Profilový obrázek

JosefTomas

Komentáře 1 375

Od nejnovějších
  1. Gen V
    Gen V (2023)
    8
    Zpočátku mírné zklamání přetavené v nadšení a ke konci už možná trochu natáhnuté a deus ex machinové, ale pořád sakra velké překvapení. Gen V předvádí výpověď dnešní generace, jejíž problémy nejsou znehodnocovaný, ale přijímany bez posměchu a skepce (pravda, ve velmi satirickém hávu, ale stejně...) a kábatek superhrdinského spin-offu mě vlastně přišel jako zajímavý bonus, než nezbytná nutnost. Díky tomu si seriál stojí obstojně i vedle klasických The Boys a je možná i stejně zajímavý. Proto škoda zpočátku se tvářící mystérie, která vyústí až v příliš jednoduchý výsledek a navíc příhodně se řešící (schopnosti postav, zrada, cameo....). Nebýt toho, asi bych si byl schopen představit Gen V jako geniální přírustek mezi The Boys a Invincible, ale takhle jsem raději jen opatrně zvědavý.
  2. Vrah naoko
    Vrah naoko (2024)
    8
    Chápu ten rozpor. Od rejži typu Linklatera, na jehož práci vás odkáži potom (jakože Link later... Chápete...? Jděte do prdele, mně to vtipný přišlo...) asi člověk nečeká "tradiční" podívanou jedoucí podle tříaktové struktury bez sebemenšího náznaku invence. Přijde mi ovšem škoda odsoudit toto režijní cvičení, když je film přitom zatraceně dobrou oddechovkou. Detaily, to je to na čem staví úspěch tento snímek a třeba Powellovo "měnění kabátů" je naprosto bezkonkurenční. Čert vem, že to vzniklo podle článku a že si to Richard s Powellem přepsali víc než já svou bakalářku, protože to je přesně ten feel-good masterpiece, co jsem chtěl vidět. Srovnání s Fincherovým Zabijákem je trochu mimo mísu, neboť téma každého filmu je diametrálně odlišné... Ve výsledku ale chápu to nenadšení, protože je ten film přeci jen na Ríšu trošku moc konveční, ale ten nápad já cením zlatem (nebo něčím hodnotnějším, zlato prý ztrácí hodnotu, takže jděte šperky spláchnout do záchodu a kupte si třeba radši rádiovku), protože hlavní theme filmu dává skrze lehce přiostřený závěr nesmírně pravdivé poselství o životě, za jehož pravdivost se mile rád podepíšu.
  3. Furiosa: Sága Šíleného Maxe
    Furiosa: Sága Šíleného Maxe (2024)
    10
    Já toho Millera žeru. Ten cápek opět redefinoval akční spektákl a opět úplně jinak, než v případě Fury Road. Ta je samozřejmě mnohem akčnější, ale Furiosa je... jiná. Hádá se ve mně nadšení s úžasem, ale vlastně vždycky dojdu k tomu, že ten film je zkrátka vynikající. Sere mě, že propadne a ještě víc mě sere, že Miller nedostane další šanci, aby ukázal, co všechno s tím dokáže... Nebudu říkat, že ten film je dokonalý, protože by určitě potřeboval někde zkrátit a triky mě občas trkly do oka (někde naopak otevřely hubu do kořán, takže je to vyrovnaný)... Hlavně je to ale zatraceně dobrý film, který dokáže zprostředkovat srozumitelnou jízdu napříč lety, etablovat svět, v němž se postavy pohybují a dělá Fury Road medvědí službu, díky níž je ten film vlastně ještě lepší... Nadšení neutuchá, takže ještě zmíním fantastickou Anyu Taylor-Joy, podfuckovsky bradpittovského Chrise Hemswortha, naprosto překvapující Tom Burke a hlavně teda Alyla Browne, jejíž přerod právě v Taylor-Joy je jedním z nejlepších vizuálních efektů za poslední dobu... A ještě rychle k akci, která je možná tím nejlepším, co Hollywood potkalo od posledního Wicka... Sakra, já ten film miluju...
  5. Kaskadér
    Kaskadér (2024)
    6
    Čekal jsem, že film, který si dávám za odměnu a jenž je v podstatě sám o sobě odměnou Leitche k vzdání holdu kaskadérskému řemeslu, mi udělá o dost větší radost. Milovník akčních filmů, za něhož se mile rád prohlašuji, ocení zajisté všechny ty narážky na akční filmy, kaskadéřinu a všechno to kolem, ale sakryš práce... to jsme se nakonec museli spokojit s filmem, který míří asi do 4 stran a ani jednou nedokáže jet? Ačkoli všichni chválí romanci hrdinů, já si nejvíc užil komediální timing, protože ten chvílemi dokáže vážně vykouzlit úsměv na tváři víc, než celá filmová kaskadéřina. Duo Gosling/Blunt si sedlo, ale v těch 126 minutách je scénář od sebe "účelně", avšak pro mě zcela neuspokojivě tahá od sebe, že mi jejich romance byla víceméně buřt... s hořčicí a s product placementem na dietní colu. Samotná akce je při zpětném pohledu dobrá, ale u Leitche už zkrátka člověk čeká po Wickovi, Atomic Blonde a vlastně všem, na čem se podílel, něco víc - jasný vrchol je pak "sjetá bitka" a její následky. Nerad bych ale vyzněl negativně, protože Kaskadér je určitě fajn oddechovka a s tím cílem byl i točen. Můj osobně nastavený hype mi však možná trochu zkazil zážitek, když jsem dostal ukázkový standard a nebýt již zmíněné bitky a poměrně zábavně řešeného třetího aktu, asi bych byl i zklamanější.
  6. Děkujeme, že kouříte
    Děkujeme, že kouříte (2005)
    10
    A to jsem myslel, že ukecanejší člověk než jsem já nikdo není, ale v porovnání s Nickem Naylorem jsem v podstatě prvotřídní břídil. Htal jsem mu každé slovo, přestože obhajuje věc, kterou z hloubi duše nesnáším a fandil jsem mu, i když je to v podstatě šmejd. Stejně ho však nemůžu odepsat, protože jeho argumenty se synem jsem mu zobal z ruky, záviděl mu tu lehkost projevu a opět si uvědomil, že ten Reitman se potatil možná víc, než jsem vlastně doufal. Já snad začnu i kouřit...
