Před šesti roky občerstvil animovaný žánr videoherní záporák Raubíř Ralf (2012). Zábavná reminiscence na staré (dobré) hry v kinech po celém světě utržila téměř půl miliardy a nyní se pod hlavičkou Disney studia vrací. Tvůrčí tým zůstává, Ralf se přesouvá na internet a potkává plejádu slavných popkulturních postav a odkazů. Tuzemští recenzenti jsou prozatím z novinky méně nadšení (63 procent) než v případě jedničky (81 procent). Pořád je to nicméně o několik řádů lepší než Emoji ve filmu (2017).
Původně měl mít v tuzemských kinech premiéru v listopadu 2018. Nakonec se Robin Hood "přiřítil" až nyní, ale je otázkou, zda by nebylo lepší, kdyby býval nebyl vůbec nasazen. Tuhle postmoderní podívanou se solidním hereckým ansámblem totiž provází katastrofální pověst (na RottenTomatoes pouhých 16 procent kladných recenzí!). Zlatý Král Artuš (2017) Guye Ritchieho...
Vztahy a chyby z mládí bývají nekompromisní a často ovlivňují životy aktérů desetiletí, ne-li celý život. Jeden takový propletenec vztahů a lidských osudů předkládá v dramatu Cena za štěstí scenáristka a režisérka Olga Dabrowská (Tajemství Divadla Sklep, Kuličky). Marketingové označení filmu "dospělí Samotáři" nicméně nedopadlo na úrodnou půdu; především proto, že se novinka jednoduše nepovedla.
Příliš mnoho postav, scenáristických nelogičností a lapsů vytýkají recenzenti na prvním místě. Ani dramaturgie nepatří ke kladným stránkám filmu, když se někteří diváci v kině smáli na místech, kdy šlo o drama, nikoliv komedii. Prozatím tuzemští kritici snímku dávají 38 procent. Je to škoda, herecký ansámbl byl více než našlápnutý.
Hořká dánská komedie se do kin dostává až po Vánocích, takže se můžete v klidu a s odstupem pobavit na téma "ty nejděsivější rodinné návštěvy v severském pojetí". "Hrdinkou" filmu je Katrine, která se vánočních svátků osobně děsí - bude stát u plotny, vařit pro víc než tucet členů rodiny a navíc řešit složité mezilidské vztahy (alkoholickou sestru Patricii nevyjímaje). Recenzenti dávají Svátkům klidu a míru70 procent.
Na Islandu se odehrává koprodukční drama debutující režisérky Isoldy Uggadottir pojednávající o dvou ženách, které se ocitnou v kritické situaci. Svobodná matka se synem na jedné straně a Afričanka žádající o politický azyl na té druhé se setkají, naváží blízký vztah a pokusí se podpořit jedna druhou.
A na závěr jeden tuzemský dokumentární počin, který se loni představil na jihlavském festivalu. Iluze debutantky Turečkové zaujala originálním pojetím (divák v roli účastníha počítačové hry, v níž jde o situaci v současném Maďarsku, jemuž vládne premiér Viktor Orbán), díky čemuž se vás děj snímku dotkne mnohem silněji, než kdybyste jen pasivně koukali na plátno. Divák-hráč se stane turistou v Budapešti, ale též občanem nebo pacientem.