Dnes v TV: Souboj pohlaví - obrovský balík peněz, boj za rovnoprávnost a někde za tím tenis

Zápas tenisových ikon – tehdejší hvězda Billy Jean Kingová (Emma Stone) narukovala proti vysloužilé hvězdě Bobbymu Rigsovi (Steve Carell) – byl finančně šťavnatý, maximálně zprofanovaný a jeho význam přemrštěně umocněný. Bezpochyby šlo především o peníze, přičemž za tím obrovským balíkem se v dáli mlhavě rýsoval tenis a boj za rovnoprávnost.

Takové téma inklinuje k jízlivému humoru (a trailer tak i chvílemi působí), film se ale až na pár výjimek naopak kategoricky vyhýbá komediálním scénám a cílí spíše k psychologickému dramatu. Legendárnímu tenisovému zápasu s více či méně významným sociálním podtextem předchází téměř dvě hodiny vztahových peripetií, mnohdy zbytečně doslovných a pateticky vyšponovaných (viz postava moudra hlásajícího návrháře). Scenáristický záměr bohužel vyznívá jako vykalkulovaná potřeba zdramatizovat děj intimním pozadím, jež mělo zjevně za cíl sportovní klání obohatit o symboliku osobního, duchovního vítězství.

To se ovšem nedaří a příčin se nabízí několik. Scenáristé se pokouší plně přiblížit ústřední postavy skrze interakci s ostatními, avšak roztržitě odbíhají od jednoho vyhroceného vztahu k druhému (Billie Jean a kadeřnice, Billie Jean a manžel, Billie Jean a Bobby, Bobby a manželka, Bobby a syn atd.). Netuším, do jaké míry snímek dostává svému přízvisku životopisný, ale ona rádoby precizní snaha vysvětlit a vyjevit vše naopak vyvolává dojem nevěrohodné deformace reálií, s čímž souvisí i to, že je příběh znatelně aktualizován pro soudobého diváka a až příliš z něj čiší transparentní feminismus. Umělé dotváření děje rozptýlené do všech směrů zamezuje soudržnosti a vlastně nedovolí divákovi odnést si z kina byť jen jedinou klíčovou myšlenku.

Zarážející je, že tenis je vlastně druhořadý (kromě osudového klání se ho téměř nedočkáme) a vzhledem ke zbytku filmu i nepatřičný. Celý zápas byl především velkou maškarádou pro pobavení lidu, v kontrastu a ve spojení s existenciální tematikou proto vytváří absurdní celek. Mohli jsme se dočkat dramatu ryze sportovního, méně plouživého, více zábavného a humorného, nebo introspektivního dramatu s motivy rovnosti a homosexuality, přičemž by ani nebylo zapotřebí vypůjčovat si z historie. Nakonec je z toho hybrid, který zajímavé téma násilně přetváří, aniž by to bylo nutné.

A to je velká škoda. Emma Stone opět prokazuje, jak je herecky neskutečně tvárná, a Steve Carell velmi sympatickým výkonem reprezentuje hravého puberťáka v pokročilém věku. Postavy nejsou, jak by se mohlo na první pohled zdát, vykresleny jako archetypální protipóly, mnohé mají společné a jejich rivalita není bagatelizována na souboj dobra a zla. Původcem zla v podobě zakrnělých, machistických názorů se nestává žádná z postav (mnozí sice takové názory prosazují, nejsou však zákonitě zápornými charaktery), problém je fixován ve společenské infrastruktuře. Navíc si chválu zasluhuje i úsporná kamera, dobová stylizace společně s estetickou hrou barev a nakonec i samotný tenis (z dnešního pohledu zřejmě mírně směšný, z historického hlediska ovšem trefný). Očividně se sešel nadějný tým vedený talentovanou režisérskou a partnerskou dvojicí - Jonathan Dayton a Valerie Feris, stanovený koncept je však od počátku determinoval k neúspěchu.

Hodnocení: 55%