Martin Scorsese

Harvey Keitel patří jistě k nejcharismatičtějším hercům své generace. A vzhledem k tomu, že tu mluvíme o generaci nejživelnějších filmů z dílny es jako Scorsese, Campion a Tarantino, nejspíš si můžeme rovnou říct, že je jedním z nejcharismatičtějších herců vůbec. Filmaři mu často svěřovali role nezkrotných ďáblů za hranou zákona. Sám přitom deset let pracoval jako soudní stenograf. Dnes slaví 85. narozeniny a nezdá se, že by se chystal zastavit.

Filmař Paul Schrader, mimo jiné dvorní scenárista Martina Scorseseho, má zálusk na režii životopisu ikonického zpěváka Franka Sinatry. To je samo o sobě poněkud šťavnaté, protože jeho slavnější kolega se chystá už několik dekád realizovat vlastní Sinatrův příběh, kterýžto projekt se snad konečně dává do pohybu. Schrader to musí dobře vědět, nejspíš má o Scorseseho filmu i docela velké zákulisní povědomí, takže je z jeho strany zvláštní vstupovat do téže řeky. To ale není opravdovým zdrojem kontroverze, tím je Schraderova preference Kevina Spaceyho v hlavní roli.

Časy se mění a s nimi i postavení herců a hereček. Z ne vždy zrovna pohádkově placeného povolání herce či komedianta se nástupem filmu staly globální megastars, které jsou často známější a movitější než světoví lídři. Málokterý prominent továrny na sny tak tlačí bájnou Thespidovu káru od štace ke štaci, mnozí ji vyměnili za káry poněkud luxusnějšího ražení. Není neobvyklé, že mají největší hvězdy současnosti na účtech stovky milionů dolarů. Pokud si ale určíme jako dolní hranici půl miliardy, zbyde nám jen velmi úzká skupina boháčů, ve které nenajdeme Leonarda DiCapria, Brada Pitta ani Roberta Downey jr. Kdo tedy patří mezi nejmajetnější herce a herečky světa a jak se jim jejich jmění podařilo získat?

81 let. To bývá věk, kdy si většina lidí užívá důchodu, svých koníčků, procházek a času s bližními. U hollywoodských legend typu Ridley Scott, Francis Ford Coppola či Martin Scorsese je překročení osmdesátky spojené spíše se snahou věnovat se řemeslu naplno a plnit si na stará kolena největší filmové tužby. Posledně jmenovaná ikona totiž evidentně nehodlá zvolnit ani na vteřinu a po ambiciózních a obsáhlých Zabijácích rozkvetlého měsíce (Killers of the Flower Moon) by chtěla natočit hned dva filmy najednou.

Francis Ford Coppola oslavil před pár dny 85. narozeniny. Tuto fázi života velkých umělců často trávíme vzpomínáním a jmenováním jejich největších úspěchů. Americká generace spratků ale nemá na odpočinek ani pomyšlení, jak ostatně vidíme u Scorseseho a Spielberga, kteří by furt něco dělali. Zdálky se přesto poslední roky mohlo zdát, že se Coppola na kinematografii vykašlal a vydělává miliony svým vinařským impériem. To byl ale jen kalkulovaný dlouhý nádech před poslední velkou písní. Dost možná jeho největší. Vysněné Megalopolis nakonec natočil prakticky výhradně z vlastní kapsy, což je u projektu za víc než 100 milionů dolarů bezprecedentní. Čeká nás ale jistě film jako žádný jiný.

Filmy si řada z nás zamilovala pro jejich umění pohltit svými světy a emočně se napojit na postavy, jejichž příběhy mohou být pro leckoho motivačním budíčkem či dokonce základem pro obnovovaný světonázor. Jenže kinematografii utváří také znepokojivé portréty sériových vrahů, jejichž nepodchytitelná mentalita společnost děsí i fascinuje v současné éře true crime žánru víc než kdy jindy. Mnoho děl s touto tematikou se opírá o hledisko kladných postav, jež po zabijákovi pátrají, potažmo jsou mu (nebo jim) vydané napospas. V tomto článku ovšem naleznete vybrané filmové příběhy, jež nás do nevypočitatelné mysli člověka schopného připravit někoho jiného o život bez logické motivace noří vůbec nejsilněji a z nebezpečného subjektu dělají hlavního antihrdinu.

V Las Vegas jako každoročně probíhá CinemaCon, což mimo jiné znamená příliv zpráv o promítaných trailerech či klipech z očekávaných filmů, potažmo i rozhovorů s přítomnými tvůrci. Možná nejvíc pozornosti si zatím uzmula dlouho připravovaná sci-fi Mickey 17, kterou natočil režisér Parazita (Parasite) Bong Joon-ho. V té Robert Pattinson (The Batman) coby postradatelný kolonista opakovaně umírá při riskantních vesmírných misích a futuristická kopírka lidského těla jej přivádí zpět i se zkušenostmi minulých „výrobních čísel“. Film odsunutý na leden 2025 má být spojením drahého hollywoodského blockbusteru a režisérovy autorské filosofie, již z rodné Jižní Koreje přenesl až na oscarové pódium, kde mu zásluhou Parazita roku 2020 tleskali i poražení Tarantino se Scorsesem.

