Harvey Keitel

Harvey Keitel je americký filmový, televizní a divadelní herec. Narodil se 13. května 1939 v New Yorku do rodiny židovských přistěhovalců. Jeho dětství je spjato především s Brooklynem, kde vyrůstal společně se svými staršími sourozenci, sestrou Renee a bratrem Jerrym. Zde také navštěvoval střední veřejnou školu Abraham Lincoln High School. Nepatřil však mezi nejbystřejší studenty, škola jej příliš nebavila, byl nemotorný, zakřiknutý a problémy mu dělal i silný přízvuk. Když tak po ukončení studia  v 17 letech nevěděl co dál v životě dělat, rozhodl se narukovat k námořní pěchotě. A jak sám v pozdějších letech přiznával, byla to pro něj důležitá formativní zkušenost, která mu pomohla utřídit si mnoho pohledů na život. Po ukončení tříleté vojenské služby začal mladý Harvey Keitel pracovat jako soudní stenograf. Ve volném čase jej však postupně začalo čím dál více přitahovat herectví. Tento zájem nakonec o několik let později zvítězil, když se Keitel v druhé polovině 60. let zapsal na herecké kurzy v HB Studio, kde se stali jeho mentory legendární učitelé Stelly Adler a Lee Strasberg. Odtud byl pak již jen krůček k divadlu a filmu. Filmová kariéra Harveyho Keitela Harvey Keitel patří mezi nejrespektovanější herce své doby. Proslavily jej kriminální filmy ze 70. a 80. let, ve kterých pravidelně ztvárňoval postavy morálně rozporuplných hrdinů a tvrďáků. Postupem let však dokázal, že jeho herecký rejstřík je daleko širší, než se může na první pohled zdát, a že dokáže nezapomenutelně vyniknout jak v komerční, tak artové a nezávislé produkci. Herecké začátky: Martin Scorsese a Špinavé ulice Začátek herecké kariéry Harveyho Keitela je spjat především s režisérem Martinem Scorsesem, kterého poznal během konkurzu na hlavní roli ve filmu Kdo to klepe na moje dveře (1967). Talentovaní newyorští rodáci velmi rychle našli společnou řeč a Keitel se záhy stal na několik příštích let Scorseseho stálým spolupracovníkem. Hned jejich druhá spolupráce přitom pro oba znamenala zásadní kariérní průlom. Tou nebylo nic jiného, než kriminální drama Špinavé ulice (1973). Snímek o mladém italo-američanovi Charliem (Keitel), který se snaží najít rovnováhu mezi svou vírou a touhou po moci, zaujal ihned po uvedení široké publikum i kritickou obec, která chválila jeho osobitost a originalitu. Záhy se navíc o Špinavých ulicích začalo mluvit jako o filmu desetiletí a důležitém mezníku v historii kinematografie. Po tomto nečekaném úspěchu získali Keitel i Scorsese ideální výchozí pozice ve svých kariérách a jejich cesty se začaly pomalu rozcházet. Společně ještě natočili romantické drama Alice už tu nebydlí (1974) a neo-noirový thriller Taxikář (1976), kde si Keitel střihl vedlejší roli pasáka Sporta. Do konce 70. let pak Keitel stihl spolupracovat na režijních debutech Ridleyho Scotta Soupeři (1977) a Paula Schradera Modré límečky (1978). Byl také původním představitelem kapitána Willarda ve válečném opusu Francise Forda Coppoly Apokalypsa (1979), po prvním týdnu natáčení byl však pro neshody s režisérem přeobsazen Martinem Sheenem. Během 80. let znamenala kariéra Harveyho Keitela po hvězdném rozjezdu menší útlum, kdy se usadil v charakterních rolích kriminálníků. Menší výraznost snímků však nahrazoval pracovitostí a natáčel s přehledem i několik filmů ročně. Čas od času se mu však podařilo objevit se ve výrazné roli, jakou byla například postava Jidáše v kontroverzním eposu Martina Scorseseho Poslední pokušení Krista (1988).  