Petr Čepek byl český divadelní a filmový herec. Narodil se v roce 1940 v Praze, ale po předčasné smrti otce se s matkou a mladším bratrem Karlem přestěhoval k prarodičům do Ostravy-Hrabůvky, odkud pocházeli oba rodiče. Po nich synové Petr i Karel zdědili lásku k umění. Matka byla učitelkou hudby a otec patřil k velkým milovníkům divadla. V ochotnickém divadle navíc působila i Petrova teta. Na jevišti tak stál již v třinácti letech a o svém budoucím povolání měl jasno. Po studiu na gymnáziu se přihlásil na pražskou DAMU a po jejím absolutoriu v roce 1962 se vrátil do Ostravy do Divadla Petra Bezruče. Odtud v roce 1965 zamířil zpět do Prahy a od této doby až do své smrti byl členem pražského Činoherního klubu. Filmová kariéra Na divadle byl Petr Čepek velmi úspěšným a oblíbeným hercem a účinkoval téměř v každé inscenaci Činoherního klubu, bylo tedy jen otázkou času, než si ho všimnou filmoví tvůrci. Stalo se tak v roce 1966 v komedii Hotel pro cizince, v níž Petr Čepek získal první hlavní roli a uchvátil natolik, že o rok později získal úlohu rytíře Onřeje v historickém dramatu Údolí včel (1967) a v roce 1969 účinkoval hned ve třech filmech – komedii Zabil jsem Einsteina, pánové, dramatu Adelheid a satiře Případ pro začínajícího kata. Díky hlubokému hlasu a velké dávce osobního charismatu patřil Petr Čepek k jedněm z nejobsazovanějších herců. Dokázal ztvárnit jakoukoli rovinu a na své role se vždy velmi pečlivě připravoval. Dával do svého herectví vše a na jeho výkonech to bylo znát. Kvůli svému uhrančivému vzhledu ale často dostával i role padouchů či vznětlivých mužů. Své herecké umění nechal promlouvat například v dramatech Petrolejové lampy (1971), Morgiana (1972), ale i v seriálu Byl jednou jeden dům (1974), sci-fi Tajemství ocelového města (1978) a komedii Postřižiny (1981). Jelikož ale Petr Čepek odmítal spolupracovat s komunisty a odmítal role v normalizačních projektech jako byl například seriál Případy majora Zemana, byla mu na nějakou dobu omezena práce na Barrandově. Naštěstí se ale našli filmaři, kteří se ho nebáli obsazovat a i díky nim se Petr Čepek představil například v komediích Jára Cimrman ležící, spící (1983), Slavnosti sněženek (1983), pohádce Tři veteráni (1983), komediích Rozpuštěný a vypuštěný (1984), Vesničko má středisková (1985) a dramatu Dobří holubi se vracejí (1987). Po Samerové revoluci se směl Petr Čepek opět svobodně nadechnout, podílel se na vzniku Občanského fóra, vrátil se naplno do divadla a začal vyučovat na DAMU. Bohužel do konce života už mu zbývalo jen málo času. V roce 1990 natočil historické drama Svědek umírajícího času, objevil se v komedii Obecná škola (1991), dramatu Lekce Faust (1994) a komedii Díky za každé nové ráno (1994). V roce 1993 začal trpět bolestmi břicha a následně mu byla diagnostikována rakovina slinivky břišní v posledním stádiu. Stahuje se z Prahy a čím dál více času tráví na chalupě v Horní Kalné. V roce 1994 krátce po svých padesátých čtvrtých narozeninách zemřel v nemocnici ve Vrchlabí. Pochován je v Horní Kalné. Role Fausta mu posmrtně vynesla v roce 1994 Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon. Osobní život Petr Čepek byl třikrát ženatý a měl dvě dcery. Poprvé se oženil s baletkou Janou, kterou potkal v Divadle Petra Bezruče. Manželství se ale rozpadlo, neboť Jana nemohla mít děti a Petr Čepek po rodině toužil. S druhou manželkou, herečkou Helenou se seznámil při natáčení snímku Morgiana a krátce nato se vzali a narodila se jim dcera Petra. Ani tento svazek ale nevydržel a skončil rozlukou, když byly dceři čtyři roky. Skutečné štěstí našel až u třetí manželky, letušky Ivany, která mu porodila dceru Kristýnu a zůstala s ním až do jeho smrti.

Ocenění 1

Český lev

Nejlepší hlavní mužský herecký výkon