Oppenheimer

Průzkumy trhu si žádají rozličné statistiky a agentura Talker Research si v zámoří posvítila na věčný problém filmového fanouška – kolik minut by měl trvat perfektní snímek? Jednoznačná odpověď se vylučuje pod nánosy přidružených diskuzí kolem tématu, ambicí díla a také žánru, neboť například životopisné portréty zkrátka vyžadují víc tahů štětcem než oddechové komedie či strašidelné horory. Dvě tisícovky Američanů přesto poskytly nosný vzorek a výzkum dopadl jednoznačně. Ideální délka filmu je prý 92 minut, což dělá dokonale vyváženou podívanou třeba z komedie Vybíjená nebo animáku Toy Story 2.

V souvislosti s nedávným udělování Českých lvů leckoho zaskočilo ocenění pro nejlepší film. Tím se stali Bratři, kteří však v žádné jiné kategorii neuspěli. Zato letošní oscarová ceremonie v tomto ohledu šokující nebyla, jelikož nejlepší film Oppenheimer získal i sošku pro režiséra Christophera Nolana, herce Cilliana Murphyho i Roberta Downeyho jr. a tři další. Takové výsledky jsou už přece jen typičtější.

Dalo se to očekávat a nyní je to skutečností. Druhá Duna (Dune: Part Two) slaví v kinech obří úspěch, tržby už dávno překonaly první díl a o snímku se mluví jako o velké události, kterou je nutné vidět na velkém plátně. A za pár let se na planetu Arrakis podíváme ještě jednou. Studio Legendary totiž oficiálně potvrdilo, že na snímku Dune: Mesiah se již pracuje a projekt dostal logicky zelenou. Zároveň si ovšem režisér Denis Villeneuve vyhlédl další projekt, v němž se vrhne na velmi znepokojivé téma.

Z pohledu kombinace tržeb a oscarových vavřínů jde o jeden z nejúspěšnějších filmů všech dob, jehož téma nicméně zůstává citlivé a kontroverzní. Oppenheimer od Christophera Nolana konečně dorazil do japonských kin jakožto snímek, který sedmi Oscary zpečetil celoroční dominanci stejně jako důležitý příběh vývojáře nejvlivnějšího a nejnebezpečnějšího vynálezu 20. století. Atomové bomby, jež po dopadu na Hirošimu a Nagasaki připravily o život stovky tisíc lidí, jsou ve filmu nahlížené pouze ze zákulisí a kajícné perspektivy zarmouceného vědce, jenž se o pečlivě plánované japonské zkáze dozvídá z rádiového vysílání. A to vadí některým japonským divákům, podle nichž film znevažuje genocidu.

Steven Spielberg patří mezi největší velikány amerického filmového průmyslu. Nejde však jen o to, že natočil spoustu povedených filmů. Jeho působení tvarovalo samotné prostředí Hollywoodu. Byl to on, kdo v dobrém a zlém odlil formy, které američtí filmaři používají dodnes. Jeho pochvala pro druhou Dunu (Dune: Part Two) tedy není jen osobním názorem jednoho člověka, ale pomyslným požehnáním od personifikace celého oboru.

Cillian Murphy byl vždy považován za talentovaného herce, navíc se skvělým čuchem pro role. Zatím ale nepatřil mezi ty megastar, jejichž účast promění každý projekt automaticky v áčkovou podívanou. To se nyní po jeho vítězství Oscara za Oppenheimera mění. Jeho aktuálně zvolená role navíc svým způsobem naváže na oceňovaný film.

Jestli po světě chodí osobitější režisér než řecký strůjce univerzálně obdivovaného bizáru Yorgos Lanthimos, tak asi ještě nestihl natočit svůj debutový film. Pár týdnů po oscarovém úspěchu Chudáčků (Poor Things), jejichž čtyři zlaté sošky nejvíc zatopily jinak bezkonkurenční sedmioscarové jízdě Oppenheimera, Lanthimos představuje tajuplné povídkové dílo Kinds of Kindness. Režisérovu čtvrtou spolupráci s Emmou Stone doplňují další herecká esa Willem Dafoe, Jesse Plemons či Margaret Qualley a první krátká upoutávka oslní energickým mixem žánrů a nálad v rytmu legendární synthpopové skladby.

Roku 2013 byla Anne Hathaway všude. Oscarovou kampaň muzikálové filmové adaptace Bídníků (Les Misérables), v níž odhodlaně zhmotnila tragický osud Fantiny, razila na tiskovkách, v talk show i na obálkách módních a kulturních časopisů. A lidé se jejího krásného širokého úsměvu a černých očí přejedli. Po shrábnutí zlaté sošky a údajně afektované děkovné řeči šlo snadno vygooglit článek „Proč každý nesnáší Anne Hathaway“ a herečka proslavená Deníkem princezny (The Princess Diaries) nebo komedií Ďábel nosí Pradu (The Devil Wears Prada) tušila, že kariéru dohnanou na vrchol už před zánikem nezachrání. Naštěstí ji podržel čerstvě oscarový režisér Christopher Nolan (Oppenheimer), před nímž smekla v novém rozhovoru pro Vanity Fair.

Tento víkend bude pro fanoušky streamovací zábavy obzvláště výživný. V pohodlí domova si totiž mohou konečně užít jeden z nejchválenějších filmů loňského roku a vítěze sedmi Oscarů, Oppenheimera od Christophera Nolana. Netflix si pro vás pak připravil jednu ze svých největších seriálových událostí a na své si přijdou i příznivci přímočaré akce.

Nejvíce Oscarů posbíral letos podle očekávání Oppenheimer, druzí v pořadí s celkově čtyřmi soškami však skončili kritikou velebení Chudáčci (Poor Things) od zatraceně osobitého režiséra Yorgose Lanthimose. Variace na klasický příběh o Frankensteinově monstru v podobě dospívání a poznávání života hrdinky Belly obsahuje nejen dostatečný počet bizarních momentů či poutavou vizuální stránku, ale také vtahující atmosféru a famózní výkon Emmy Stone. A vy si všechny tyto propriety budete moci brzy vychutnat i u vás doma, konkrétně na Disney+.