Sydney Sweeney

Vlivný magazín The Hollywood Reporter představil desítku mladých herců a hereček, již se podle něj stanou megahvězdami své generace. Abychom dali redaktorům za pravdu, musíme si udělat poznámku v kalendáři a vrátit se za deset, ideálně dvacet let. Až tehdy budeme mít jasno o tom, jestli se trefili. Přesto se na jejich seznam podívejme, protože i když tyto žebříčky ne vždy přečkají zub času, vždy jsou zajímavým svědectvím o zeitgeistu.

Sérii Rocky se častěji pamatujeme podle jejích pozdějších zářezů, kdy slavný boxer v podání Sylvestra Stallona vlastnoručně porážel komunismus a do superhrdinské fyzičky se trénoval za zvuků řízné osmdesátkové hudby. Začátky této série byly ale mnohem skromnější, první díl měl blíž k realistickému a autentickému trendu sedmdesátých let a platil za čistokrevné drama. Tuhle atmosféru by mohl evokovat i chystaný film, který nyní hledá podporu na festivalu v Cannes. Jeho příběh sleduje život skutečné boxerky, jíž se někdy přezdívá „ženský Rocky“.

Jsou filmové remaky, jež minimálně mužské publikum bez remcání uvítá. Komiksová sci-fi Barbarella z roku 1968 je tím brakem, v němž tehdy obdivovaná Jane Fonda v extravagantních kostýmech vystavila své ženské přednosti a ztvárnila vesmírnou hrdinku ze 41. století, která bojuje s šíleným vědcem pomocí vlastní sexuality a jejího objevování. Krkolomná feministická exploatace se dočká remaku od studia Sony, který roku 2022 oznámila koprodukující herečka Sydney Sweeney (Euforie). Po roce a půl mlčení vyšlo najevo, že pozici režiséra má na dosah britský poklad Edgar Wright (Jednotka příliš rychlého nasazení, Baby Driver).

V posledních měsících se zdá, že Hollywood nemá k dispozici žádanější vycházející hvězdu než šestadvacetiletou Sydney Sweeney. Představitelka labilní Cassie ze seriálového hitu Euforie (Euphoria) si v kalendářním roce 2024 připsala už tři výrazné role v kino premiérách, na instagramovém účtu má dvacet milionů sledujících a zvlášť po účasti v pořadu Saturday Night Live rozpoutala debatu, jestli tak vysoká popularita natolik atraktivní blonďaté herečky náhodou neznačí konec woke kultury. Valný dojem však neudělala na zkušenou producentku Carol Baum stojící za filmy jako Příliš dokonalá podoba nebo Hlava rodiny, která ji na veřejné akci v New Yorku označila za nezajímavou, nehezkou a netalentovanou.

Že by začalo romantickým komediím po letech bídy svítat na lepší komerční časy? Po úspěchu oddechovky S tebou nikdy (Anyone But You) se Sydney Sweeney nás totiž v létě čeká hvězdně obsazená žánrovka Vezmi mě na Měsíc (Fly Me to the Moon), v níž budou ve velmi vděčných vesmírných kulisách tokat Channing Tatum se Scarlett Johansson. Jako bonus navíc svými vtipy a zápletkou vyprovokují zapřisáhlé konspirátory.

Některé kinematografické záhady opravdu nepotřebují vysvětlovat. Dvakrát to platí u tematiky satanismu, již tvůrci pochopitelně vyždímali až k neúrodnému pramenu, odkud se čerstvě vymanil také horor První znamení: Přichází satan! (The First Omen). Dějový předchůdce klasického snímku Přichází Satan! (The Omen) s Gregorym Peckem, který roku 1976 děsil záběry na tvář zdánlivě obyčejného malého chlapce Damiena, rozplétá církevní konspirace a zrození antikrista s mateřským znaménkem v podobě tří šestek zasazuje do stále oblíbenější formy klášterního hororu s jeptiškami. Bohužel je zhola zbytečný jako součást zavedeného příběhu a naprosto nicneříkající také jako žánrovka pro novou generaci.

Teenagerský seriál Euforie (Euphoria) dal světu mnoho vycházejících mladých talentů, jež nezastínila ani již etablovaná Zendaya. Vedle Sydney Sweeney a Jacoba Elordiho se mezi ně počítá také Hunter Schafer. Ta se již loni objevila v nových Hunger Games (The Hunger Games: The Ballad of Songbirds and Snakes) a letos se bude sama snažit utáhnout nový psychedelický horor Cuckoo, který nyní dokázal zaujmout svým prvním plnohodnotným trailerem.

