Viktor Palák - Cinepur

Do hlavní soutěže festivalu v Benátkách vybraný snímek Černá Venuše vcelku dobře zapadá do té části distribuční nabídky AČFK, která jako by cílila v první řadě na osvětu. Dílo Abdellatifa Kechicheho není – podobně jako třeba Kvílení (2010, režie Rob Epstein a Jeffrey Friedman) – svou formou vyloženě zastaralé, ale až příliš ho ovládá nutkání „něco říct“ nebo přímo poučit. Jistě ne prvoplánově – naopak, dvouapůlhodinový snímek prozrazuje vizi i režijní kontrolu – ale přece jaksi didakticky. „Jo, chovali se hrozně, k té prdelaté Afričance. Ale nakonec se to vyžehlilo; pozdě, ale přece.“

„Pokaždé mám pocit, že natáčíme stále stejný film, jen vždy o malý kousek lépe,“ řekl před časem Béla Tarr a nutno říci, že tento výrok dokonale sedí především na jeho poslední snímek Turínský kůň. Ten totiž dovádí režisérův jedinečný styl, který tvůrce rozvíjí zejména posledních pětadvacet let, do důsledků – na samou hranu askeze a maximální přesnosti.