Star Wars: Epizoda II - Klony útočí

Tento týden si fanoušci nejslavnější filmové franšízy všech dob připomínají dvě zásadní výročí. V úterý 14. května oslavil tvůrce a duchovní otec předaleké galaxie George Lucas kulaté 80. narozeniny. Dnes, tedy 19. května, pak uplynulo 25 let od premiéry ve své době jednoho z nejočekávanějších filmů všech dob, snímku Star Wars: Epizoda I - Skrytá hrozba (Star Wars: Episode I - The Phantom Menace). A to jsou rovnou dva velké důvody k tomu si ověřit, jak moc dobře svět Star Wars vlastně znáte.

„Před dávnými časy v předaleké galaxii…“ V květnu 1999 publikum zřelo slavný titulek poprvé po šestnácti letech, kdy měla premiéru šestá (v pořadí však třetí) epizoda Star Wars: Návrat Jediů. A bylo to obrovské nadnárodní téma. George Lucas začal na dějových prequelech vysvětlujících hormonálně bouřlivé dětství Anakina Skywalkera alias Darth Vadera pracovat roku 1993, a když Epizodu 1 s podtitulem Skrytá hrozba (Star Wars: Episode I - The Phantom Menace) o šest let později uváděl, kina praskala ve švech. Nebyl to film, šlo o historický milník ovlivňující smýšlení nejméně dvou generací. A také o technologickou revoluci, bez níž by Hollywood možná vypadal úplně jinak – oba dva aspekty lze po čtvrtstoletí hodnotit velmi skepticky, ale v lecčems i obdivně.

Jestliže by život nějakého renomovaného herce vydal na pořádně hutný seriál, musel by jím být zesnulý Londýňan Christopher Lee. 196 centimetrů vysoký elegán s podmanivým hlubokým hlasem posbíral od roku 1946 zhruba 250 filmových rolí, z nichž vynikají čaroděj Saruman z Pána prstenů, Hrabě Dooku ze Star Wars a hlavně Drákula, jehož ztvárnil celkem desetkrát. Samostatným fantastickým příběhem byl jeho osobní život, neboť za války v tajné službě dopadal nacistické zločince a znal se s autorem Jamese Bonda Ianem Flemingem, jemuž údajně posloužil jako inspirace pro agenta s povolením zabíjet. O legendární osobnosti vzniká dokumentární snímek v režii Jona Spira, v němž své zkušenosti s Leem vylíčí třeba Peter Jackson nebo Joe Dante.

Čerstvě osmdesátiletý George Lucas je víc než jen režisérem. Nejbohatší muž Hollywoodu má v zádech nesmrtelný odkaz Star Wars, z jejichž úspěchu vytěžil možná i kontroverzní, ale především obdivuhodné věci. The Wall Street Journal jej roku 2016 nazval Edisonem filmového průmyslu, jeho společnost Lucasfilm od 70. let dominuje různým technologickým aspektům kinematografie, jimž zarostlý nevysoký muž v kostkované košili rozumí jako málokdo. Ne všechna jeho rozhodnutí byla správná, drtivá většina z nich však dopadla na maximálně úrodnou půdu.

Když koncem 90. let dával George Lucas dohromady střípky prequelové trilogie, z role Anakina Skywalkera pro druhou a třetí epizodu se stala jedna z nejžádanějších prací v Hollywoodu. O úlohu se ucházelo zhruba 1500 herců, nakonec se však Lucas rozhodl pro nepříliš známého Haydena Christensena. Tato volba leckoho překvapila, nejvíce však samotného rodáka z kanadského Vancouveru.

Časopis Empire si vzpomněl, že zanedlouho uplyne 25 let od premiéry první epizody Hvězdných válek s podtitulem Skrytá hrozba (Star Wars: Episode I - The Phantom Menace). V ní se poprvé objevila postava rytíře Jedi jménem Mace Windu, kterou ve všech třech prequelových filmech ztvárnil Samuel L. Jackson. A tento nyní pětasedmdesátiletý herec by se návratu k populární postavě překvapivě nebránil.

Kdo se vám vybaví jako hlavní záporák Hvězdných válek? Většina lidí pravděpodobně okamžitě zmíní Dartha Vadera, jehož nezaměnitelné vzezření i hlasový projev z něj učinily popkulturní ikonu. Jenže i sám lord Vader byl vždy jen učedníkem, a tak nejtrvanlivější hrozbou pro předalekou galaxii byl senátor Palpatine neboli Darth Sidious, který rozséval hrůzu postupně ve všech třech dosavadních trilogiích.

Fenomén Barbenheimer v posledních měsících otřásá internetem. 21. července totiž do amerických kin přicházejí dva projekty, jež snad nemohou být odlišnější. Na jedné straně máme temný životopisný thriller o strůjci atomové bomby, proti němuž stojí růžově hravá komedie s fantasy prvky o ikonické panence. Fanoušci a fanynky obou děl na sociálních sítích začali hojně vytvářet koláže a fanarty, zábavně propojující oba diametrálně odlišné filmy.

Když se v roce 1977 George Lucas rozhodoval, jaký film ze své vymyšlené vesmírné ságy o rodině Skywalkerových natočí, padla volba na čtvrtou epizodu. Nikdo netušil jaký fenomén se ze Star Wars stane a jak zpřeházené pořadí dílů bude mást několik dalších generací. Vzhledem k tomu, že jsou ale jednotlivé díly očíslované, nejedná se o až tak velký problém.

Rasistické stereotypy, marné herecké výkony či neustálé pištění. Způsobů, jak nás filmové postavy mohou otravovat, je řada. Často se jedná o součást uměleckého záměru, jindy se však natáčení zcela nečekaně vymkne kontrole. Tak či onak, na podobné figury vzpomínáme jen s velkou nechutí.