Kritici v kostce #7: Trierova Melancholia

Lars von Trier má ohromný dar vzít klasické téma a natočit ho naprosto nečekaným způsobem. V Melancholii si coby torzo příběhu vybral konec světa, kterému je v kontrast vystavena skupinka účastníků jedné svatby v prostředí venkovského sídla. Konců světa jsme viděli bezpočet a prakticky pokaždé to bylo s plačícími lidmi, kteří na sklonku života hledají boha, usmíření, lásku a odpuštění. V Melancholii nic takového není. Proč? Protože Trier. S něčím takovým je třeba před návštěvou kina počítat a prakticky každý kritik na to ve své recenzi odkazuje. Někteří zůstávají vůči dílu lehce odtažití (ve smyslu „je to prostě Trier, nic víc"), jiní jsou na hraně nadšení (Kamil Fila / aktualne.cz – 85%, Václav Carvan / bestfilm.cz – 90%). Lars von Trier potvrzuje pověst autora, který své diváky dělí na dva tábory. Na rozdíl od jiných kontroverzních autorů však Trier i své „odpůrce“ zpravidla ve výsledku dožene k nadprůměrné známce. Ani Melancholia není výjimkou.