  7. Příběhy obyčejného šílenství
    Příběhy obyčejného šílenství (2005)
    8
    Začínám se mít na pozoru, abych za chvíli nezačal na ostatní taky znenadání bafat... ale hřeje mě u srdce, že své cílené bláznovství mám stále pod kontrolou. A protože moje druhé já souhlasí, není co řešit... Jo a film super.
  8. Elvis
    Elvis (2022)
    8
    Změna času, hektický víkend a k tomu čistá únava promluvily a Elvise navzdory jeho kvalitám, či nekvalitám budu muset dokoukat zítra. Protože jsem ale skončil přesně v prostředku příběhu, rozhodl jsem se, že tento unikátní jev, kdy budu dokoukávat jeden film, ještě před ulehnutím do postele zkusím shrnout a zítra se vrátím k druhé části a dopíšu zbytek, kde si třeba budu i protiřečit, kdo ví? Předně je na Luhrmannovi vidět, že jeho režijní absence se na stylových kvantitách (není to překlep) nestihla podepsat. Naopak si myslím, že ho ten režisérský půst trošku dohnal a jeho "úvodních" čtyřicet minut je jak vrcholný sportovec na drogách posednutý Satanem. Ten film utíká strašně rychle, až to škodí zdraví samotnému příběhu a já už taky nemám náladu ho následně expozičně resuscitovat. Ale možná jsem jen sucharsky nasraná upejpavka, která vlastně neví co chce. Naštěstí Luhrmann má k ruce Vrchního sluhu Austina, který ho částečně tahá nahoru. Píšu částečně, protože ačkoliv na "pódiu" Austin nadobro zmizí v Elvisově tváři, mimo něj mu jen dýchá na záda pomyslného stínu. Těžko říct, v čem komu věřit, protože Elvis působí stejně tak za neproniknutelným sklem, jako postava průvodce a vypravěče Toma Hankse, který tady výkon reálně podává v pytli do směšného odpadu. Vizuálně naštěstí Luhrmann nešlape vedle a jeho stylizace mě hřeje už při samotném pomyšlení na pronikavě nakažlivou hudbu a kulturu černošské komunity. Stopáž je ale smrtící a pocitově nepříjemně zvláštní - člověk má pocit, že se jede strašně rychle a potřeboval by odpočinout, jen aby v půlce stopáže zjistil, že je sakra pořád v půlce stopáže........................Dokoukáno a bije se ve mě převážně spokojenost. Nevidět tehdá Blondýnku, která mě na tento Bazův záměr připravila (máme tu realitu, ale jedeme ji po svém), asi bych byl i naštvaný. Luhrmann ale narozdíl od Andrew Dominika zvládá držet tempo, narozdíl od Rocketmana se drží při zemi a díky tomu, že většina zmiňovaných v daném příběhu jsou v reálu posmrti, nemá nikoho, kdo by mu do jeho "verze" kecal. Druhá půlka děje tak zůstává konzistentní ve své kvalitě, takže se u svého původního hodnocení 8/10 udržím a zůstanu u něj. Baz vlastně natočil to, co by si přál každý filmař - vlastní verzi fenoménu, která bude přesně tak ozvláštěnou poctou a zároveň kritikou jednoho z nejslavnějších šoumenů netradiční populární hudby. A to mu tišě zavidím.
  9. Ticho před bouří
    Ticho před bouří (2018)
    4
    Štěpán Rytíř podle ČSFD není blbý scenárista a asi ani režisér, ale ty vole! Co mělo tohle jako bejt? Tohle není ani mind fuck, jako spíš dog shit. Vytáhnout v midpointu zvrat, který otřásne smyšleným světem, to bych ještě bral, ale že otočí tím pomyslným kormidlem směrem od bouře plné zábavy k ostrovu plného nudy a ještě k tomu tak pičuským způsobem, až popře celý dosavadní příběh a ten "nový" je zbytečně prázdný, na to mám nakoukáno víc, než zkousnu. Těžko říct, jestli to chápat jako tvůrčí demenci, nebo vychytralý kalkul, možná od každého něco, ale bohužel je ten film ve výsledku tupá sračka, která v náznacích zní mnohem zajímavěji, než skutečně je.
  10. Hazbin Hotel
    Hazbin Hotel (2024)
    8
    Obvykle mi nedělá problém něco pochválit, nebo naopak zjebat, ale tady je to celkem obtížné. Seriál je zkrátka natolik odlišný stylem a animací, že jej komparovat s něčím podobným půjde jen stěží, takže nechávám průchod mému nadšení, hazím 80% a vyšší hodnocení si šetřím na případnou druhou sérii, u níž snad budu vědět jak lépe zformulovat můj postřeh.
  11. Master & Commander: Odvrácená strana světa
    Master & Commander: Odvrácená strana světa (2003)
    10
    Zatím se mi nestalo, abych sáhl s Weirem vedle. Po Svědkovi jsem se chtěl někam zašít mimo civilizaci, po Společnosti mrtvých básníků jsem chtěl být básníkem a učitelem, po Zelené kartě jsem chtěl sbalit Andie McDowell (a kdo ne, tak kecá) a po Truman Show jsem pochyboval, že žiju ve skutečném světě. Po Master & Commander paradoxně nechci být námořníkem (to se radši pobliju a sežeru to, než abych musel jet na moře), ale když už bych přeci jen na moři měl být, chtěl bych za velitele tehdejšího Russela Crowa. Byl jsem šokován tou mírou realismu, s otevřenou držkou jsem sledoval nebezpečné vlny mlátit do přidi lodi, se zatajeným dechem jsem společně s Crowem čuměl na pronásledující loď a kdykoliv byla bitva, se vší pravděpodobností bych s návalem adrenalinu odpálil tři holtery najednou. Ten film má o dva roky míň než já a stejně mě v dospělosti a důslednosti předehnal o desítky let. S takovou jistotou, jakou tvůrci dokázali podat námořnický život se vším tím, co obnášel, se nechám mile rád tou vlnou talentu nést dál a dál. A kdo do teď jako já se zhlédnutím otálel, činí tak zbytečně.
