Marek Prchal - Médiář.cz

Chodím do kina na upoutávky. To mě baví. Prodlévám v bezčasí, kdy na mne nejsou jako na diváka kladeny žádné nároky. Upoutávka hned skončí a když nemá logiku, tím líp. Nejdřív nám bylo dobře. Celé týdny. Koukali jsme v kině na upoutávku na Muže v naději – a ta se celkem povedla. Paní si svleče spodní prádlo, aby sbalila Macháčka, kterej jí pak s Polívkou čumí mezi nohy. Věděl jsem, že to nikdy neuvidím, takže jsem si to vždycky vychutnal. Paní se mi líbila tak nějak průměrně, není můj typ, ale ocenil jsem, že mě na ní nic neštvalo, což se mi nestává u hezkejch holek skoro nikdy. No a pak to přišlo.