Osmá Mission: Impossible láká v božím traileru na akční nářez. Tom Cruise visí z letadla a zachraňuje lidstvo
Snímek dějově volně navazuje na první část Odplaty, přestože její nevyhovující tržební skóre Paramount přinutilo k alternaci názvu. Studio, které špionážní sérii s hrdinou Ethanem Huntem hostí od roku 1996, bude usilovat o propagaci odpovídající velkolepé rozlučce s trvale populární a také kvalitní filmovou značkou. Osmičku, která v názvu mění přívlastek Dead za Final, znovu napsal i zrežíroval Christopher McQuarrie, jehož dosavadní zářezy Národ grázlů, Fallout a zmíněnou Odplatu kritici milují. A spokojený je rovněž produkující Cruise, jehož projekty McQuarrie na různých kreativních pozicích formoval také v případě Valkýry, Jacka Reachera, Na hraně zítřka či Mavericka.
Zákulisní videa kupříkladu odhalovala jejich společné letecké kratochvíle, sám režisér je také licencovaným pilotem a na filmové kotouče vstřikuje adrenalin v podobě těch nejnákladnějších, logisticky náročných a z podstatné části prakticky pořizovaných akčních scén, v nichž dvaašedesátiletý Cruise sprintuje, padá, šplhá či poletuje všemi směry a s pomocí libovolných prostředků. Také nově prezentované pokračování zoufalého odboje proti umělé superinteligenci a lidskému padouchovi Gabrielovi (Esai Morales) splňuje veškeré parametry pro tu největší filmovou špionáž všech dob, a to výpravou i z pohledu toho, co je v příběhu v sázce.
Je to vlastně kontinuálně stupňovaný McQuarrieho product placement, jak jsme ho popsali v odstavci výše. Máme tu spoustu vysloveně akrobatických náklonů kamery v prostorách vysoko nad zemí i v zatápěných útrobách jaderné ponorky, která ukrývá zásadní dějový nástroj určený a zneužívaný k apokalyptické světovládě. Nechybí ani žánrově podmíněné blbnutí v ledovcových vodách Honu na ponorku i mamutí dávka emmerichovské osudovosti ve smyslu hrozby pro každého lidského jedince planety, za něhož má Ethan Hunt osobní zodpovědnost. Špionážní show plná zapuštěných futuristických technologií přitom podléhá parťácké, spíš už rodinné filosofii s tradičním pokecem s Vingem Rhamesem o tom, proč to celé je opravdu zapotřebí dělat. A také s konstantně běhajícím Cruisem, jenž znovu odhodí tričko a pověsí se za dvouplošník manévrující vzhůru nohama.
V takovém měřítku dnes nikdo jiný tyhle žánrovky nedělá, i bondovky jsou vlastně slabým odvarem. A když na konci upoutávky zazní to osudové „one last time“, každému cinefilovi by mělo být jasné, že v květnu příštího roku by měl tenhle megadrahý projekt podpořit – ať už vážně půjde o rozlučku, nebo si Cruise prosadí i pokračování z domova důchodců. Známky stárnutí či opotřebování materiálu tu každopádně nejsou patrné a ten jeden „finální“ sprint vypadá zase medailově.