Recenze: Smrtelné stroje - jedny z nejlepších akčních scén roku a Mimoňové v roli amerických bohů
Ale zpět k ústřední zápletce: Poklidné bavorské městečko je zákeřně přepadeno Londýnem a po vzrušující honičce sežráno týmž. Zlý (neoficiální) vládce Londýna Hugo Weaving chce získat "staré technologie", s jejichž pomocí chce zprovoznit paprskovou superzbraň v katedrále Sv. Pavla. Nějaké zjizvené děvče chce Weavinga zabít, protože kdysi zabil její matku. Zombie terminátor z minulosti, kterého lze porazit jen silou čiré lásky, chce zabít totéž děvče, protože mu kdysi slíbilo, že se od něj nechá zabít, ale opustilo ho. Totéž děvče chce zabít i Kratos z God of War a udělat z něj salám, protože je uzenář. A ještě jsem se nezmínil o hlavním hrdinovi, ale nevím, co o něm napsat, protože celý film jen nechápavě kouká a nechá se tahat po různých místech. A miluje to zjizvené děvče, protože proto.
A ještě je tam emancipovaná Asiatka se vzducholodí, která je asi z nějakého důvodu důležitá, protože je na plakátě v popředí, ale nevím proč, protože se objeví až v polovině filmu a není o nic důležitější, než pět jiných postav.
Trailer:
Film Smrtelné stroje, produkovaný (ale nerežírovaný) Peterem Jacksonem, vypadá jako naprosto typický příklad toho, jak dnes vznikají knižní adaptace. T.j.: "Sedmnáctiletý fanboy se zhulil, napsal během čtrnácti dnů nesmyslnou dvěstě třicátou sedmou variaci na Star Wars a Pána prstenů, hodně se to prodávalo, a o pár let později je podle toho film za 100 milionů dolarů..."
Píšu, "vypadá jako", protože autor knižní předlohy je mnohem starší a svou knihu možná napsal tak, že měla nějaký smysl. Je to pravděpodobné, neboť toto shrnutí děje knihy nemá nic společného s tím, co se děje ve filmu. V knize možná je vysvětleno, co je to ten "Městský darvinismus" (v českých titulcích skutečně s jednoduchým "v"), o kterém se pořád mluví. V knize je skoro určitě vysvětleno, jak a proč vlastně ta města jezdí a létají (je to něco mechanického nebo kouzla?). V knize je skoro určitě vysvětleno, jaké je uspořádání světa budoucnosti, jak k němu došlo, kdo je proti komu, a proč která frakce dělá to, co dělá. A proč je všechno stylizováno do retro / steampunk / viktoriánského looku. Ve filmu bohužel nic z toho není. I tu základní informaci, že k válce došlo v roce 2118 a teď je 32. století, se dozvíme jaksi úplně náhodou, uprostřed konverzace o jídle ve třetině filmu (ten vysvětlující monolog z traileru ve filmu vůbec není).
Film pozůstává z trikových akčních scén (často velkolepých a vizuálně úžasných) a náznaků vztahů nějakých postav, které nikoho nezajímají (ani ty vztahy, ani ty postavy). Hlavní hrdina neví, co se kolem něj děje, a je zjizveným děvčetem vláčen ode jedné divné postavy / lokace k druhé, tam se odehraje nějaká scéna (když je štěstí, tak akční a triková), a je zase odvláčen dál. Mnohé z těch postav se vyskytují pouze v té své jediné scéně a film se jim později už nijak nevěnuje.
V muzeu v pojízdném Londýně jsou "sochy amerických bohů", což jsou umělohmotní Mimoňové. Ne "něco, co vypadá jako Mimoňové", ale opravdoví žlutí Mimoňové! To je docela vtipné, ale divákovi to připomene, jak málo humoru ve filmu je a jak hrozně vážně se celý bere. Vizuální stylizace je občas úžasná a vyloženě vybízí k nějakému absurdnímu humoru ve stylu Karla Zemana (když ještě žil) nebo Terryho Gilliama (když ještě točil vtipné filmy). Ale ne, nic takového. Všechny ty scény působí jako velmi uzoučká okénka, kterými nahlížíme do obrovského fantastického nápaditého světa, o kterém se celou dobu nic nedozvíme.
Smrtelné stroje nejsou dobrý film v obvyklém smyslu těch slov, ale je docela příjemné se na něj koukat, protože dost často nevěříte svým očím (v obou smyslech těch slov). Některé scény jsou vizuálně úžasné. Jiné jsou úplně absurdně nefungující. Všechny jsou vykradené z různých slavných předloh. Co se ve filmu děje, a jestli to má dvě hodiny nebo osmdesát minut, to je úplně jedno. Silně pochybuji, že budu mít touhu jít na další díl (pokud vznikne). Ale obávám se, že třeba desetiletým dětem by se tohle mohlo docela dost líbit. Protože tam jsou Mimoňové.