O Euforii (Euphoria) se občas píše jako o „kontroverzním" seriálu, což je ale poněkud nepřesné. Mohlo by to evokovat, že se odvážným způsobem zobrazuje tabuizovaná témata. Kritika ale k show Sama Levinsona míří právě naopak proto, že ji podstatná část publika považuje za příliš vyumělkovanou a povrchní. Projektu však nejde upřít, že přes všechny tyto pochybnosti strhl pozornost především mladších diváků a divaček a dal světu několik hvězd, předně Zendayu, Sydney Sweeney a Jacoba Elordiho. Nyní je však opět nejisté, že se s nimi v této sestavě ještě setkáme.

Minulý víkend se obešel v českých kinech bez větších premiér a na návštěvnosti to bylo logicky znát. Do kinosálů zavítalo méně návštěvníků než v uplynulých, pro kinaře velmi štědrých, týdnech. Stále se však nejedná o žádnou katastrofu, jelikož tři největší taháky pořád vykazují solidní formu a zdá se, že druhé Duně (Dune: Part Two), Kung Fu Pandě 4 či české romantice Sladký život dochází dech velmi pozvolna.

Do kin vstupuje horor Neposkvrněná (Immaculate), jehož propagace stojí především na tom, že jedna z nejzářivějších hvězd současnosti Sydney Sweeney v něm hraje jeptišku. Šestadvacetiletá herečka platí za největší sexsymbol současného Hollywoodu, k čemuž jí dopomohla seriálová Euforie i nedávná romantická komedie S tebou nikdy. Zasazení této persony do klášterního prostředí je tedy samo o sobě provokativní, ale tím se bohužel výčet toho zajímavého na Neposkvrněné rychle chýlí ke konci.

Herecké ego někdy dospěje do slepé uličky, kde katastrofální veřejné přijetí vlastního projektu prostě nejde zhodnotit nezaujatě a pokorně. Čtyřiatřicetiletá Dakota Johnson, hvězda série Padesát odstínů šedi (50 Shades of Grey) a dcera kultovního herce Dona Johnsona, zasvětila poslední půlrok opatrné propagaci komiksové novinky Madam Web od studia Sony. Ženský superhrdinský dýchánek ze světa Venoma a Morbia evidentně brala s nadhledem do té doby, než publikum unisono odmítlo kupovat vstupenky a kritické recenze poplivaly kvalitu snímku i vůdcovské herecké schopnosti hlavní hvězdy. Johnson prý katastrofu předpovídala a nic podobného už nikdy nenatočí, což se přirozeně nelíbí lidem ze studia.

Filmové a především ženské hvězdy jsou nedílně také předměty divácké fascinace, objektivizace a voyeurismu. Pojednává o tom i klasická studie Star Studies od Laury Mullvey, která je v tomto ohledu i po letech bernou mincí. Zvykli jsme si na atraktivní tváře zosobňující určité ideály a nic se na tom nezměnilo ani dnes, kdy woke kultura učinila generaci Z o dost citlivější a nakloněnou k jiným morálním stanoviskům. Důkazem je toho závratně rostoucí popularita šestadvacetileté Sydney Sweeney, jíž ke slávě vystřelily lechtivé scény v mládeží zbožňované Euforii a jejíž vzestup by i připomněl Marilyn Monroe nebo Jane Fondu, kdyby se zčásti nepodobal také Pamele Anderson.

Minulý rok dal komiksovkám hodně tvrdou ránu, z níž se musí žánr hodně rychle vzpamatovat. Před pár lety takřka jistota kasovního úspěchu doplácí na čím dál menší tvůrčí nápaditost a režim „produktu pásové výroby“ a pro stále více lidí se stává (často poněkud nefér) terčem posměchu. Už dopředu se tak nějak dalo očekávat, že novinka Madam Web od studia Sony tento trend rozhodně nezvrátí, spíše ho i kvůli očekávanému kasovnímu selhání ještě více prohloubí. I přesto je však s podivem, v čem všem tady tvůrci dokázali selhat.

Jde o nehorázný případ hollywoodské šikany, anebo se prostě jen naplňuje ten od začátku nejpravděpodobnější scénář? Na hodnotícím serveru Rotten Tomatoes se objevilo prvních pár desítek recenzí na vysmívanou komiksovku Madam Web (Madame Web) a na jejich základě se zdá, že film je snad ještě o něco horší, než se po nepříliš zdařilých ukázkách i celé marketingové kampani zdálo.

I když se letos mnoha komiksových filmů v kinech nedočkáme, rozhodně to neznamená, že by těch několik superhrdinských zástupců mělo na růžích zrovna ustláno. Své by k tomu mohla říct Madam Web (Madame Web), která se už příští týden dostane do amerických i českých kin. Trailer, plakáty i mediální výstupy hlavních hereckých hvězd budí nadstandardně velké rozpaky, jaké jsme naposled mohli vidět u předloňského Morbia – jedné z nejzpackanějších komiksovek za dlouhé roky. Půjde Madam Web v jeho nelichotivých šlépějích?