  12. Jsou mezi námi
    Jsou mezi námi (1988)
    8
    Přijde mi po přečtení pár komentářů, že musím namísto tradičního zhodnocení spíše obhájit svůj názor, proč nakonec dávám 4 hvězdy. Na začátek je dobré říct, že to nejsou hvězdy čisté (řekl bych, že jsme někdy spíš na 3.5), ale nakonec zaokrouhlím směrem nahorou, protože mě Carpenter vyloženě bavil. Narozdíl od tabulkově lépe hodnoceného Halloweenu, který mě už zkrátka nudil. Jsou mezi námi (skvělý překlad mimochodem) mělo stejný náběh, ale dal jsem mu stejně jako Halloweenu šanci se vykoupit a svým způsobem to dokázal. Bavil jsem se celou dobu, od určité doby jsem byl vyloženě zvědavý, jen abych na konci s úšklebkem vytknul jen dvě věci - krátkou stopáž, která by filmu pomohla dovysvětlit promyšlenost celého světa a tu až kuriozitní béčkovost. Jinak by skrze tu skvěle cílenou kritiku, nápad a onen kreativní mix žánrů zasloužil plné hodnocení...
  13. The Dirties
    The Dirties (2013)
    4
    Hodně silné téma, (pro nás Čechy dokonce po prosinci roku 2023 i aktuální) a hlavně naprosto děsivě padnoucí forma ve formě found footage... ale zbytek? Těžké zklamání. Johnson je obstojný režisér, celkem schopný herec, dejme tomu i střihač, ale ten scénář? Ne, díky. Celou dobu jsem si říkal, že tady někdo točí první draft , co napíšete jako odpichový můstek k finální verzi. Vlastně tu nedává absolutně smysl všechno, co předchází i následuje. Hlavní postava Matta je extrovertní pošuk do filmů, který se ale nadmíru socializuje, že by se terčem takovéto šikany rozhodně nestal. Šikanují se tiší, nenápadní a ničím zajímaví jedinci, kteří jsou kvůli tomu snadný cíl. Nemají to tak komu říct, nejsou příliš oblíbení a nikdo se s nimi nebaví a nebere je vážně... Stejně jako Owen (který by byl hlavní obětí spíš) to schytá jednou kamenem a... konec, sežerou mu dort (!) maximálně. Plus ten cringe celou dobu, kdy se Owen začne líbit holce úplně mimo jeho ligu a Matt na ní pro něj dostane číslo... To už není drama, ale sci-fi a já si říkal, ať už to proboha skončí. Plus točí ne divný, ale dementí film, u něhož se pak diví, že jim to učitel vrátí, aby to přestříhali na další cringe? Ti kluci jsou magoři a sympatie jsem si k nim nenašel skoro vůbec. Navíc se půlku stopáže stejně řeší hlavně to, že Owen se snaží sbalit tu holku a absolutně mu to nejde, do toho se párkrát zjeví šikanátoři, strčí do nich, zesměšní je (ve filmu tak za celou dobu pětkrát?) a zase se řeší holka. Chápu to, protože nápad na maximálně 15 minut se musel někde natáhnout, ale takto primitivní kravinou (a neberu to, že ta holka je důvod, proč se Owen otočí k Mattovi zády, má lepší důvody), ne dík. Zkrátka a dobře, je to zbytečně dlouhé, nudné a hlavně v určitých momentech nepříjemně trapné. Na ty dvě hvězdy to zachraňuje občas kreativní režijní rozhodnutí, forma a výjimečně zvládnuté finále.
  14. Vocasy na tripu
    Vocasy na tripu (2023)
    8
    No ty krávo. Jestli vás někdy napadlo, jak by vypadalo zkombinovat Jako kočky a psi se Shrekem, ohulit to na jedenáctku a s PG-13 si vytřít prdel na pořádné Rko, tak tady to je. Nekompromisní a jednoduchá komedie, kde je revenge story okořeněná o jednu z nejpůsobivějších satisfakcí za doprovodu nejlepšího načasování písně Wrecking Ball. A čtvrtá hvězda za psa vypravěče.
  15. Bod obnovy
    Bod obnovy (2023)
    6
    Tak tomu říkám smůla. Nebo spíš frustrace. Něco mezi to bude, ale sakra, ten na české poměry kulervoucí vizuál (s limity samozřejmě, záběr použitý i v traileru na jedoucí auto s mrakodrapy v pozadí lehce nevzládá hloubku, ale zbytek je prostě pecka), kamera, sound design a hudba se prostě musely střetnout s tím nejprůměrnějším scénářem průměrné kriminálky, kde dialogy nešustí papírem, ale přímo ztratily veškerou šanci na život. Projev je podle toho náležitě chladný, odtažitý a s nulovou šancí zaujmout, až jsou postavy instatně odsouzeni k záhubě jakékoliv sympatie a dějem se tak víceméně jen proženou, protože není kam se vyvíjet. Je to hlavně škoda, protože na tom projektu je vidět kus práce, ale bohužel pouze v rámci designu a vizuálu. Stačí si ale projít rozhovory, kde se tvůrci (zaslouženě) rozplývají nad kresbami a spoustou vizuálních nápadů, ale scénář, to je ten kámen úrazu většiny českých filmů a nad ním tady zřejmě moc nepřemýšleli. Neodpustím si to škodolibé rýpnutí, ale ten film by taky potřeboval bod obnovy a možnost začít ještě jednou, znovu a trochu lépe. Vyladily by se potom takové kraviny, jakým je třeba rušení signálu pomocí deky.... PS: Velké plátno dělá svoje a pravděpodobně dotáhlo mé hodnocení o hvězdu výš. A ne, nemám domácí kino, ani televizi jako kráva. Jen starý PS VR brýle, ale i to zážitek zajisté pozvedlo. PPS: Viděl jsem rozhovor s režisérem ohledně scénáře a po té řadě kompromisů, které ve filmu byly, můžeme být rádi aspoň za to.
  16. Magnetické vlny léčí
    Magnetické vlny léčí (1965)
    6
    Werich ve werichovské roli padnoucí, Sovák tradičně vtipný a Šlitrova hudební vsuvka s Pilarkou taky fajn. Jen na 30 minut trochu málo. Zbytečně dlouhou expozici (půlka stopáže) vystřídá zas razantní vyvrcholení a zvrat je tak pouze zravt¹. Škoda, s takovým tvůrčím týmem by šel zajisté vykouzlit mnohem lepší zážitek, než jen průměrná groteska. Poznámka: ¹ Historie slova 'zravt' se traduje do 20. století v 50. letech, kdy jej špatně vyslovil farmář Tomáš z Josefova. Vychází z nářečí jihomoravského a užívá se ve významu "promarněné příležitosti", či "šance vniveč." Výraz je často zaměňován se slovíčkem vrazt, který se užívá v amatérských recenzích a diskuzních fórech jako špatně napsané slovíčka "vrzat" nebo "vrať".
