Recenze: Hotel Transylvánie 2 - další typický film Adama Sandlera

Chlapeček nemá upíří zuby, ale ty některým upírům nrostou později, takže si nikdo není jist, zda chlapeček je, nebo není upír (a nikoho nenapadne podívat se na něj v zrcadle). Podobně jako v prvním dílu je ústřední konflikt značně vycucaný z prstu a spočívá v tom, že Drac by chtěl z vnoučka mít krvežíznivého upíra, zatímco Johnny by z něj chtěl mít člověka a Mavis si není jistá. To vyústí v poměrně bizarní zápletku, spočívající v tom, že Mavis s Johnnym odjedou do Kalifornie, zatímco Drac se v hotelu stará o děcko a tajně se z něj snaží udělat upíra. Přitom je domluvený s Johnnym, že to musí zařídit v Kalifornii tak, aby se tam Mavis příliš nelíbilo a aby chtěla dál žít v Transylvánii, protože to umožní Dracovi vychovávat z vnoučka upíra, zatímco Johnny zde bude šťastný, protože "mezi normálními lidmi" neumí žít. Tedy Johnny se se svým tchánem spikne proti své milující manželce, a je to jaksi úplně normální a logické, což je mimoděk opět symptomatické pro způsob, jakým jsou ve filmech Adama Sandlera prezentovány ženy.

Protože Hotel Transylvánie 2 bezesporu je "dalším filmem Adama Sandlera" a je zajímavé sledovat, jak moc je to patrné, i když je animovaný.

Zajímavé je, že někdy ve třech čtvrtinách začne úplně jiný film, ve kterém se objeví na scéně Dracův otec Vlad, což je "upír ze staré školy" (v originále Mel Brooks). To začne být o něco vtipnější, ale pořád to působí značně záplatovaně. Například hlavní padouch se poprvé objeví na plátně 15 minut před koncem filmu a nemá žádnou jinou motivaci, než "potřebujeme někoho, koho by hrdinové mohli legračně zmlátit".

Nepopírám, že jsem se párkrát uchechtl, ale skoro vždy to bylo díky hyperkinetické animaci a groteskovým vizuálním gagům, jaksi navzdory scénáři a nudným dialogům. Stejně jako v případě prvního dílu platí, že jde o trestuhodné nevyužití potenciálně skvělého námětu a že Sandler a lidé v jeho blízkém okolí naprosto neumějí dát dohromady fungující scénář.

Hodnocení: 40%