Recenze: Švéd v žigulíku - povedený český dokument o mentalitě ruské společnosti
Především by se slušelo upozornit, že tento film je méně o objektivních problémech manažování velké automobilky a více o poměrně intimním pohledu na jednoho člověka a mentalitu ruské společnosti. Znamená to, že se nedozvíme moc o tom, jaké konkrétní problémy Andersson má s továrnou a se zaměstnanci – spíš to vytušíme ze střípků, které nám filmaři ukážou, a z toho, jak se Andersson a ostatní tváří. Občas mi to trochu vadilo a chtěl bych vědět víc. Jaký přesně měl Andersson vztah s tou českou manažerkou a jejím synem (jestli to byl její syn?)? Jak přesně došlo k tomu, že složil funkci? To bych rád věděl.
Trailer:
Ale příliš nevadí, že se to nedozvím, protože tento dokument je především o zachycení jisté bizarní postkomunistické atmosféry, která je místy dokonale kafkovská. Například když se zjistí, že automobilka zaměstnává spoustu lidí, kteří nic nedělají, a nikdo neví, co by měli dělat. Nebo když se objeví, že strojovna v podzemí je už dlouho zatopena vodou a nedá se s tím nic dělat, protože "je tam taková podlaha". Nebo když závodní klub otužilců chce od továrny sněžnou frézu, a když ji dostane, tak ji nechce, protože je 4 roky stará, a ne nová...
I když jde o dokument, měl jsem z něj podobný dojem jako z Hologramu pro krále nebo Lovu lososů v Jemenu. Nebo dokonce jako z něčeho od Wese Andersona, protože tvůrci si velmi dobře umějí pohrát s vizuální stránkou a dokážou udělat normální monolog vtipnější tím, že protagonistu správně geometricky umístí do velké sauny nebo do pokoje s medvědí kůží.
Také oceňuji, že se tvůrci vyhnuli největším stereotypům a nevěnují zbytečně moc času tomu, jak všichni v Rusku chlastají a rozkrádají.
Pokud pominu onu výše zmíněnou absenci faktů, pak jde rozhodně o vydařený atmosférický a stylový film, což je o to významnější, že tvůrci jsou debutanti.