  17. Zkáza Dejvického divadla
    Zkáza Dejvického divadla (2019)
    8
    Stačilo by napsat klasičtí Dejvičáci a mám hotovo nebo vás nasměrovat tímto odkazem na svůj pár měsíců starý komentář ke Čtvrté hvězdě a to samé. Zkáza Dejvického divadla je standard osvědčeného týmu, který dokáže pobavit v každé situaci. Teda, pokud jste samozřejmě naladěni na podobnou vlnu. Hlášky "Chceme ředitele, co má AIDS.", "Pod Juliskou plnou fotbalových hvězd, občanem jsem Prahy 6." a "Pro vás je to čest, ale pro nás ostuda" ale u mě už nyní naplno zlidověly a určité úryvky si dám mile rád znovu.
  18. Život je krásný
    Život je krásný (1946)
    6
    Dobrý. Slovo, které bych u klasiky klasik a jistému místu každoročního žebříčku nejlepších filmů nevěřil, že kdy použiji. Život je boj, život je nefér, život je svině... A sem tam, možná někdy, úplně v miniaturních případech, kdy to člověk nečeká, je chvílemi i krásný (respektive úžasný... překlad jeden debilní). Film však nedokáže pracovat s egem hlavního tvůrce, protože sice originálně a opakovaně poruší všechny narativní pravidla, ale bohužel tak nedivácky, až to bolí. Zkusím to se spoilery bez spoilerů(?), (ale neručím za sebe, takže číst přes vlastní nebezpečí), neboť hned úvodní modlení a "hvězdné" pozorování andělů a bohů je zajímavý nápad, včetně ústřední zápletky. Jenže namísto rychlého odbytí úvodu a následného bodu obratu (vážně se takhle překládá plot point?) dostáváme flashback... na celou hodinu. Anděl totiž potřebuje stejně jako my vědět o hlavním hrdinovi všechny důležité detaily v jeho životě, což nejednoho diváka po té době zatraceně unaví (nehledě na to, že samotný George se v dětském věku chová jako dospělý, aby pak byl v kůži mladého dospělého jak pošahanej debil a v regulérní dospělosti jako naivní dement). Jenže v momentě, kdy by snímek už normálně finišoval, začíná v podstatě druhý film. Zde už totiž přichází naplno v začátku nakousnutá zápletka - George se chce jít zabít, protože jeho strýček omylem (nutno říct i dosti kreténsky) ztratí důležitý obnos jejich firmy. Tady už zkrátka nemůžu. Postava George, do té doby jednoho z nejprogresivnějších lidí ve městě, místo aby začala všechno řešit, se začne chovat k ostatním lidem jako arogantní čůrák a po tom všem se jde zabít. A zde začíná třetí film, kde se na zem dostane anděl Clarence, aby tomu americkému Jirkovi ukázal, že se zabít nemusí. Splní mu přání se nikdy nenarodit a volalá, najednou jsme v jiné realitě, kde Bailey sice lidi zná, ale úplně jinak. Protože ale další půlhodinu běhá po městě a ničemu nevěří, tak pak záhy procitne a Clarance to vrátí zpátky. V ten moment přichází odhadnutelný závěr správného patetického happy endu (ten spoilovat nebudu), který zafunguje poprvé správně jak má (ani jedno voko nezůstalo suché) a jsme u konce. Uff.... Je to zklamání. Po vlnách chvály a doporučení dostat patos, který třikrát znovu začne, jen aby skončil ve třech minutách (to není překlep), na to 140 minut nemám trpělivost. Vizuální stránka to přitom strašně zachraňuje (nemít colorovanou verzi, budu možná ještě spokojenější), ale zbytek je po chvíli až moc úmorný, že jsem se i já chtěl picnout a čekal anděla, co mi to půjde rozmluvit. George se každou chvíli totiž chová strašně dementně (dnešní doba to nazývá slovíčkem cringe), některé historické prvky z reality nepolíbeného diváka spíš zmatou (já je teda chytil, ale stejně jako Geroge myslím i na jiné) a viz uspěchaný závěr to hazí někam k 60%. Být to neznámý film, budu i shovívavější, ale po těch ohlasech si na Vánoce dám příště asi nějakou jinou klasiku.
  19. Scott Pilgrim jde na věc
    Scott Pilgrim jde na věc (2023)
    8
    Trošku se to ve mě tříská, stejně jako se to tenkrát třískalo ve filmu se stejným castem. Jenže když tenkrát ona retro tématika dokázala když ne ve finanční úspěch přerůst aspoň v kultovku, začala tahle nostalgie po letech chybět. Proto jsem byl vlastně celkem spokojený, že se Scott vrátí, i když ono nadšení provázela mírná skepse z obav, že to samé v jiném kabátu bude pořád "to samé". První díl ale dokáže udeřit tak silnou facku, že probere i ty největší fandy. Tvůrci na to šli úplně jinak (ne vždycky sice ukázkově) a jejich změny jsou vždy s respektem k původním charakterům, že není potřeba nad změnami nijak zvlášť remcat (co by za tohle dal Zaklínač). Originalita i stylizace je navíc dávkována s citem a celé je to zábavně meta, že jsem byl příjemně překvapen. Přichází vlastně jen dvě nepostradatelné ALE, které to z původně plánované plné palby nakonec sráží na hvězdy štyry. To první je nevýhoda samotného konceptu seroše, který nové diváky bez znalosti seriálu, či komiksu úplně mine. To druhé je, že v posledních dvou epizodách se až zbytečně šlápne na plyn a veškeré budované zázemí hlavní odbočky utíká až zbytečně od celkové mysterióznosti předchozího dění. Do určité míry to byl v obou případech záměr, ale ne vždy došel k zaslouženému uspokojení. Nerad bych však, aby to vyznělo nakonec negativně. Scott Pilgrim je pořád zatraceně dobrý seriál, kterých Netflix potřebuje víc než kdy dřív a stojí za pozornost.
