koronavirovým opatřením mají jedinečnou možnost dopustit se perfektní a nezjistitelné krádeže.

Jde o zřejmou kombinaci vztahového dramatu (s prvky ironické komedie) a

heist movie o plánování velkého lupu, v tomto případě tedy spíše jen záměny pravého drahokamu za nerozpoznatelný falzifikát. A to by nemuselo být vůbec špatné východisko, pokud by se látky chopil takový Steven Soderbergh a přetavil by ji v sebeuvědomělý žánrový vzdor ve stylu Loganových parťáků. Knight ovšem servíruje útrpně dlouhou prezentaci utahaných dialogů, které většinou nikam nevedou a z úst 'obyčejných lidí v neobyčejné situaci' vyznívají jako mimozemská recitace rádoby cool hlášek, s nimiž se snad nikdo nemůže identifikovat. Na odiv se staví rozdílné povahy obou hrdinů, kteří samozřejmě vůbec hrdiny nejsou a v průběhu neudělají vůbec nic, kvůli čemu bychom jim měli fandit - jen na diváka apelují, aby sebevíc nepříznivé situace zneužil ve svůj prospěch a neohlížel se přitom na žádná morální kritéria.

To by se dalo částečně akceptovat, pokud by dobře fungovala ona 'heist' linie, která měla za úkol stmelit oba protagonisty tím, že je postaví před sérii logistických výzev. Jenže ani v tomto ohledu se žádné zábavy nebo promyšleně rozvíjených motivů nedočkáme, příprava na loupež (výměnu) zabere přibližně pět minut a ve finále se řeší ona morální barikáda, i když je od začátku jasně rozvržené a zřejmé, jak se postavy rozhodnou a jak to mezi nimi dopadne. Více dynamická je jen krátká pasáž při úniku s cenným lupem, která ústí do jediného lepšího a dlouhodobě připravovaného vtípku.

Nelze si stěžovat přímo na režii, neboť ani sebelepší režisér by v takovém neživotném a narychlo splácaném námětu nedokázal rozbušit vtahující vypravěčské srdíčko. A určitě ani na herce, kteří se snaží a ukazují, že svou profesi zvládají (hlavně Hathaway, která navíc stále stárne do krásy). Problém je, že skoro vůbec nefunguje vše ostatní, počínaje samotným využitím plošné karantény coby prostředku k ospravedlnění zoufalých činů - to bychom baštili možná hrdinům, kteří jsou na tom opravdu špatně, nežijí v luxusním třípatrovém domě a mají volný přístup k drahému diamantu, takže místo detailního plánu na jeho krádež musí jen krátce řešit dilema, jestli je to správné (a k tomu jim scénář samozřejmě pomáhá vedlejšími faktory, kdy anonymní kupec má být zlý člověk stojící mimo zákon).

Locked Down je smutným výsledkem uchvátané touhy natočit hit, jenž bude za každou cenu korespondovat s reálnými problémy světa. A právě tento podnět se jeví jako jediné umělecké i motivační východisko, takže dostáváme formu ve stylu video-rozhovorů s několika hvězdnými cameo rolemi (Ben Kingsley i Ben Stiller mají dvě krátké scény, vždy na druhé straně obrazovky) a 'silnou' či možná satirickou ozvěnu koronavirové krize z pohledu těch, jimž vlastně nic nevzala. Jediný dobrý a vypointovaný vtip se týká současné neznalosti jména Edgar Allan Poe (což je stejně dost pochybné, ale ve filmu to celkem funguje) a jediný účel filmu je ten, že v dnešní době vůbec vznikl. Jestli ho někdo potřeboval, o tom mám vážné pochyby.

Hodnocení: 35%