Obdivovaný filmař a v posledních letech i poněkud vyhrocený přispěvatel na sociální sítě Paul Schrader sám režíroval řadu zajímavých filmů (Zoufalství a naděje, Kočičí lidé, Modré límečky), především však proslul jako scenárista. Hned čtyřikrát totiž spolupracoval s Martinem Scorsesem, a to nejen na Posledním pokušení Krista (The Last Temptation of Christ) či Počítání mrtvých (Bringing Out the Dead), ale především na Taxikářovi (Taxi Driver) a Zuřícím býkovi (Raging Bull). A právě kvůli jedné scéně v posledním zmíněném filmu se dostal do křížku s hvězdným Robertem De Nirem.

O pracovitosti a neúnavnosti Ridleyho Scotta nemůže být pochyb. Každou chvíli se objeví zpráva o dalším projektu, k němuž se upsal. Momentálně se zdá, že po dokončení druhého Gladiátora natočí biografii disco kapely Bee Gees a i když bychom ho nejspíš radši viděli u nějakého nápaditějšího námětu, není pochyb o tom, že jeden z největších hollywoodských dříčů odvede svou práci.

Ikonický režisér Ridley Scott má několik svých excentričností, jak se u šestaosmdesátiletého umělce jistě sluší. Je to například známý bručoun, který nejde pro ostré slovo daleko a už se příliš nestará, jestli si tím pod sebou podřeže nějakou tu větev. A jeho další libůstkou je pak spoléhat na režisérské střihy svých filmů, které konečně dodají „tu pravou“ uměleckou vizi. Když se do kin chystal Napoleon, od počátku se mluvilo o tom, že jde jen o hodně dlouhý trailer na čtyřhodinovou verzi, kterou uvede streamovací služba Apple TV+. Inu… Od premiéry tomu za chvíli bude půl roku, kinosestřih se začátkem března objevil na streamu… Kde je tedy konec slíbené čtyřhodinovce?

Seznam památných průlomových rolí, které z herců a hereček přes noc učinily miláčky publika a navždy definovaly jejich kulturní image, je samozřejmě obsáhlý. K nejvýraznějším tandemům stříbrného plátna přitom náleží manipulativní spisovatelka Catherine Tramell a nepoddajné charisma Sharon Stone, jež v Základním instinktu (Basic Instinct) roku 1992 pořádně zamotaly hlavu a splašily hormony detektivu Nicku Curranovi v podání Michaela Douglase. Slavný erotický thriller vstoupil do zlatého fondu, přestože Stone režiséra Paula Verhoevena zpětně osočila z poněkud křiváckého přístupu. Nově přiznala, že před ní se v hledáčku studia nacházelo nejméně třináct jiných žen v čele s tehdy hvězdnou Michelle Pfeiffer. Sharon Stone totiž nebyla pro tvůrce dostatečně známá.

Cillian Murphy byl vždy považován za talentovaného herce, navíc se skvělým čuchem pro role. Zatím ale nepatřil mezi ty megastar, jejichž účast promění každý projekt automaticky v áčkovou podívanou. To se nyní po jeho vítězství Oscara za Oppenheimera mění. Jeho aktuálně zvolená role navíc svým způsobem naváže na oceňovaný film.

Martin Scorsese patří k velikánům amerického filmu. Jak pro jeho filmy, tak pro jeho bohatou filantropickou činnost, kterou svému milovanému oboru přispívá stranou samotné produkce. Přesto, nebo možná právě proto, se nyní jednaosmdesátiletý režisér dostal do menší šlamastyky, od které si nakonec odpomohl tichým mimosoudním vyrovnáním. Měl přijmout půl milionu dolarů s příslibem pomoci začínajícímu filmaři, aniž by splnil svůj díl dohody.

Když režisér skandálního, ale nesmírně chváleného Základního instinktu (Basic Instinct) Paul Verhoeven připravoval v polovině 90. let další odvážný film s erotickou náplní s názvem Showgirls, o hlavní roli stály snad všechny aspirující herečky Hollywoodu. Elitní striptérku v nočním lasvegaském klubu nakonec ztvárnila tehdy třiadvacetiletá Elizabeth Berkley, která měla jít ve stopách Sharon Stone. Místo toho obdržela hned dvě výsměšné anticeny, čelila nespravedlivé šikaně průmyslu a sledovala, jak její průlomový projekt tratí peníze a řadí se k nejhůře přijatým počinům dekády. To se ale po třech dekádách změnilo a Berkley vystoupila v muzeu filmové Akademie s ovacemi a smířlivým proslovem.

Oblíbená herečka Gwyneth Paltrow si v posledních letech dává od hraní pauzu a věnuje se hlavně své podivné firmě Goop, prodávající různé wellness produkty nejasného původu a kvality. Naposledy hrála v seriálu Politik (The Politician), na filmovém plátně se neobjevila od Avengers: Endgame z roku 2019. Právě díky zkušenostem z marvelovského komiksového univerza se však nezdráhá do superhrdinských filmů trochu rýpat.