  20. Vánoční příběh
    Vánoční příběh (2022)
    6
    O obyčejných filmech se píše hrozně těžko... Tak těžko, že by stačilo napsat jen "Vánoční příběh je Láska nebeská po česku" a mám hotovo. Všechno je to vlastně tolik nevybočující a okázalé, že na chyby se dá upozornit jen v případě nadměrnému počtu postav a tím limitujícího času pro jejich uvěřitelný vývoj. Zbytek je po technické stránce zvládnutý (snad jen ty občas nepovedené posynchrony) průměr, kde humoru dominuje osvědčené duo Kaiser & Lábus a až roztomile "hloupý" Roden. Zbytek je neurážející standard, který splní účel svého vzniku a vyplní tak čas, který chtějí lidé spolu trávit, ale nemají dostatek témat, či ochoty se spolu normálně bavit. A naštěstí obdobných snímků máme za posledních let z naší kotliny tolik, že si tichou domácnost může každý předpřipravit na 10 let dopředu. PS: Že ale něco takového bude točit zrovna Pavlásková (prosím režisérka, která má za Čas dluhů zvláštní uznání z Cannes), tak je něco opravdu špatně.
  21. Zabiják
    Zabiják (2023)
    6
    Chjo, co mi to Finčrýku děláš? Jak jsem strategicky překročil Manka, abych si mistrovský um svého oblíbeného rejži nekazil, zakopl jsem po cestě na Zabijáka, který mě doslova zabil. Dokážu pochopit, že si Fincher chtěl natočit Samuraje od Melvilla podle svého, přičemž Walker mu v tom šel evidentně dost na ruku, ale že při tom svém trademarku doslova přeškrtne slovo "zábava", to už mi jaksi neštymuje. Opět to má tu preciznost každého záběru, Messerschmidtova kamera je krásná a střihově, jako vždy, nejde nic vytknout. Jenže mi poprvé přijde, že je Fincher k příběhovému matroši chladnější, než bývá u něj zvykem. Poprvé navíc nikam nespěchá a místo toho se spíš meditačně prolíná skrze kapitoly rozvláčným dějem, který je, zvlášť na jeho poměry, až přespříliš primitivní. Dokáží díky tomu sice vyčnít detaily, jako je práce s hudbou, jež se zvukově proměňuje podle pohledu, který nám je předkládán, nerušivé zakomponování product placementu (Mekáč je sice trochu na sílu, ale Amazon mě dostal), či v neposlední řadě rutina samotného zabijáka a jeho vnitřní monology. Naproti tomu stojí naprosto sterilní příběh o pomstě, kde Fassbender jen chodí z místa na místo, dostane info a jde se přesunout dál, aby mohl udělat to samé znovu někde jinde. Přijde mi to celé jak osekaný seroš, kterému někdo krouhnul rozpočet a přinutil tvůrce těch 6 hodin srazit na 2. Což je samozřejmě blbost (Netflix by dle mého nějaký binge watching content od Finchera uvítal spíš), takže nezbývá než Davida obdivovat a zároveň ho nesnášet za to, jak si z nás dělá prdel. Jasně, natočil už dost filmů, abych mu dokázal podobné odbočky odpustit, ale sere mě, neboť ten chlap je ve svém věku v takové formě a napřed, že by dokázal co dekádu měnit kinematografii jak v případě Fight Clubu. On místo toho však natočí tohle precizně vypiplané cvičení bez jediné dávky elánu. A to mě sere.
  22. Červený balónek
    Červený balónek (1956)
    8
    Líbivá nostalgická poetika mne uhranula takovým způsobem, že jsem chvíli nebyl schopný slov. Není to přitom nijak komplikované, dějem je to ještě evropštější než samotná Evropa, ale ta krása v čistotě je mi stejně příbuzná jako poetika samotného balónku. Tohle už nikdy nikdo nenatočí, protože to už ani podobně nejde. To kouzlo okamžiku, které skrze film dostalo šanci odolat věkům, je na tom celém středometrážním snímku to nejkrásnější a až budu ještě o trochu starší, padne tam pětihvězdičkové hodnocení.
  23. Kdyby radši hořelo
    Kdyby radši hořelo (2022)
    8
    Hodně avantgardní podívaná, hlavně, co se týče hudebního podkresu. Zpočátku jsem si sice hledal cestu k tomu odtažitému stylu filmové formy, ale když jsem si vzápětí začal uvědomovat, jak to je vlastně s ohledem na téma trefný, naskočil jsem na stejnou vlnu. Asi bych film nenazval komedií, ale spíš uvědomělou fraškou se satirickým podtónem a absurdně se stupňující vyhroceností. Rybanský ale docela umí a tento jeho debut hezky vzkazuje, že s ním je třeba v budoucnu počítat a že je Krobot boží víme dávno. Překvapuje mě ale čím dál víc ten Isteník, protože sakra práce, ten tady hraje první ligu a v rámci ksichtového talentu je bezkonkurenční. Mám z toho filmu radost a pokaždé větší a větší, takže teď ještě tady tohle podobně laděné točit pár desítek let, aby si na to lidi zvykli chodit a bude to úplně skvělý.... a jo vlastně.
  24. Než si pro nás přijde
    Než si pro nás přijde (2007)
    8
    Lituju každého, kdo se nedokáže přenést přes fakt, že režisérský génius a herecké esa jedou svůj "standard", když zrovna ten jejich převyšuje většinu rutinérů, co ani ve svém nejlepším neodvedou to, co oni na volnoběh. Jasně, ke geniálním dílům všech zúčastněných se to nechytne ani paty, ale proč si dělat názor předem u filmu, který umí tak lehce prezentovat životní pravdy a do toho párkrát trefně pobavit? Má mě nasrat klišé závěr, když tam sedí a mám se zlobit, že příběh o smrti končí smrtí? Jako sorry, ale kritizovat film za to, že není "tak dobrý", jak někdo chtěl, tu zvládli v delších esejích už odkecat jiní, takže já si jdu sepsat svůj bucket list, ať to nenechám na poslední chvíli a díky pokročilé medicíně si za 100 let řekneme, jak jsme to zvládli, ju?
  25. Městečko Pleasantville
    Městečko Pleasantville (1998)
    10
    Tomu říkám nečekané vítězství na všech frontách. Gary Ross mi po Daveovi nabídl další ukázku feel-good zábavy, jež okořenil o tolik skrytých es v rukávu, který tam hází jak sedmi v Prší, že už teďka mě má v podstatě v hrsti. Sice si zpočátku vypomůže kličkou tak velkou, že div ji vejpůl nezlomil, ale od té doby najede na takovou retro notu s přesahem do současnosti, vizuálně ždímá formu média na maximum a ještě do toho vhodil tři velká témata, co hýbají společností, že mu už jenom za to házím pět hvězd. Ne ovšem čistých, na to je po prvním zhlédnutí příliš brzy a kdo ví, jak mi napodruhé sedne veškerá přestřelenost konceptu, ale už teď je jasné, že pod 4 hvězdy nepůjdu ani omylem. A nezmění to ani epilog, kde jsem z důvodu absence vysvětlení přeci jen pocítil jistou dávku ošizení.
  26. Dead Right
    Dead Right (1993)
    8
    Tak takhle se začíná... S partou kámošů ve vesnici, která nápady a kreativitou ospravedlní naprosto nulový rozpočet. Má to můj obdiv a závist, protože sehnat tolik lokací a ochotníků na natočení, to chce kus šílenství a štěstí, které Wrightovi už tady rozhodně nechybělo. Jasně, není to dokonalé a pořád jde spíš o blbnutí, než regulérní filmařinu, ale sakra práce... já jsem se tou přepáleností a absurditou náležitě bavil.
  27. Lin shi rong
    Lin shi rong (1979)
    8
    Neprávem opomíjená pecka a ačkoliv jde v zásadě o mixnutou story Školy Hada a Mistrova syna (dokonce i ta hudba je stejná), tak Woo-ping svoje řemeslo uměl a umí. Bitky jsou sice v porovnání s následovníky už trochu zastaralé, ale vtipnost zraje úplně stejně jako to víno, co tu v litrech chlastá místní žebrák a mistr opilého stylu. Škoda že Kung-fu nářez docela v porovnání s jinými Hungovkami a Chanovkami zapadá tak rychle i po dokoukání, ale paradoxně si své místo neobhájí bitkami, nýbrž tou plejádou hlášek a gagů.
  28. Knoflíkáři
    Knoflíkáři (1997)
    8
    Petra Zelenku považuji za jednoho z nejzajímavějších tvůrců české tvorby, ale zároveň se s ním trochu míjím, pokud jde o filmy povídkové. I proto mě zřejmě navždy minul kultovní rozsah Samotářů, které ačkoliv úplně separátní povídkovost postrádají a kvality i nadčasovost jim zároveň nijak neubírám, stejně jsem z ovacích kolem stejně zmatený jako tady u Knoflíkářů. Ti jsou totiž... fajn? Fajn do té míry, že mě separátně baví (někde víc a někde míň), ale v celku, ač je to propojení Zelenky dostatečně hravé, pokulhávají tempem, zábavou a konzistentností. Jsem si přitom vědom původního záměru jasně dané oddělenosti, která byla na žádost Kopeckého stmelena do jednoho filmu, ale pořád jsem tu roztříštěnost cítil víc, než bych zrovna při sledování potřeboval. Možná jsem doufal v trochu ucelenější konec, který by některé povídky opodstatnil a ne je jen šalamounsky propojil, ale co už... Film mě jako takový vesměs bavil a některé hlášky jsou hodny nejednoho citování. Jakkoli si však většinou obhájím, proč si ten, či onen snímek pustím celý znovu, tak tady by to nezvládl ukecat ani Ďáblův advokát.
  29. Cool Girl!
    Cool Girl! (2023)
    4
    Původní komentář měl stejně úmornou délku, jakou se jevilo sledování Cool Girl!, takže jsem nakonec rozhodl, že ho přepíšu. Ve zkratce totiž šlo jen říct, že tento film nezná svou cílovku, snaží se zavděčit všem a bez výraznější logiky rozhazuje happyend na každém kroku, jen aby nemusel řešit všechny následky výhry a prohry hlavní soutěže, o kterou tu navíc vlastně vůbec nejde. Technická stránka je přitom slušná, ale zazdí ji klišovitý scénář a absence talentu hlavní představitelek. Přitom by to všechno mohlo docela fungovat, kdyby byla jasně definována hlavní postava, pro dramatizaci a stravitelnost by se ctila věrněji tříaktová struktura (první akt má asi 55 minut, druhý 15 a třetí tak 10 i s titulky, což je prostě debilita) a hlavně si tvůrci uvědomili, že sociální sítě a film nejdou téměř nikdy dohromady. Odpad tomu nedám, protože ten si už předplatil Neil Breen a jedna hvězda by byla pro kameramana se střihačem a pár dobrých herců furt málo. Takže 2* v přepočtu za 40%, dvojnásob, když jde o debut.
  30. Spider-Man: Napříč paralelními světy
    Spider-Man: Napříč paralelními světy (2023)
    10
    Tam kde Flash naházel, co mohl, jen aby to tam bylo, si s ním Lidskej pavouk vytírá místo, odkud bere pavučiny a přidává naprosto dech beroucí vizuální bombu, která po dlouhé době dokáže udržet krok s požadavky dnešní doby a očekáváními. Jestli je tedy pro mě animovaná jednička OK film za 8/10 (ten tehdejší hype stále nedokážu přijmout a pochopit, včetně rozhazování 10/10 hodnocení na každém recenzním kroku), tak dvojka jí díky již zaběhnutému světu, nápady a konzistentností o dobrou dávku pavučiny přelétá. Opět si na ten přehnanější hype musím zvyknout, protože i nyní jsem spíš blíž k 8,5/10 než k 9/10, ale chápu to o to víc (po tom komiksovém suchu po kvalitě se možná ani nedivím). Spider-Man: Napříč paralelními světy je vlastně trefou do černého a prohrává maximálně jen v dlouhé stopáži a rozdělení na dvě části. Jinak ale z toho tvůrci upletli krásnou pavučinu skrze paralelní vesmír (ach ty camea a odkazy), pro který už není druhý Doktor Zvláštní od společnosti Žasnout a už vůbec ne Blesk od Detektivních Komiksů komiksů žádná konkurence.
