Dobytí planety opic

S deseti filmy v rozmezí šestapadesáti let se jedná o nejdéle běžící filmovou sci-fi sérii historie. A zdaleka nejsme ve finále. Planeta opic má totiž až příliš atraktivní koncept a také neuspořádanou návaznost, v níž se jeden snadno ztratí. A taky prostor, kam se dají vkládat nové příběhy, dokud o ně publikum projeví zájem. V kinech právě běží čtvrtá část moderní série s názvem Království Planeta opic, která dějově stále ještě předchází přistání astronauta Charltona Hestona v originálním filmu z roku 1968. I ten přitom rozběhl pokračující příběh, jenž do roku 1973 pojal pět celovečerních titulů. Existují přitom tři základní způsoby, jak si případně uspořádat filmový maratón.

Historie ovládnutí Země druhem inteligentních opů je velkým příběhem v pozadí původní Planety opic Franklina J. Schaffnera, který má podněcovat diváckou fantazii a završit moralistické vyznění díla. Elegance závěru prvního dílu opičí série spočívá v tom, že vše potřebné k tomuto příběhu odhalí v jediné scéně s troskami Sochy svobody. Věta „Tak jsme to nakonec dokázali“ říká všechno podstatné, další informace už jsou odsouzené jen k tomu, aby moralitu prvního filmu umocnily nebo učinili doslovnější.