James Cameron

Natočit film je pořádná řehole. I když hlavní slovo má mít režisér, zvlášť u studiových produkcí se názory střetávají, představy se vyvíjí a původně dosazení členové štábu či obsazení z různých důvodů nemohou na projektu pokračovat. A tak se nadstavbové miliony dolarů občas musí vrhnout do přetáčení už pořízeného materiálu, což je v Hollywoodu naprosto běžnou praxí s různícími se kvalitativními efekty. Kuloáry nedávno pročísly zvěsti o masivních dotáčkách Baleríny ze světa Johna Wicka, jejichž drastičnost vůči přínosu režiséra Lena Wisemana sice zákulisní zdroje posléze mírnily, ale o zajetých praktikách věčně nespokojených studií říkají své. Pojďme si nastínit stručnou historii významných filmových přetáček, v angličtině nazývaných reshoots, které za pět minut dvanáct proměnily slavné filmy a občas i kulturu jako takovou.

Podle toho, jak se o trans lidech někdy mluví, to skoro vypadá, že je jen tak náhodou vymyslel RuPaul před deseti lety jako vedlejšák k svému veleúspěšnému pořadu Drag Race. Trans lidé samozřejmě existovali od nepaměti. I když je velmi těžké to jednoznačně demonstrovat pomocí jejich otisku v (pop)kultuře, protože se dlouhá léta jednalo o tabuizované téma a cenzurní instituce (někdy státní, někdy korporátní) nepřipouštěly, aby se trans lidé objevovali v masovém umění, a už vůbec ne vykreslení v pozitivním světle. I proto museli tvůrci přicházet s různými kličkami, jak zakódovat vzkaz pro ty „co vědí“. Jeden takový vzkaz se podařilo skrýt i týmu Jamese Camerona do Vetřelců, díky čemuž je jedna z postav kanonicky trans ženou, aniž by to drtivá většina publika měla šanci postřehnout.

Ve své době šlo o film s nejvíce trikovými záběry vůbec, technologicky ještě složitější než Avatar a tak ambiciózní, že ve střehu vedle kritiků byly také kapacity z NASA a vesmírní geeci všeho druhu. A co víc, režiséři James Cameron a David Fincher nevěřili, že by jejich mexický kolega Alfonso Cuarón mohl za daných podmínek a s rozpočtem menším než 400 milionů dolarů uspět. Gravitace (Gravity) však ve většině zkoušek obstála. V záležitostech fyziky by odborníci sepsali štosy chyb, ale z filmařského pohledu vznikl unikátní, naprosto pohlcující film ve vesmíru, který vydělal přes 700 milionů dolarů a za každou stovku přidal jednoho Oscara.

Tomu se říká důkladná a názorná propagace. Blížící se premiéru sci-fi hororu Vetřelec: Romulus (Alien: Romulus) nedávno doprovodilo představení popkornového kyblíku imitujícího design podlouhlé lebky Xenomorfa. Tvůrci očekávané sedmé části filmové série včetně režiséra Fedeho Alvareze či herečky Cailee Spaeny přišli s novými detaily na Comic-Conu v americkém San Diegu, kde pořadatelé přibližně šestiapůltisícový dav obdařili uklidňujícími maskami tzv. facehuggera, jenž ve filmech do těla obětí vpraví vetřelčí embryo.

Titanic se dočkal už bezpočtu rozborů a analýz, které se pokoušely vystihnout úspěch jeho skloubení dojemného melodramatu a katastrofické epiky. Ačkoli jde o tříhodinový, z hlediska rozpočtu i komparzu obří kolos, fanoušky nepřestává fascinovat míra detailu, jíž byl James Cameron ochotný věnovat pozornost. Díky tomu lze na snímku i po mnoha zhlédnutích objevit něco zcela nového – třeba dobře známý pád jedné ze zcela vedlejších postav, která ale byla pro Camerona velmi důležitá.

Časopis Forbes dal dohromady žebříček nejmajetnějších lidí planety, jemuž vévodí módní imperátor Bernard Arnault a zakladatel společnosti SpaceX Elon Musk. Čtrnáct jmen má podle dané evidence na kontech přes 100 miliard dolarů, přičemž lidé ze showbyznysu jsou v této konkurenci přece jen upozadění. Mezi dolarové miliardáře každopádně náleží také čtveřice filmových tvůrců, jejichž přínos je minimálně u prvních třech osobností nezpochybnitelný a dobře známý. Čtvrté jméno naopak kdekoho překvapí.

Zřejmě není mnoho filmařů, kterým by se podařilo si během kariéry splnit tolik snů jako Alfredu Hitchcockovi. Anglický režisér napříč pěti dekádami režíroval více než 50 filmů a hned několik z nich se pravidelně umisťuje v žebříčcích nejvlivnějších děl všech dob. Jeden sen ale realizovat nedokázal, i když k němu měl v jednu chvíli docela blízko – totiž natočit film o Titanicu.

Do kin vtrhla druhá Duna (Dune: Part Two) a jestli nějaký její klad musejí uznat i zapřisáhlí odpůrci poetiky Denise Villeneuva, je jím strhující vizuální stránka. Ne nadarmo se hovoří o tom, že tento zážitek je třeba si dopřát v kině, a to ideálně na co největším plátně a s co nejlepším zvukem – více srovnatelných příležitostí letos zřejmě nebude.

V redakci Kinoboxu rozhodně patříme ke vstřícnějším divákům Cameronova namodralého opusu. Přestože by někteří z nás možná jmenovali lepší způsoby, jimž by nepotopitelný režisér Titaniku (Titanic), Vetřelců (Aliens) a dvou Terminátorů mohl uplatňovat svůj talent, stále jsme schopní respektovat jeho volbu. Zvlášť když oba díly Avatara byly vynikající podívaná. Přesto je trochu smutné, že šance, že se Železný Jim ještě někdy vrátí na planetu Zemi, se jeví rok od roku méně pravděpodobná. Nyní připomněl, že Avatar by nemusel skončit ani u nyní chystaných pěti dílů.