Český hraný film VI 1981-1993

Název filmu, žánr, rok výroby, producent, distributor, datum premiéry, místa natáčení, členové štábu od asistentů až po režiséra, seznam použitých písní, kompletní herecké obsazení včetně názvů rolí, obsah filmu zhruba ve třiceti větách (+ anglický překlad téhož), přehled toho, v jakých verzích Národní filmový archiv zmíněný snímek vlastní (orginální negativ, kombinovaná kopie, prezervační kopie atd.), seznam zachované soudobé dokumentace (fotosky, plakáty, pozvánky atd.), výběrová bibliografie (zkrátka a dobře, co, kdo, kde a kdy o filmu napsal), přehled filmových ocenění. A občas zbyde místo i na nějakou tu zajímavost.

Třeba u filmu Smích se lepí na paty se dozvíte, jak si Josef Kemr při natáčení vůbec poslední scény velmi těžce zranil patu. U snímku Buldoci a třešně vás dost možná překvapí, tedy pokud už to nevíte, že během natáčení zemřel Jiří Hrzán, že měl odtočeno jedenáct ze čtyřiadvaceti filmovacích dnů a že díky výraznému kostýmu (knír, klobouk, sluneční brýle) mohl jeho roli plynule převzít Miroslav Středa, aniž by se již natočené scény musely přetáčet. Poznámka u dramatu Pěsti ve tmě zase prozradí, že filmový příběh byl volně inspirován životními osudy boxera Vildy Jakše, který zahynul jako příslušník 311. perutě RAF za 2. světové války. A dodatek k filmu Citlivá místa odhalí, že vznik filmu iniciovala a výslednou podobu scénáře do značné míry ovlivnila herečka Jana Brejchová, ačkoliv o tom v titulcích není ani zmínka.

Více než sedmisetstránková kniha určitě není dokonalá a vědí to i sami autoři. "Odpovídá současnému stavu našeho poznání," říká ředitel Národního filmového archivu Vladimír Opěla, "s velkou vděčností proto přivítáme všechny připomínky, doplňky i případné opravy." Uživatelsky nepříjemný je určitě fakt, že šestý díl je doveden k 11. listopadu 1993, kdy fakticky skončil státní monopol na filmovou výrobu a distribuci. Pokud tedy budete v knize hledat podle Českých lvů ten vůbec nejlepší film roku 1993, tedy muzikál Šakalí léta, budete mít smůlu.

Určitě systémovější by bylo dovést tento díl do konce roku 1992, kdy skončila československá federace. Byl to mnohem zásadnější zasáh než formální potvrzení něčeho, co tvůrci prolomili už o dva roky dříve filmy Slunce, seno, erotika a Tankový prapor.  

Každý z dosavadních šesti dílů má jinou barvu: léta 1898-1930 bílou barvu nevinných začátků, zlatá éra Vlasty Buriana, Hugo Haase, Adiny Mandlové či Oldřicha Nového nesou barvu kůže, léta nejhlubší totatily 1945-1960 mají příznačně rudou barvu, nejúspěšnější dekáda české kinematografie 1961-1970 se naopak zelená, normalizační léta 1971 až 1980 jsou logicky šedá a nejnovější díl je díky sametu a novým nadějím spojeným s něžnou revolucí modrý.

Jakou barvu bude mít další díl věnovaný letům 1993 až 2010 není podle zaměstnanců Národního filmového archivu zatím jasné, jisté ale je, že vyjde až v roce 2015. Mezitím by měly vyjít první díly katalogů věnované českému animovanému filmu a českému dokumentárnímu filmu.

Hodnocení: 90 %