  31. Lepší už to nebude
    Lepší už to nebude (1997)
    10
    //JÁ: Ne! Je to možné? To snad nemůže být pravda. MÉ DRUHÉ JÁ: Vy to znáte? JÁ: Právě že ne. Ale tohle se mi ještě nestalo. A že už jsem viděl několik filmů. Ale za celou dobu svých zhlédnutí jsem se s tím nesetkal. Četl jsem o tom, to ano, ale že bych to někdy na vlastní kůži zažil, to ne. To by mě ani ve snu… MÉ DRUHÉ JÁ: A co? Co se stalo? JÁ: No, co? Láska na první pohled! Jak jsem ji uviděl, okamžitě jsem se zamiloval. Ale nemyslete si, že je to nějaká povrchní známost. To je na celý život. To je hluboký, trvalý vztah. Fuj, to mě to vzalo!// Kdo nepoznal Cimrmany, tak dohnat a kdo vydržel až sem, tak dočíst (a kdo poznal, že nejsem normální, doktora nevolat, stejně by jen kroutil hlavou). Skutečně je tomu tak, že Lepší už to nebude je láska na první pohled, protože jsem se stihnul zamilovat do fantastického scénáře, kouzelně civilní Helen Hunt, i do nespočtu skvělých hlášek, které od teď nebudu mít problém citovat a srát tím ostatní. Člověk si po včerejšku díky IMAX projekci Oppenheimera připomene, co umí filmové médium po technické stránce, jen aby o den později hleděl na tento skvost a připomněl si, co umí film napsaný od srdce. V ten moment nepotřebujete obrovské plátno, dunivý zvuk, pohyblivé sedačky, kouř, výbuchy a sexy ženský v rychlých autech, kde jeden chlápek v třikrát větším tílku říká "Rodina" [pro správný efekt číst s pokusem o hluboký hlas a ideálně i mumlat], ale stačí vám telka, notebook, nebo i jen displej těch svítících sviní, do kterých dneska všichni čumíme, protože o zbytek se postará ten pravý film sám.
  32. Oppenheimer
    Oppenheimer (2023)
    10
    Nolan fikaně uskutečnil Hunt na Ethana "Tomáše" Cruise a po dobu několika týdnů si tak Oppenheimer užívá exkluzivní projekce na největších plátnech IMAXových kin. Cinema City na Flóře si se svou 70 mm promítačku pak musí mnout ruce, protože i ty nejhorší místa, kde vidíte úplný hovno, bolí vás za krkem a před váma je zábradlí, jsou vyprodané. Marketing tak společně s Barbie vyšel na jedničku, ale hodnocení samotného filmu je však přeci jen trošku složitější, než by se mohlo zdát. Přestože je nový Nolanův snímek ehm... bomba, tak jeho měřítko tu jde zbytečně na úkor zdravě odsýpajícího tempa. Vizuálně je to přitom ten nejčistší film, jaký lze letos vidět a černobílé i retrospektivní pasáže těží samotné médium na nejvyšší možné obrátky. K tomu si ještě připočíst tu famózní zvukovou stránku, která v IMAXu těm připraveným minimálně přehází orgány a nepřipraveným je pak přes otevřenou hubu z úžasu vyrazí ven. Tento audiovizuální zážitek, kterým Oppie v doprovodu s dech beroucím hudebním podkresem bezesporu je, však kazí chvílemi nestravitelná délka, jejíž cesta skrze 18 filmových kilometrů nelze proběhnout tak lehce, jak bývá jindy u jeho filmů zvykem (podezřívám Nolana, že Jennifer Lame schválně odpálil výbuchem všechny střihačské nůžky, aby ten snímek nemohla o těch nadbytečných 30 minut výrazně zkrátit). Nebýt toho, tak film atakuje nejen plnou palbu v hodnocení, ale zřejmě i post nejlepšího Nolanova filmu. Bohužel nyní se jen zvýrazňuje čím dál očividnější problém, že Chris jako režisér filmařsky a vizuálně zraje (sestavení bomby je dokonalá práce), ale jako scenárista začíná ztrácet dotek se světem řadových diváků, kteří chtě nechtě jeho filmy primárně zaplatí. Těžko říct, jestli již není schopen kritického pohledu, nebo záměrně odmítá příběh osekat v bodech, kde by to snesl, ale pokud by nebylo skvělého hereckého ansámblu, který to v čele s Murphym táhne, asi by neomylný filmař odcházel víc jako poražený, než vítěz. Navzdory výtkám to však společně s IMAX formátem máme za hezkých 90%, ale stále se nemohu zbavit pocitu, že jakmile film sleze ze svého velkého plátna, přijde o prostorový zvuk a digitálně spočine na streamu, začne kvalita razantně upadat. A to je zrovna u Nolana ta největší škoda.
  33. Flash
    Flash (2023)
    4
    No ty VOLE! Jako takhle, já mám docela velkou trpělivost a ten, kdo mě zná, mi to potvrdí, (klidně se zeptejte), ale ty vole, tady už mi došla. Tento zvláštní úkaz vaření dortu pejskem a kočičkou, ze kterého vyšel výsledný mišmaš, nemá v dnešní době co dělat. U triků je jasně vidět, že chyběl čas i nápad, scénář je šitý horkou jehlou a fan service je všechno možné, jen ne moc service a už vůbec ne fun. Tohle je trefa tak mimo, že jen představa rozpočtu čtyřikrát většího než Joker s Phoenixem mě sama o sobě děsí. Camea nic moc, často spoléhající na CGI a veškeré reference skončí pouze u toho, že Marťas McFlay není "ten" Marťas McFlay, toť vše (plus multiverse, ale to je takové zklamání, že už je zbytečné se vyjadřovat). Možná už jsem na tohle ve svých 22 letech starý (což film často vyžaduje, abyste pochopili všechny reference), ale nabídnout v dnešní blockbusterové době kvalitu filmů od Asylum (a i ti by to snad svedli líp), tak se Flash stává ekvivalentem vykopání si jámy, do které spadnul, sám se zakopal a už z ní zřejmě nikdy nevyleze.
  34. Final Cut - Dámy a pánové
    Final Cut - Dámy a pánové (2012)
    10
    Cinefilní preciznost, která dodržuje veškerou dramatickou strukturu, nebojí se díky formě a vyprávění experimentovat s žánrem, a přesto dokáže odvyprávět srozumitelný příběh i bez nutnosti znalosti mluveného jazyka. Pálfi totiž našel ten pomyslný střed vypravěčského umu, který společně s neotřelým nápadem vypaluje rybník všem, jenž by to byť jen zkusili po něm. Tohle je seriózní Final Cut dosavadního filmového světa, dámy a pánové a po něm už dle mého nejde jít dál. Tohle je meta na x-tou, jež se bude těžko překonávat jakémukoliv filmaři, protože víc než tady už snad film říct nemůže. Dost možná pravděpodobná tečka kinematografie, kterou kvůli neochotě objevit (plus nedořešení autorských práv) většina filmařů přehlídla a i po tomto symbolickém konci točí dále.