Vrcholná 90. léta: Tarantino, Gauneři a Pulp Fiction Devadesátá léta znamenala pro Harveyho Keitela návrat na výsluní. Hned roku 1991 posbíral dvě ceny National Society of Film Critics za výkon ve vedlejších rolích ve filmech Vražedné myšlenky (1991) a Thelma a Louise (1991). Ve stejný rok se mu rovněž podařilo získat své dosud jediné nominace na Oscara a Zlatý glóbus, které si vysloužil za vedlejší roli gangstera Mickeyho Cohena v kriminálním dramatu Bugsy (1991). Dalším nečekaným úspěchem pro Keitela bylo přijetí role pana Whitea v celovečerním debutu Quentina Tarantina Gauneři (1992). Keitel záhy rozpoznal v mladém režisérovi talent a rozhodl se projekt finančně podpořit, čímž se původně titěrný rozpočet s 30 000 dolary vyhoupl na regulérní filmovou produkci s rozpočtem 1,5 milionu dolarů. A jak se záhy ukázalo, nebylo to na škodu. Gauneři si velmi rychle vydobyli status kultovního snímku a o jeho režisérovi se velmi brzy na to začalo hovořit jako o nejtalentovanějším filmaři své generace. Po těchto úspěších se Harvey Keitel rozhodl změnit svůj hvězdný obraz a začal se soustřeďovat na žánrově pestřejší nabídky, v nichž by si mohl vyzkoušet jiné herecké polohy, než ve kterých byl do té doby zaškatulkován. Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Hned roku 1993 se Harvey Keitel objevil ve dvou kriticky i divácky mimořádně úspěšných snímcích, jenž byly v letech 1993 a 1994 oceněny prestižní Zlatou palmou na festivalu v Cannes. Prvním bylo historické drama novozélandské režisérky Jane Campion Piano (1993) o němé ženě, která se svou dcerou podniká dlouhou cestu do odlehlé části Nového Zélandu, kde má domluvený sňatek. Druhým poté byl snímek Quentina Tarantina Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1993), kde si střihl roli legendárního Wolfa. Zbytek 90. let se pro Harveyho Keitela držel v obdobném duchu. Z nejznámějších snímků je vhodné jmenovat alespoň drama Hazardní hra (1993) od Abela Ferrara, mysteriózní krimi Spikea Leeho Hra se smrtí (1995), Smoke (1995), upírský horor Quentina Tarantina a Roberta Rodrigueze Od soumraku do úsvitu (1996), neo-noirovou kriminálku Jamese Mangolda Země policajtů (1997) či vietnamsko-americké drama Tři sezóny (1999). Byl také původně obsazen do posledního snímku Stanleyho Kubricka Spalující touha (1999), jeho úlohu však nakonec převzal Syndey Pollack. Nové milénium: Wes Anderson, Irčan a Nabarvené ptáče I po přechodu do nového milénia se Harveymu Keitelovi nadále daří udržovat si status respektované herecké legendy, ačkoliv postupem času upřednostňuje menší filmové produkce. To mu však nabrání stále vystupovat v několika filmech ročně a objevovat se jak v úspěšných komerčních produkcích (Lovci pokladů, Fotři jsou lotři), tak v dílech věhlasných filmařů jako je Paolo Sorrentino (Mladí), Wes Anderson (Grandhotel Budapešť, Psí ostrov) či jeho starý přítel Martin Scorsese (Irčan). Tuzemský divák pak jistě nepřejde bez povšimnutí, že se Harvey Keitel roku 2019 objevil v mezinárodně oceňovaném válečném dramatu Václava Marhoula Nabarvené ptáče (2019), kde ztvárnil postavu faráře, jenž načas vezme pod svou ochranu opuštěného chlapce Josku (Petr Kotlár). Kromě celovečerních produkcí se Harvey Keitel rovněž po celou dobu své herecké kariéry věnuje vystupování v televizních produkcích a příležitostně také na divadelních prknech. Osobní život Harveyho Keitela Od roku 2001 je Keitel ženatý s kanadskou herečkou Daphne Kastner, s níž vychoval syna Romana. Kromě toho má z předchozích vztahů dceru Stellu (* 1985) a syna Hudsona (* 2001). Jeho matka Miriam pocházela z Rumunska. Otec Harry byl poté rodilý Polák. Mezi lety 1995 až 2017 byl spolupředseda prestižní herecké školy Actors Studio, na které v minulosti působil také jeho učitel herectví Lee Strasberg.