Sky Sharks: Nic šílenějšího než létající nacistické žraloky už letos možná neuvidíte

Sky Sharks je projektem, který nadzvedává obočí nemalé části publika už samotným názvem, v němž žádnou symboliku či metafory rozhodně hledat nelze. Německý režisér Marc Fehse se rozhodl nasadit korunu dlouholeté vlně béčkových žraločích hororů, které se staly předmětem šílených komediálních sci-fi hlavně po uvedení dnes už kultovního Žralokonáda. Přestože už jsme mohli vidět, kterak obrovský žralok spolkne při majestátním výskoku dopravní letadlo, vize Sky Sharks posouvá hranice absurdity zase o kousek dále - zmutovaní létající žraloci se totiž stávají dlouho utajovanou zbraní nacistických vojáků, kteří s nimi 70 let po skončení války konečně chtějí ovládnout oblohu a následně i celý svět. To jim umožňuje speciální sérum, které umí odvracet stárnutí a padlé vojáky přivádí zpět k životu ve formě nezastavitelných zombie. Apokalypsu může zvrátit jen geniální doktor Richter, jenž celý program za války rozvíjel a který chce napravit své hříchy z dob, kdy sloužil Hitlerovi.

Snímek se musel spoléhat na podporu samotných fanoušků, kteří ho skrze Kickstarter pomohli zafinancovat. Něco takového není žádnou novinkou - vzpomeňme například na další kultovní sci-fi Iron Sky, v němž si nacisté vybudovali základnu rovnou na Měsíci. To vznikalo rovněž v úzké spolupráci s fanoušky, kteří posílali nejen peníze, ale i vlastní nápady. Sky Sharks se finskému předchůdci skutečně podobá minimálně ve vizuálním pojetí a tématem, točícím se kolem ukrývajících se nacistů, připravených k dobývání své Čtvrté říše. Marc Fehse se ale jinak vydává vlastní cestou a ve své bizarní vizi je jako utržený ze řetězu - a překvapivě to není ani tak výtka, jako spíše opatrný a trochu nadnesený obdiv.

Nebudeme si samozřejmě nic nalhávat - film s podobným námětem prostě nemůže být kvalitní tím stylem, jakým na kvalitu nahlížíme při zohledňování kanonických děl kinematografie. Sky Sharks je filmem pro značně užší skupinu diváků a jako takový má v sobě mnoho pozitiv, v něž jsem před zhlédnutím ani zdánlivě nevěřil. Tak předně - vizuál je místy hodně špatný a v těch nejslabších momentech sledujeme minimálně dvacet let starou videohru, ale takových nesnesitelných záběrů není mnoho a žraloci osedlaní zombíky mi přišli negativně směšní o dost méně, než jsem se obával.

S tím souvisí hlavně fakt, že kameru evidentně ovládali lidé, kteří své práci

docela rozumí. Přestože drtivá většina filmu vypadá, jako kdyby se odehrávala čistě před zeleným plátnem, dost slušně se daří navodit dojem obřího výpravného měřítka. Dynamicky se střídají nejen dějinné etapy napříč 20. stoletím, ale také lokace a interiérové vybavení - v současném pracovišti doktora Richtera to zavání neonovým futurismem, zatímco najednou jsme v nacistickém Německu, u bombardování Londýna a zcela bez varování také ve Vietnamu. A jakkoli je zřejmé, že rozpočet toho moc nedovolil a většina scén zkrátka vypadá uměle, díky rychlému střihu, neustálé manipulaci s časem a také zkušené kameře oči diváka nikdy vyloženě nekrvácí (a pár záběrů se pro jejich vynalézavou inscenaci a fungující nasvícení nebojím dokonce označit za moc pěkné).

Co se mi ale líbilo vůbec nejvíce, byl zcela uvědomělý tvůrčí návrat k dané subžánrové poetice 70. let - tehdy byli nacisté v exploatačních hororových filmech v módě, tudíž se zde rozhodně nešetří umělou krví a brutalitou, jejíž vynalézavost je opravdu potměšile zábavná (dočkáme se i rozpůlení letadla ostnatým drátem, aniž by se kdokoli z pasažérů stačil sehnout). A jelikož v 70. letech zažil boom také kontroverzní sexploitation (za vše stačí vzpomenout na nacistickou vlčici Ilsu), Sky Sharks se neštítí otevřených nahotinek a sexuálních scén, v nichž se objevují vnadné blondýnky a které končí velmi necitlivými zásahy šmírajících zombie. Pokud máte slabost pro tuto etapu kinematografie a nevadí vám, že kolem poletují žraloci různých velikostí, rozhodně si zde najdete to svoje.

Ačkoli je výčet pozitiv až překvapivý, musím kvapně dodat, že se určitě nejedná o dobrý film (třeba i v porovnání se zmiňovaným Iron Sky, kde krásně zafungovala satirická nota) - na to je střih stále dost zmatený, herci vesměs příšerní (jsou mezi nimi ale vítaná camea ve stylu Tonyho Todda), zacházení s hudební složkou přímo tragické (dlouho jsem nezažil, aby mě hudba tak rušila) a vyprávění příběhu dosti infantilní, s náhodně se zjevujícími a nedořešenými motivy. Nic z toho vás ale nemusí tolik trápit, pokud jste cílovkou, která ocení výše popsané klady a dokáže v určitých chvílích ignorovat stupiditu, ředěnou potřebným nadhledem poněkud méně, než asi bylo v plánu.

Sky Sharks je nadšeneckým projektem plným nápadů a prostým vyloženě hluchých míst, který si mezi fanoušky jistě nějaké jméno vybojuje. Osobně jsem se bavil mnohem lépe než u veškeré záměrně odpadové tvorby společnosti Asylum, přičemž se za to tentokrát ani tolik nestydím - tvůrci si s takovou blbostí zkrátka poradili nad očekávání dobře.

Hodnocení: 55%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE