Recenze: Kong: Ostrov lebek vypadá na velkém plátně úžasně

Warner Bros. pokračují ve svém experimentování a svěřili režii tohoto velmi drahého spektáklu víceméně neznámému a nezkušenému Jordanu Vogt-Robertsovi. A dobře udělali, neboť tento člověk má velmi příjemný smysl pro humor, nadsázku a jemné pomrkávání na diváka. Jinými slovy, od začátku filmu je jasné, že se nebere úplně vážně a nebojí se a dělat si legraci ze sebe i z jiných filmů (ať už s monstry nebo bez).

Nový Kong úžasně vypadá. Kompozice některých záběrů je úchvatná a naprostá většina oblud (kterých je hodně a v žádném traileru neuvidíte všechny) se pochybuje bezchybně. Párkrát si možná i radostně výsknete při nějakém obzvlášť cool sežrání. Je nutno uznat, že ILM animátoři jsou pořád nejlepší a Weta Digital se jim pořád nevyrovná.

Bohužel s ubíhající stopáží (film má skoro dvě hodiny) přibývá scén, které nejsou svižné, vtipné a odlehčené, a film se stává poněkud stereotypním. Další honička, další výbuch, další pád někam, a mezitím další kus filosofování, které vypadá skoro jako kdyby se bralo vážně. Postav je tolik, že se jen jedna - dvě z nich stačí aspoň trošku rozvinout, a jakákoliv snaha o pomalejší, vážnější scénu se míjí účinkem.

A je to sice místy docela brutální, ale jen tak brutální, aby to mohlo být mládeži přístupné.

Nový Kong je sice dobrý film, ale studio jako už tradičně zapomnělo, že méně je někdy více, a snažilo se ho udělat tak mega, až tím otupilo jeho zábavnost.

Hodnocení: 70%

P.S: 3D je jako obvykle spíše na závadu, leckteré ty krásné obrazové kompozice bych si raději vychutnal bez brýlí, v plném světelném rozsahu.

P.P.S: Z logiky věci vyplývá, že nemůže jít o pokračování King Konga Petera Jacksona z roku 2005 (protože v tomto filmu nikdo neví nic o tom, že před 40 lety veliká opice demolovala New York). Až po závěrečných titulcích překvapivě (a poněkud nepřehledně a zbrkle) zjistíme, že šlo o prequel úplně jiného filmu z roku 2014.