  35. Frequently Asked Questions About Time Travel
    Frequently Asked Questions About Time Travel (2008)
    8
    Většinou to nepíšu, ale ČÍST JEN NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ PŘED SPOILERY, protože čím míň víte, tím líp pro vás! // Takže si od teď zásadně na veřejných hajzlech nezpívám Total Eclipse of The Heart, netancuju u toho jak debil, když nejde kohoutek na vodu, nemlátím do něj a rozhodně nemačkám tlačítko osušení rukou (naštěstí dneska jsou automatický), abych náhodou tím časem taky necestoval. To ovšem nemění nic na tom, že tahle britská komediální bomba mi přišla ideálně vhod. Je krátká a úderná, komediálně díky britskému humoru zábavná a hlavně je totálně boží. Čert vem nízký rozpočet na triky, protože nápadem a zpracováním to dokáže všechny ztracené body dohnat a zároveň i nějaké přičíst. Zamrzí proto jen ten nezájem publika, v té době nedocenění daného materiálu a rychlý filmový sešup pro Carrivicka a Mathiesona, protože navzdory jejich talentu ten film v kině prošuměl.
  36. Rande u přepážky
    Rande u přepážky (2011)
    8
    Hakuna matata baby (reálná hláška v tom filmu, mimochodem), tohle bylo něco. Nečekal bych, že v rukou režiséra Myšáka Stuarta dokáže scénář tvůrců Pařby ve Vegas takhle fungovat. Respektive ho musíte nechat, aby fungoval, protože na tu hru se musí přistoupit prakticky okamžitě. Dempseyho huba k tomu jede na plné obrátky, jeho mozkový proces se však přesto dá stíhat jednoduše a jakmile i divák pochopí, že realističnost u filmových loupeží musí chtě nechtě uhnout diváckému zážitku, začne Flypaper nečekaně ze škatulky "krimi-komedie" vyskakovat. Ke konci už je plán možná až moc překoncipovaný a ti, co mají nakoukáno, finální rozuzlení "hlavy plánu" nepřekvapí. Přesto si však duo Lucas/Moore připravili pár lahůdek, včetně rozbušky samotného děje, která je stejně jako některé momenty (odpalování bankomatů) vtipně absurdní. Nejednou nachytali i mě, protože jsem někdy možná myšlením nad všemi těmi zvraty Patricka Dempseyho i překonal a za to jsem dostal facku v podobě ukázkového porušení žánrové konvence. Skvělá práce. 80%
  37. Poslední mohykán
    Poslední mohykán (1947)
    10
    V tomto filmu si Marvan zahrál zřejmě mého otce, jen s tím rozdílem, že tady je jako Kohout všechny komandoval, ale ten můj k tomu vzápětí ještě vyčte, jak na hovno to vlastně všichni děláme a udělá si to sám a ještě nám k tomu dá výklad, jak že se to vlastně dělá. Paradoxně by ten můj do žádné klece se lvem nikdy nevlezl, protože by tam nevydržel ani sám se s sebou, natož lev s ním, ale to je odbočka. Marvan je vyloženě génius, co uhrál úplně všechno bez problémů, stejně jako zbytek osazenstva. To nejlepší je ale překvapivě scénář. Nejen, že pokaždé překvapí novou odbočkou a vtipností předčí kdejaký dnešní paskvil, který si říká "komedie", ale směřuje k jasné pointě, je chytrý, neotřelý a hlavně i po 76 letech stále aktuální. Klenot naší skromné kinematografie.
  38. The Eleven O'Clock
    The Eleven O'Clock (2016)
    10
    Jasnovidecky tipuju, že téhle vtipné nenápadné bombě s laskavým humorem toho Oscara vyfouklo nějaké klasické drama se srdcervoucím příběhem, pokud možno ze života a podle skutečný události. Soráč "akademici", ale dokud si nevytáhnete hlavu z prdelí a budete dávat plešouny takhle slepě jistotám, kdo se má potom v té filmařině o ty ceny snažit a brát je vážně? Ještě že ten rok to dostal aspoň Deakins, jinak bych se musel už vážně nasrat.
  39. Dungeons & Dragons: Čest zlodějů
    Dungeons & Dragons: Čest zlodějů (2023)
    8
    Hodně fajn a možná dokonce víc, když vám ten svět něco řekne. Mně to bohužel říká hodně velké minimum, takže jsem spíš bral snímek jako letní zábavnou oddechovku, což je fungující. Snaží se to ctít tu krásu questu, někdy to trefně komentuje logičnost daného světa (kouzla mají omezení, vždy 5 otázek pro mrtvoly apod.). Čest zlodějů tak funguje dokonale jako oddechová jednohubka a dokud se hází vtipy, sarkasticky se komentuje logika a přihazují se nápady, funguje to dobře. Když to však sklouzne ke ždímání emocí, trošku se to vleče, stejně jako příběh, který sice postavy furt někam hází, ale je to chvílemi trochu deus ex machina. Naštěstí casting, postavy a některé souboje (krom finálního boss fightu) to vytahují k těm 4 hvězdám, což není málo.
  40. Americké psycho
    Americké psycho (2000)
    8
    Ambiciózní satira, která přišla stejně brzy jako Poslední akční hrdina. Oba filmy, ač naprosté protiklady, kritizují a kritizují trefně. Tyto případy byly však ukázkou toho, že publikum není vždy na podobné zjevení připraveno. Americké psycho dokáže snadno zběhnout k tomu, že je považováno za psychologický thriller až skoro horor, protože vraždy. Leckoho tak může praštit do očí fakt i zde na ČSFD, že druhá kolonka žánru je komedie. Co je vtipného na vraždách? Nic. Většina lidí totiž považují za dobrý vtip takový vtip, který jim osobně přijde vtipný. U filmu jsem se nezasmál ani jednou, ale chápu to označení. Dialogy jsou egoisticky přestřelené, rádoby intelektuálně věcné, ale přitom jsou směšné. Postava Batemana má budit strach a respekt, ale přitom je to jen emočně nezvládnutá troska, jehož práce je v podstatě nic za velký prachy. Jeho posedlost sexem a násilím je až vtipně přehnaná, reakce okolí je absurdní a už jen fakt, že může pokračovat v tom co dělá, je jeden velký joke atd. Satirická neviditelná hmota, která drží pohromadě Americké psycho, je neskutečně pružná do všech stran. Ten film možná nedokáže strhnout klasickým diváckým zážitkem během sledování, ale dotváří ho v momentě, kdy skončí a je možnost o něm přemýšlet. A v tomhle nemá prakticky konkurenci.