Lucie Česálková - Cinepur

Stalo se, že filmař vešel do jeskyně. Věděl zhruba, proč tam jde, i co ho tam čeká. Vstoupil tedy – a užasl. Užasl a s úžasem se také spokojil. Měl však štěstí a k tomu i jeden dobrý nápad. Štěstí v tom, že ona jeskyně, a zejména její výzdoba, byla velmi stará, a že právě on dostal zvláštní povolení být jediným mužem s kinoaparátem, jenž v ní smí natáčet. Nápadem, jak v omezených podmínkách – v situaci, kdy je třeba používat speciální studená světla, pohybovat se výhradně po speciálních chodníčcích, a kdy je přístup do jeskyně umožněn pouze čtyřčlennému štábu na časově omezenou dobu – vytěžit z krásy nástěnných maleb co nejvíce, pak bylo použití 3D ruční kamery.

V současné kinematografii bychom jen těžko hledali jiný film, pro jehož vznik, výslednou podobu, ale i divácké přijetí a kritické zhodnocení by byla natolik zásadní produkční historie a koncepce, než Život v jednom dni. Bráno zeširoka, mohli bychom jeho kořeny hledat již v první půli roku 2005, kdy se svět internetu rozrostl o novou doménu – platformu pro sdílení videa s názvem YouTube. Ta během pěti let své existence zásadně proměnila vztah veřejnosti k formátu videa: učinila z něj významný prostředek utváření komunitních vztahů, nabourala dosavadní představy o možnostech distribuce, a tedy i o dostupnosti soukromých i „oficiálních“ videozáznamů.