Furioza: Vyrovná se polská kombinace fotbalových výtržníků a drsné gangsterky tuzemskému hitu Proč?

Furioza: Vyrovná se polská kombinace fotbalových výtržníků a drsné gangsterky tuzemskému hitu Proč?
Furioza | Netflix
O výtržnictví spojeným s fotbalem i jinými sporty už není tak slyšet jako dříve, ale jeho ozvěny zní tribunami plnými rasistických urážek dodnes. Nemluvě o tom, že domluvené pěstní souboje mezi skupinami nepříliš inteligentních chuligánů přežitým zvykem jistě nejsoua člověk nemusí chodit daleko, aby ve svém okolí nenarazil minimálně na jednoho z nich.
Polské akční drama Furioza, které je od minulého týdne k vidění na Netflixu, nás zavádí do života těchto individuí, pro něž je nejvyšší formou chlapáctví a nejupřímnějším projevem klubismu násilí. Režisér a scenárista Cyprian T. Olencki se ovšem nespokojuje pouze s portrétem moderních fotbalových hooligans, jež se vyznačují holými hlavami a pěnou u ust ve chvílích, kdy v podchodech či opuštěných lesích bijí své konkurenty. Místo až dokumentaristické rekapitulace událostí, jakou nabídlo české drama Proč?, se Furioza snaží vyprávět hollywoodskou gangsterku o střetu morálních a rodinných hodnot. Na fotbalové výtržnictví tedy zapomeňte a připravte se na ohrané dějové schéma, v němž napravený floutek musí znovu vytasit pěsti, aby mohl donášet přítelkyni policistce a současně chránit bratra.

Trailer: Furioza

Furioza
Furioza se po většinu času profiluje jako klasická gangsterka a tento žánr se odpradávna odvíjí u rodinného krbu, kam si drsní mafiáni po práci chodí pro polibek od ženy. David (Mateusz Banasiuk), bývalý člen chuligánské partičky s názvem Furioza a nyní zodpovědný chirurg, se v úvodu filmu po letech setkává se svým bratrem Kaszubem (Wojciech Zielinski), jenž dosud stojí v čele uskupení. David jej navštěvuje u něj doma, kde žije společně s manželkou a dospívající dcerou. Mají se rádi, ale namísto běžného slovního pošťuchování se žertovně napadají a fingují kontaktní souboje. Obzvlášť vášnivě to provádí jejich známý Golden (Mateusz Damiecki), jenž rovněž přichází na návštěvu a který je od pohledu nejsveřepějším bijcem v okolí.
Tato scénka je tím nejintimnějším rodinným momentem ve filmu. Olencki jinak drží publikum ve světě, v němž se rozum a cit nahrazují testosteronem a býčí vůlí. A ve kterém se dávné prohřešky neodpouštějí lehce. Své o tom ví i David, jenž dříve jen přihlížel zabití svého kumpána, a temná minulost pronásleduje také jeho tehdejší přítelkyni Evu (Weronika Ksiazkiewicz). Ta nyní pracuje u policie a přiměje Davida spolupracovat a donášet informace, které by pomohly ukončit násilí i obchod s drogami, do něhož je Furioza zapletená.
Jak se ale postupně vyjeví, největším problémem protagonistů není ani tak hrozba odhalení či dokonce zabití jako spíše přestřelená délka snímku. Několik kapek potu mi přeběhlo po čele, jakmile jsem spatřil stopáž atakující 140 minut, a takové orosení až do konce nevymizelo. Ač je tedy snímek řemeslně kvalitní a pokouší se o dravé tempo, když za pochodu odbočuje k výjevům z minulosti, rozvláčné vykreslení postav a jejich tuctovitost vyplyne v takřka dvouapůlhodinové stopáži daleko bolestněji než třeba v mnohem rozumnějších 100 minutách.
Weronika Ksiazkiewicz
Furioza | Kino Swiat
Vyprávění je přímočaré, krev z nosu a postupně i z jiných otvorů či ran teče proudem a herci zvládli své převtělení do rolí vyšinutých agresorů na jedničku – válí hlavně Mateusz Damiecki v roli Goldena, jenž je ze všech aktérů zdaleka nejvýraznější. Ostatní jsou totiž pouze líně napsanými stíny desítek postav, které se v podobných kriminálních zápletkách objevily už dříve. U každého charakteru od jeho úvodního výstupu v podstatě tušíme, jak se zachová, a tvůrci nás z omylu příliš nevyvádí. A je zarážející, jak málo se o všech přítomných mlátičkách, detektivech či drogových bossech navzdory zmiňované délce dozvíme.
Na sympatie se tu samozřejmě nehraje, ale silný protagonista či protagonistka, před nimiž by ležel originálnější osobní konflikt, zkrátka chybí. David i Eva přitom takový potenciál mají a jejich vazby na zločinecký syndikát nejsou nijak vycucané z prstu. Na papíře jistě lákavý koncept polské chuligánské telenovely, v níž se gangsteři vybíjejí na fotbalových zápasech, se ale nedaří prodat. Na akční krimi o chuligánech, jak je známe například z anglických Hooligans, je ve filmu málo výtržnictví – ústřední partička pouze jednou fandí před stadionem, kam nebyla vpuštěna, a v jediné scéně konfrontuje hráče kvůli nespokojenosti s jejich výkony. A na infiltrační gangsterku je příběh zase málo sofistikovaný.
„Jednou chuligán, navždy chuligán,“ ironicky prohlašuje na Davidovu adresu detektiv Bauer a vystihuje tím také jednoduchost filmu, v němž je násilí řešením i neexistujícího problému. Nikdo, kdo takový život vede, nemůže skončit dobře – a na jednu stranu je potěšující, že Cyprian T. Olencki nesklouzává k sentimentálním poučkám a svůj celovečerní debut uzavírá ambivalentně. Možná se mu nedaří oslovovat samotnými zvraty v ději a bojové scény v jeho podání působí spíše samoúčelně než bolestivě (najdou se sice brutální momenty, ale i v tomto ohledu se tvůrci drží na uzdě snad víc než v Hollywoodu), avšak alespoň se vše odvíjí celkem dynamicky a úplně nehrozí, že ze samé nudy půjdete raději zkontrolovat své účetnictví.
Furioza
Furioza | Netflix
Furioza slibovala vzhledem k polské produkci a divokému námětu mnohé, ale výsledek je přesně tak univerzální, že v nabídce Netflixu film za pár dní zcela zapadne. Ve střižně se neodvedla vůbec špatná práce a příběh poměrně odsýpá, ale čekalo se určitě více než jen další rodinná moralitka. Většinou se pohybujeme v mdlém panelákovém prostředí, ve skladišti nebo v přístavu, a když se ocitneme v neonovém designu nočního klubu, který svádí k řežbě ve stylu Johna Wicka, tvůrci nás zase odbydou několika pěstmi.
Vyčerpávající akci a drahý produkční design nikdo nepožaduje, ale člověk by si hodinu po projekci alespoň rád zapamatoval jména protagonistů a nacházel scény, které by s chutí převyprávěl přátelům. A navzdory tomu, že do nezvládnuté evropské kriminálky má Furioza daleko, přesně takové vybočující a odvážné motivy jí schází. Osobně bych moc rád viděl, kdyby se daného námětu chopila Česká televize a na Devadesátky navázala minisérií o tehdejších chuligánech – jistě by přibyla kvalitnější psychologie a vše by vyznívalo špinavěji a realističtěji než zde.
hodnocení: 60 %