Kapitán Barbossa ohromil Vary svou osobností a uvedl vynikající film

Jednou ze tří zahraničních hvězd, které letošní ročník festivalu navštívily, je australský herec Geoffrey Rush. Tomu už ve středu diváci a divačky ve Velkém sálu hotelu Thermal zazpívali k narozeninám a den nato vystoupil představitel kapitána Barbossy na pódium znovu, aby sám uvedl jeden ze svých nejznámějších filmů, životopisné drama Záře z roku 1996.

Záře vznikala jako nezávislý projekt několik let a šlo o nejúspěšnější australský snímek všech dob. Mimo jiné získala sedm nominací na Oscara, z nichž jedna byla proměněna – zlatou sošku za mužský herecký výkon v hlavní roli obdržel právě Rush, jenž si odnesl i Zlatý glóbus a řadu dalších cen. Historický milník zmínil sám herec, jenž v úvodním projevu stručně zmapoval dějiny australské kinematografie. Přítomné poučil, že vrcholu dosáhla roku 1911, kdy v zemi endemitů vzniklo přes padesát celovečerních filmů, a po dekádách stagnace se znovu probudila v sedmdesátých letech zásluhou režisérů jako Peter Weir.

Rush zavzpomínal, že právě na počátku sedmdesátých let zahájil svou divadelní kariéru a že Záře, jejíž scénář považoval za perfektní, mu přinesla jeho první velkou filmovou roli. Ztvárňuje zde geniálního pianistu Davida Helfgotta, jehož talent v mládí přibrzdil konzervativní a autoritářský otec (Armin Mueller-Stahl). Snímek se ve flashbacích vrací do Davidova dětství a danou úlohu postupně ztvárňují tři herci, tudíž Rush ve 105 minut trvajícím filmu tolik času nestráví. Přesto je jeho výkon nezapomenutelný a jako drmolící, nesouvisle hovořící a rozesmátý protagonista, jenž během svého vrcholného vystoupení prodělal mozkovou mrtvici, si o Oscara říká každou sekundou.

Záře je i 26 let po premiéře příkladným životopisným snímkem, který nepotřebuje dvouapůlhodinovou stopáž, aby barevně vykreslil důležité charaktery a život vášnivého hudebníka přetavil v hořkosladkou odyseu umělce, jehož jeho dílo přerostlo a připravilo o zdravý rozum. Jádrem plynulého vyprávění navíc zůstává pozoruhodný vztah otce se synem a německý herec Mueller-Stahl, jenž rovněž obdržel oscarovou nominaci, představuje skoro až tragického záporáka, jehož nenávidíme i respektujeme zároveň.

Jde o kariérní vrchol režiséra ugandského původu Scotta Hickse, jenž zde přichází s pěknými kompozičními střihy a tempo uzpůsobuje stále rozpolcenější nátuře protagonisty. Pro Geoffreyho Rushe pak tento triumf znamenal krok k velkým mezinárodním produkcím jako Bídníci, Zamilovaný Shakespeare, Mnichov či Králova řeč. Posledně jmenovaný snímek byl letos ve Varech rovněž uvedený v rámci pocty Rushovi společně s dalším historickým dramatem Quills – Perem markýze de Sade. Za oba tyto filmy i za Zamilovaného Shakespeara obdržel herec, jenž byl roku 2011 zvolený Australanem roku, další oscarové nominace.

Nejvíce si ale Geoffreyho Rushe spojujeme s rolí šarmantního a ctižádostivého kapitána Barbossy, jehož ztvárnil hned v pěti dílech miliardové série Piráti z Karibiku. V ní stanul po boku hvězdného Johnnyho Deppa, ovšem už ve středečním rozhovoru pro Novinky.cz popřel, že by za jeho příjezdem na festival stálo Deppovo doporučení – představitel Jacka Sparrowa totiž do Varů zavítal minulý rok. Rush prozradil, že lázeňské město navštívil už roku 2017 v době, kdy probíhaly přípravy na festival, a jeho asistentka mu tehdy pověděla: „To je příprava na festival, který je skvělý. Jednou sem na něj musíš přijet. A já jí říkal: ‚Už jsem byl pozvaný, takže to by bylo skvělé.‘“

Letos naštěstí vše klaplo a v sobotu převezme čerstvě jednasedmdesátiletý herec Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. A už nyní se na něj vzpomíná jako na vstřícného a milého člověka se skvělým smyslem pro humor, jenž rozdává moře úsměvů a vysekl hlubokou poklonu naší skvělé tlumočnici Heleně Koutné.

Nový životopis o zpěváku Elvisovi Presleym má 160 minut, ale trvat by mohl klidně i déle. Je to film o rychlém vzestupu a pomalém pádu. Formálně je mnohem nápaditější než nedávná úspěšná, ale nudná Bohemian Rhapsody.