Retro recenze: Úsměvy smutných mužů aneb Jak ven z alkoholového pekla?

Herecké výkony jsou velmi dobré a někteří herci předvádějí zajímavé etudy: Především Ondřej Malý jako hardcore ex-sportovec nebo Jaroslav Dušek jako Aštar Šeran. Ale pouze tito dva (a hlavní hrdina) jsou adekvátně vykresleni a definováni. Všichni ostatní jsou anonymní tváře v davu, ze kterého občas vykouknou, a máme k nim něco cítit, aniž by nám je film předtím dostatečně představil. Opakovaně se děje, že má nějaká postava delší scénu, kterým by měl vyvrcholit její emocionální oblouk - který ovšem neexistuje, protože žádnou jinou delší scénu v celém filmu neměla.

Dialogy jsou občas působivé (Malý, Dušek), jindy strašlivě papírové. Dočkáme se také spousty voiceoverů, které jsou zřejmě převzaty přímo z knihy, neboť působí jako audiokniha a obraz je při nich zbytečný.

Řemeslná stránka filmu je ucházející, nijak nevybočující, s občasnými podivnými excesy (sem tam digitální trik, stín draka symbolizujícího alkohol!), které se do spíše televizního zbytku filmu příliš nehodí.

A sex s pacientkami není. :(

Úsměvy smutných mužů možná budou slušně fungovat pro někoho, kdo četl knižní předlohu a rád by viděl její audiovizuální "ilustraci". Je to ale typický příklad ne dost dobré adaptace knihy, která možná byla dobrá.

P.S: Nemyslím, že by mé hodnocení bylo nějak ovlivněno skutečností, že jsem abstinent. Drogy taky neberu a přitom se mi Requiem za sen líbilo dost.

Hodnocení: 50%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete: ZDE